Page 24
ROZHOVOR | Filip Mrůzek
22
|
GOLF
síla, ztrácí se i koncentrace a bez toho jde
i golf do … Jak to říct slušně? (smích)
Takže cestou Brysona DeCham-
beaua, abyste měl osvalenou po-
stavu jako on, jste se nevydal?
To rozhodně ne. DeChambeau přistupuje
ke golfu tak nějak jinak než kdokoliv jiný
a posunul golf trochu jinam. Nebo spíš uká-
zal, že to jde i trochu jinou cestou – jiným
stylem, přes vědu. On je prý člověk, je-
muž jde extrémně dobře matematika, má
všechno perfektně propočítané. Nehodlám
ze sebe ale udělat pětadevadesátikilového
hráče. Ani jeho recept není zárukou úspě-
chu. Čistě teoreticky by měl být na každém
turnaji nahoře, ale to není ani on.
Nicméně, když to trefí, tak to letí…
To je pravda. Když to trefí, tak je to
hrozný granát. A délka se hodí. Ale ne
všechna hřiště jsou na to stavěná. Není
na každém hřišti výhodou být tak strašně
dlouhý. Pro mě je v tomhle vzorem Rory
McIlroy. Je to dlouhý hráč, váhově je na
tom plus minus jako já, je výborný od dra-
jvů až po patování a každý rok se pohy-
buje mezi nejlepšími. Jeho konzistentnost
je skvělá. Dostat se nahoru a být tam x
let, to je to, za čím jdu. Myslím, že každý
rok jsem v něčem lepší, a chtěl bych se
dostat do úrovně, aby všechno od a až
do z fungovalo. Abych měl takový pevný
bod, klid a vědomí, že se mám o co opřít,
na co se spolehnout. To je to, co chce mít
každý hráč, to je základ dobré hry.
Bylo i tohle náplní zimní přípravy?
Jaká vůbec byla?
Velkou část jsem strávil na jihu Španělska.
Společně se Šimonem Zachem a Filipem
Rážou jsme trénovali a hráli místní sérii
turnajů Toro Tour. Byl jsem tam tak trochu
dědek mezi mladýma klukama.
Jak vypadal denní rozvrh?
Když se nehrál turnaj, ráno jsme si byli za-
běhat, pak jsme si zaplavali, nebo spíš se
otužovali v bazénu, protože voda v něm
měla jen třináct stupňů, takže to byla do-
cela zkouška odvahy. Po snídani pak golf.
Denně tak šest sedm hodin tréninku nebo
hry. Měl jsem také nějaké drily od trenéra,
od mého taťky, takže i na tom jsem pra-
coval. Dovolená to rozhodně nebyla.
Jak se se Šimonem a Filipem
spolupracovalo?
Bylo to fajn. Kdybych tam byl sám, asi by to
bylo horší. Takhle jsme mohli trénink i hru
proložit nějakými soutěžemi. Navíc oba
hrají hodně dobře, takže nás to všechny
motivovalo být ještě o kousek lepší.
V čem konkrétně?
Snažil jsem se ještě malinko prodloužit,
přestože jsem nikdy nebyl úplně krátký
hráč. Spíš vždycky ten delší. Ale to, co
hráli Filip a Šimon… Pálili mnohem dál
než já. Když pak vidíte, jak na pětiparu už
mají jen krátkou ránu na green, je to jasná
výhoda. Jamka se pak snad ani už nedá
zahrát špatně, pokud máte slušná železa
a patování. Jakmile máte délku a ovládáte
ji, máte ohromnou výhodu. A to je to,
kam cílí každý hráč. Nebudu říkat, že já
ne. Kdybych nepracoval na tom být dlou-
hej a rovnej, tak bych byl hloupej.
Ondra Lieser po zisku karty na Euro-
pean Tour přiznal, jak moc důležité
pro něj je rodinné zázemí. Jak jste
na tom vy?
Hodně podobně. Já jsem vysloveně ro-
dinný typ. Moje žena Štěpánka je pro mě
velkou oporou, podporuje mě. Ve Špa-
nělsku mi chyběla, ale volali jsme si každý
den. Doma si vždycky odpočinu, když se
mi něco nepovede, tak doma přijdu na
jiné myšlenky. Jsem strašně vděčný za to,
co mám.
Když zrovna netrénujete, nehrajete
golf, co děláte? Údajně rád vaříte?
Moc rád vařím, doma docela často. Odre-
aguji se při tom. Dám si sklenku dobrého
vína, vezmu zástěru a jdu na to. Užívám si
to a uvařím úplně cokoliv.
Existuje něco jako specialita
Filipa Mrůzka?
Skoro všechno, co uvařím, by se tak dalo
nazvat. Vařil jsem i během přípravy ve
Španělsku. Samé dobroty, speciality, ale
ne vždycky se to setkalo s nadšením. Ně-
kdy jsem to jedl jen já sám. (smích) Mám
rád zajímavá jídla, zajímavé chutě a všeo-
becně jsem hodně na maso. K tomu těs-
toviny, rýže. Ale já si až tolik nevybírám.
Uvařím i sním v podstatě všechno.
Až se na konci letošního roku zasta-
víte, s čím budete spokojený?
S tím, když se mi podaří vyhrát Challenge
Tour a získat plnou kartu na European
Tour. Pak řeknu, že to byl úspěšný rok.
A kdyby se mi podařilo vyhrát některý
z turnajů Challenge Tour, nebo dokonce
European Tour v Česku, to by byla pecka.
Ale věřím, že to především dotáhnu tam,
kam chci. Bude to ale asi krok po kroku, asi
nepřeskočím naráz deset schodů. Věřím,
že mám stabilní hru i na evropskou sérii.
A nechci ji hrát třeba jen dva roky, ale radši
deset let. To už je potom zajímavé.
V září oslavíte třicátiny. V tomto
směru je golf proti jiným sportům,
v nichž už pomalu musíte začít pře-
mýšlet o konci kariéry, přívětivý. Tedy,
když nejste zrovna Jaromír Jágr, který
bude hrát hokej snad i v padesáti.
V tomhle je golf dobrý sport. I v 35 le-
tech můžete pořád hrát. Samozřejmě
tělo funguje jinak ve dvaceti a potom ve
třiceti letech. Ať děláte, co děláte. Má to
ale výhodu, že čím jste starší, berete věci
i v golfu trochu jinak. Zkušenosti a nad-
hled jsou důležité. Když se vrátím o de-
set let zpět, byl jsem leckdy horká hlava.
Dnes když se mi něco nepodaří, zasměju
se a řeknu si: fajn, jsi jenom člověk a za-
hrál si dabláč. Pak ale třeba zahraju čtyři
birdie v řadě. Beru dnes takové věci jinak.
Není to o tom, jak jsi dokonalý, ale o tom,
jak špatná je tvoje špatná stránka. Když je
silná, jsi i ty silným hráčem.
To zní, jako když Filip Mrůzek vstu-
puje do golfového roku 2021 klidný,
silný a motivovaný?
Přesně tak. Vyklidněný, namotivovaný
a připravený.
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Ondřej Driml
Jakmile máte délku a ovládáte ji, máte ohromnou
výhodu. A to je to, kam cílí každý hráč. Nebudu
říkat, že já ne. Kdybych nepracoval na tom být
dlouhej a rovnej, tak bych byl hloupej.