ROZHOVOR | Roman Svoboda
například náš mediální prostor pro oslovení nových partnerů.
Roman Svoboda s Vladimírem Plašilem
Letošní rok může přinést historický
okamžik pro český golf v podobě
startu Ondřeje Liesera na olympijských hrách v Tokiu. Věc, která
ještě před několika roky vypadala
jako zhola nemožná. Může Ondrův
start na OH přivést nové zájemce
do golfu?
Rozhodně ano. Bez vzorů podle mého
názoru nefunguje žádný sport. A český
golf by nějaký impuls určitě potřeboval. Pokud bychom v Česku měli někoho
podobného jako kdysi svět v Tigeru
Woodsovi, ohromně by to golfu u nás
pomohlo. Nejen tím, že by se zvětšila
členská základna, ale také by to přineslo
vyšší příjmy nejen pro hřiště, třeba i nové
partnery, zvýšila by se kvalita Czech PGA
Tour atd. Těch efektů by mohlo být víc.
Budeme Ondrovi, ale i Kláře Spilkové,
která se snad dostane na olympijský turnaj také, držet palce.
V minulosti nebyla spolupráce PGA
a ČGF vždy ideální, tu a tam to zaskřípalo. Jak vypadá dnes?
Za sebe bych rád řekl, že spolupráce funguje. Ku prospěchu golfu u nás musíme
spolupracovat dlouhodobě. Vlastně si ani
nedovedu představit, že by profesionálové v některém sportu nespolupracovali
s řídícím orgánem v dané zemi. Spolupráce by mohla být ještě užší, ale hoříme
na tom, že jediným placeným pracovníkem našeho řídícího aparátu je sekretář PGA. Všichni ostatní vykonávají své
funkce na dobrovolné bázi a vzhledem
k vlastnímu pracovnímu vytížení nejsou
schopni věnovat spolupráci s ČGF tolik
18 | GOLF
času, kolik by bylo opravdu potřeba. Je
to náš problém, víme o tom. Ale i tak se
nám podařilo řadu věcí, troufám si říct
milníků, s federací domluvit.
Jakých například?
PGA vzdělává všechny trenéry v ČR
a spolupracujeme na vzdělávání amatérských trenérů golfu. To byl náš dlouhodobý cíl a podařilo se nám na tom
s federací dohodnout. Také jsme si od
federace propůjčili projekt Hraj golf,
změň život. Už opakovaně. Měli jsme ho
nejprve na zkušební období a letos už
pojedeme třetí rok. Bavíme se i o dalších
společných projektech, ale jak už jsem
říkal, chyba je na naší straně. Doplácíme
na to, že nejsme schopni věnovat projektům víc času.
Zhodnoťte sám za sebe, co se za
loňský rok povedlo a co stále vnímáte jako jistý dluh?
Začnu tím dluhem. Mrzí mě, že pořád nedokážeme ke golfu přivést ještě větší počet nových zájemců. A co se povedlo? Určitě získání certifikace od evropské PGA.
Celkově prošel náš vzdělávací systém
svižným refrešem a zajistili jsme fungování studijního režimu. A samozřejmě to
hlavní – sportovní úspěchy našich hráčů.
Především Ondry Liesera, jeho zisk karty
na European Tour a téměř jistota startu
na olympijských hrách. Stále více se ale
prosazují i další čeští profesionálové. To
nás těší i přesto, že nejsme schopni je
nějak zásadně finančně podporovat. Snažíme se, ale možnosti jsou omezené,
jako náhradu či benefit poskytujeme
Dovolím si trochu odbočit, našel
jsem si, že jste začínal hrát golf
s holí svařenou z trubek. Jak jste
k ní přišel?
Měl jsem kus pásoviny, mohlo to mít loft
tak sedmičky železa. Na hranolu byla nasazená trubka z hliníku jako grip. Dal mi to
dohromady soused pan Žák. On toho dal
dohromady víc, mně třeba i kuši se spouští.
Já se ke golfu dostal díky svému strýci,
který dlouhodobě žije v Rakousku. Vzal mě
na golf, který mně na první pohled učaroval. To bylo v létě 1991. První opravdu golfovou hůl, dámskou osmičku železo, jsem
získal až po sedmi měsících. Tu dobu jsem
překlenul díky šikovnému sousedovi.
Jak fungovala?
Třeba tak, že druhému sousedovi jsem
prostřelil skleník naskrz. Myslel jsem si bláhově, že se na to nepřijde, ale neprošlo
to. Druhý den u nás soused zvonil s míčkem v ruce.
Dnešní generace má asi mnohem
lepší podmínky pro start golfové
kariéry...
Já bych to až tak nehodnotil. Dnes jsou
samozřejmě jiné možnosti, ale je také jiná
konkurence. Netrpěl jsem nedostatkem,
byl jsem šťastný, že můžu hrát. Nevěděli
jsme toho o golfu tolik, co dnes, neměli
jsme takové technické vymoženosti. Ale
když se podívám zpátky do doby, kdy jsem
s golfem začínal, obdivoval jsem tehdy
hráče, kteří měli podmínky ještě horší.
Zahrajte si na prognostika. Co přinese rok 2021?
Už jsem to říkal, nejsložitější na současné
situaci je to, že lidé žijí v nejistotě a nevědí, co bude za den nebo za měsíc.
Proto je těžké něco předpovídat. Přál
bych si, aby byl rok 2021 pro všechny příjemnější než ten předchozí. Věřím, že
golfisté budou moci hrát, resorty budou
fungovat a naši trenéři budou moci provozovat své živobytí. A věřím tomu, že
budeme mít v Tokiu dva zástupce, že se
jim tam bude dařit a že budeme zase
o krok dál než v roce 2020.
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Romana Svobody