ROZHOVOR | Roman Svoboda

například náš mediální prostor pro oslovení nových partnerů.

Roman Svoboda s Vladimírem Plašilem

Letošní rok může přinést historický

okamžik pro český golf v podobě

startu Ondřeje Liesera na olympijských hrách v Tokiu. Věc, která

ještě před několika roky vypadala

jako zhola nemožná. Může Ondrův

start na OH přivést nové zájemce

do golfu?

Rozhodně ano. Bez vzorů podle mého

názoru nefunguje žádný sport. A český

golf by nějaký impuls určitě potřeboval. Pokud bychom v Česku měli někoho

podobného jako kdysi svět v Tigeru

Woodsovi, ohromně by to golfu u nás

pomohlo. Nejen tím, že by se zvětšila

členská základna, ale také by to přineslo

vyšší příjmy nejen pro hřiště, třeba i nové

partnery, zvýšila by se kvalita Czech PGA

Tour atd. Těch efektů by mohlo být víc.

Budeme Ondrovi, ale i Kláře Spilkové,

která se snad dostane na olympijský turnaj také, držet palce.

V minulosti nebyla spolupráce PGA

a ČGF vždy ideální, tu a tam to zaskřípalo. Jak vypadá dnes?

Za sebe bych rád řekl, že spolupráce funguje. Ku prospěchu golfu u nás musíme

spolupracovat dlouhodobě. Vlastně si ani

nedovedu představit, že by profesionálové v některém sportu nespolupracovali

s řídícím orgánem v dané zemi. Spolupráce by mohla být ještě užší, ale hoříme

na tom, že jediným placeným pracovníkem našeho řídícího aparátu je sekretář PGA. Všichni ostatní vykonávají své

funkce na dobrovolné bázi a vzhledem

k vlastnímu pracovnímu vytížení nejsou

schopni věnovat spolupráci s ČGF tolik

18 | GOLF

času, kolik by bylo opravdu potřeba. Je

to náš problém, víme o tom. Ale i tak se

nám podařilo řadu věcí, troufám si říct

milníků, s federací domluvit.

Jakých například?

PGA vzdělává všechny trenéry v ČR

a spolupracujeme na vzdělávání amatérských trenérů golfu. To byl náš dlouhodobý cíl a podařilo se nám na tom

s federací dohodnout. Také jsme si od

federace propůjčili projekt Hraj golf,

změň život. Už opakovaně. Měli jsme ho

nejprve na zkušební období a letos už

pojedeme třetí rok. Bavíme se i o dalších

společných projektech, ale jak už jsem

říkal, chyba je na naší straně. Doplácíme

na to, že nejsme schopni věnovat projektům víc času.

Zhodnoťte sám za sebe, co se za

loňský rok povedlo a co stále vnímáte jako jistý dluh?

Začnu tím dluhem. Mrzí mě, že pořád nedokážeme ke golfu přivést ještě větší počet nových zájemců. A co se povedlo? Určitě získání certifikace od evropské PGA.

Celkově prošel náš vzdělávací systém

svižným refrešem a zajistili jsme fungování studijního režimu. A samozřejmě to

hlavní – sportovní úspěchy našich hráčů.

Především Ondry Liesera, jeho zisk karty

na European Tour a téměř jistota startu

na olympijských hrách. Stále více se ale

prosazují i další čeští profesionálové. To

nás těší i přesto, že nejsme schopni je

nějak zásadně finančně podporovat. Snažíme se, ale možnosti jsou omezené,

jako náhradu či benefit poskytujeme

Dovolím si trochu odbočit, našel

jsem si, že jste začínal hrát golf

s holí svařenou z trubek. Jak jste

k ní přišel?

Měl jsem kus pásoviny, mohlo to mít loft

tak sedmičky železa. Na hranolu byla nasazená trubka z hliníku jako grip. Dal mi to

dohromady soused pan Žák. On toho dal

dohromady víc, mně třeba i kuši se spouští.

Já se ke golfu dostal díky svému strýci,

který dlouhodobě žije v Rakousku. Vzal mě

na golf, který mně na první pohled učaroval. To bylo v létě 1991. První opravdu golfovou hůl, dámskou osmičku železo, jsem

získal až po sedmi měsících. Tu dobu jsem

překlenul díky šikovnému sousedovi.

Jak fungovala?

Třeba tak, že druhému sousedovi jsem

prostřelil skleník naskrz. Myslel jsem si bláhově, že se na to nepřijde, ale neprošlo

to. Druhý den u nás soused zvonil s míčkem v ruce.

Dnešní generace má asi mnohem

lepší podmínky pro start golfové

kariéry...

Já bych to až tak nehodnotil. Dnes jsou

samozřejmě jiné možnosti, ale je také jiná

konkurence. Netrpěl jsem nedostatkem,

byl jsem šťastný, že můžu hrát. Nevěděli

jsme toho o golfu tolik, co dnes, neměli

jsme takové technické vymoženosti. Ale

když se podívám zpátky do doby, kdy jsem

s golfem začínal, obdivoval jsem tehdy

hráče, kteří měli podmínky ještě horší.

Zahrajte si na prognostika. Co přinese rok 2021?

Už jsem to říkal, nejsložitější na současné

situaci je to, že lidé žijí v nejistotě a nevědí, co bude za den nebo za měsíc.

Proto je těžké něco předpovídat. Přál

bych si, aby byl rok 2021 pro všechny příjemnější než ten předchozí. Věřím, že

golfisté budou moci hrát, resorty budou

fungovat a naši trenéři budou moci provozovat své živobytí. A věřím tomu, že

budeme mít v Tokiu dva zástupce, že se

jim tam bude dařit a že budeme zase

o krok dál než v roce 2020.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak

Foto: Archiv Romana Svobody