Page 90
88
|
GOLF
Golf se pochopitelně v tomto ohledu v ni-
čem neliší, ba naopak. Je specifi cký tím, že
se nehraje na přesně rozměrově daných
hřištích či vyměřených sektorech, a tak se
v jeho rámci vyvíjejí nejen kvalita, délka,
pružnost a další aspekty hráčských holí,
tvrdost a doletové schopnosti míčů, ale
i jednotlivé areály.
A „vyvíjejí“ v tomto případě znamená sa-
mozřejmě prodlužují. Příklad? Nejslavnější
golfové hřiště planety Augusta National
v Georgii, domov legendárního Masters,
měřilo ještě v roce 2000 na délku v součtu
všech jamek 6 387 metrů. O pouhých de-
set let později už to nicméně bylo 6 798
metrů, což je v podstatě jedna čtyřparová
jamka navíc!
Ovšemže tam žádná nepřibyla, hraje se
pořád na osmnáct. Prodloužily se ale ty
stávající. A důvod je také prostý. Ti nejlepší
světoví golfi sté – ale platí to vlastně
i o těch rekreačních – jednoduše hrají čím
dál delší rány. Pro architekty areálů je tak
rok od roku obtížnější zabránit tomu, aby
se hráči na green dostávali mnohem dříve
a snáz, než je žádoucí.
Další příklad: v roce 1980 se na PGA Tour
pohybovalo pouhých šest hráčů schop-
ných odpálit míček z týčka do vzdálenosti
250 metrů! Dnes se většina solidních pro-
fesionálů bez problémů dostane dál. A ti
nejlepší? Už před deseti lety bylo na nej-
prestižnější světové túře plných jednadva-
cet hráčů, kteří se dostali na 275 metrů,
ovšem V PRŮMĚRU! Takové číslo bylo ještě
na přelomu osmdesátých a devadesátých
let naprosto neslýchané.
I v téhle golfové evoluci hraje podobně
jako v jiných velkou roli věda. Výrobci vyba-
vení investují miliony do vývoje nových ma-
teriálů a umožňují tak i relativně průměr-
ným volnočasovým golfi stům dosahovat
vzdálenosti, za které by někdejší profíci za-
bíjeli. Jenže pusťte si někdy archivní videa
z golfových turnajů šedesátých a sedm-
desátých let a podívejte se, s čím vyhrávali
své majory Arnold Palmer či Jack Nicklaus,
nemluvě o průkopnících sportu z let pová-
lečných, ba dokonce předválečných.
Je to podobné, jako když se usmějeme nad
dřevěnou raketou v rukou dávného wim-
bledonského vítěze Jana Kodeše – umíte
si představit, že by s ní čelil současným
tenisovým králům Nadalovi a Djokovičovi,
jejichž vybavení je násobně lehčí, větší
a pružnější?
Zní to všechno docela lákavě: proč ne-
hrát pořád dál a lépe? Jenže tvůrci gol-
fových hřišť a mnozí odborníci už delší
dobu varují, že tenhle trend je neúnosný.
Od začátku nového milénia navíc stále
zrychluje, takže vývoj, který dřív trval
desítky let, se dnes smrskne do pár se-
zon. A ona neúnosnost? Souvisí přede-
vším s bezpečností. Spousty diváckých
zón, které dřív byly naprosto bezpečné,
dnes najednou pro nejlepší hráče světa
leží v dopadové vzdálenosti. Povšim-
něte si v přímých přenosech z turnajů,
jak často se nyní stává, že se míče kutálí
pod nohama diváků – a to ještě v tom
lepším případě.
I ty nejslavnější golfové areály tak mu-
sejí pečlivě plánovat, rozšiřovat a pro-
dlužovat. Přistoupila k tomu už zmíněná
Augusta a týká se to i mnohých dalších
známých míst. Podle expertů to přitom
nemusí nutně znamenat prostou rovnici
„delší hřiště = obtížnější hřiště“. Poslední
příklad za všechny? Na US Open v roce
2017 v Erin Hills zahrál vítěz Brooks Ko-
epka za čtyři kola výsledek 16 ran pod
par, Justin Thomas na témže turnaji zvládl
kolo za 63 ran, devět pod par. Jde přitom
o hřiště, které měří plných 7 050 metrů.
Mnozí znalci proto navrhují postupo-
vat jinou cestou. „Udělat golfová hřiště
o něco obtížnější je lepším řešením, než
je donekonečna prodlužovat,“ shrnul to
za všechny známý golfový architekt Bill
Coore. Tak jako tak čeká v tomto ohledu
tenhle tradiční sport do budoucna ještě
hodně práce.
DRIVING | Trendy
Prodlužování golfových ran a hřišť
Zastaví se někdy?
Vývoj je věc přirozená v každém sportu bez výjimky. O těch odvětvích, která jsou na-
víc nerozlučně svázána se specifi ckým sportovním vybavením, to platí dvojnásob.
Pamětníci si jistě vybaví, že trojnásobný olympijský vítěz v hodu oštěpem Jan Železný
začínal kdysi s úplně jiným typem svého nářadí, než kterým pak hodil svůj světový
rekord. Dnes už jeho následovníci zase závodí s výrazně modernějšími oštěpy, jakko-
li dodnes paradoxně onen historicky nejlepší výkon slavného českého atleta stále ne-
dokázali trumfnout.
Text: Lukáš Pařenica
JAK SE MĚNILA PRŮMĚRNÁ DÉLKA ODPALŮ
NA PGA TOUR ZA POSLEDNÍCH 40 LET
1980 – 234 metrů
1985 – 237 metrů
1990 – 239 metrů
1995 – 240 metrů
2000 – 249 metrů
2005 – 263 metrů
2010 – 262 metrů
2015 – 265 metrů
2018 – 269 metrů
NEJKRATŠÍ HŘIŠTĚ NA PGA TOUR:
* AT&T Pebble Beach Pro-Am – 6 232 metrů
NEJDELŠÍ HŘIŠTĚ NA PGA TOUR:
* Farmers Insurance Open Torrey Pines – 7 039 metrů
(údaje platné v sezoně 2015–2016)