Pine Valley a příběh George Arthura Crumpa je jedním z prvních a zároveň největších

amerických golfových mýtů. Tehdy stála za výstavbou hřiště vždycky skupina lidí –

Crump se do díla pustil jako první sólista, aspoň pokud jde o finance. A ode dne, kdy,

ač ve věcech designu hřišť absolutní amatér, začal před víc než sto lety plánovat Pine

Valley, bylo jasné, že se rodí něco, co tady dosud nebylo.

Text: Ivo Doušek, foto: Pine Valley

„Hřiště jen pro pravé muže! Žádná jamka

nesmí jít paralelně s tou předchozí! Hráč

musí využít všechny hole!“ To a spousta

dalšího byly jeho premisy. Hra z ostrova

(trávy) na ostrov, kolem divočina a spousta

bankrů. Obrovský mentální i herní test.

„Jestli nejsi dost dobrý, abys tady hrál, nechoď sem, tak jako nejdeš na Everest!“

Tenhle přístup dal hřišti velice rychle až

nadlidský nádech exkluzivity, který platí

dodnes. Každý by tady chtěl změřit síly,

ale hřiště je tak privátní, jak jen může být.

Jeho pověst násobí obtížnost sehnání konexí, které by vám na něj otevřely dveře.

Ano, je těžké se sem dostat, je těžké dokonce i najít nenápadnou silničku kolem

zábavního parku na předměstí New Jersey,

která vás dovede k bráně. Ale nejtěžší ze

všeho je tady zaskórovat.

Právě to odmítnutí přátelskosti, možnosti,

aby hřištěm prošel třeba za cenu více ran

s úspěchem průměrný hráč, je ohromnou

výzvou pro hráče lepší. Ti, kdo určují pořadí nejlepších hřišť planety, staví Pine Valley téměř nepřetržitě na první místo, už od

roku 1985 se na piedestalu vyhřívá mnohem častěji než jakékoli jiné hřiště.

Standard je neskutečný. Každá jamka mistrovské dílo. Bankry jsou všude, kam se

podíváte. Všechny čtyři třípary si zapamatujete, každý úplně jiný, ten nejdelší měří

200 metrů a vede mírně do kopce. Dlouhé

čtyřpary vás mohou utlouct, ale dokážou

to i ty třistametrové. Jsou tady jen dva pětipary, protože podle Crumpa je těžké vytvořit skvělý pětipar. Ani tyto dva nejsou

risk/reward jamky s možností snadného

birdie. Ostatně trvalo skoro sto let, než se

někomu povedlo dostat se na jejich greeny

druhou ranou.

Relativně úzké ferveje a spousta nástrah,

i tak by se dalo chrakterizovat Pine Valley,

jedno z nejtěžších hřišť světa.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

k ničemu. Tvořil hřiště, které otestuje ty

nejlepší a udělá je ještě lepšími. Měl rád

opravdu dobré rány a tvrdil, že k výjimečným ranám musí hráče donutit hřiště.

Proto si s celou krajinou hrál jako umělec,

mořil se s detaily.

Říká se, že i když tady budete hrát jen jednou, každou jamku si budete navždy pamatovat. Jsou zde smíchány všechny tři

školy golfového designu, heroická, trestající

a strategická, často na jedné jamce. Slope

rating je na maximální hodnotě 155.

Greeny jsou tu jak veliké, tak malé jako

poštovní známky, na některých „zamrzly“

vlny, další jsou jako sloní šlápoty, ve čtení

se nejraději spolehněte na cit klubových

kedíků. Někdy patujete přímo, jindy třeba

kolmo na přímý směr k jamce… Rychlost greenů je 12 až 13.

Jak mohl absolutní novic v golfovém designu vytvořit takové hřiště? Golf byla už

mnoho let předtím jeho absolutní priorita

a byl natolik rozhodný, že obecně uznávanému pohledu na to, jak mají golfová

hřiště vypadat, nevěnoval žádnou pozornost. Ale mýty jsou mýty – není úplně

pravda, že hřiště projektoval sám. Pozval

si na radu několik renomovaných architektů té doby, mimo jiné i věhlasného

H. S. Colta. V tomto mýtus, hovořící o designu jednoho muže, s chutí a po americku přehání.

Z týčka je Pine Valley na mnoha jamkách

odstrašující, přitom ale Crump nikdy nepožadoval, aby hráč musel zahrát carry

delší než 150 metrů. Ovšem taky řekl, že

na většině jamek běžný dobrý odpal bude

HISTORIE

George Crump byl podnikavý mladík, už

těsně po dvacítce úspěšně rozmnožoval

své jmění v hotelnictví. V té době také propadl golfu, šlo mu to, stal se členem rovnou v pěti golfových klubech. Ve Filadelfii

a okolí marně hledal hřiště, které by hráče

dokonale prověřilo, všechna mu připadala

jednoduchá. To ho dovedlo k myšlence vytvořit hřiště vlastní, náročnější, podle svých

představ. Procestoval Velkou Británii i Evropu, prošel spoustu hřišť, ta novější anglická ho zajímala víc než skotské klasiky.

65