ROZHOVOR | Filip Mrůzek

síla, ztrácí se i koncentrace a bez toho jde

i golf do … Jak to říct slušně? (smích)

Takže cestou Brysona DeChambeaua, abyste měl osvalenou postavu jako on, jste se nevydal?

To rozhodně ne. DeChambeau přistupuje

ke golfu tak nějak jinak než kdokoliv jiný

a posunul golf trochu jinam. Nebo spíš ukázal, že to jde i trochu jinou cestou – jiným

stylem, přes vědu. On je prý člověk, jemuž jde extrémně dobře matematika, má

měla jen třináct stupňů, takže to byla docela zkouška odvahy. Po snídani pak golf.

Denně tak šest sedm hodin tréninku nebo

hry. Měl jsem také nějaké drily od trenéra,

od mého taťky, takže i na tom jsem pracoval. Dovolená to rozhodně nebyla.

Jak se se Šimonem a Filipem

spolupracovalo?

Bylo to fajn. Kdybych tam byl sám, asi by to

bylo horší. Takhle jsme mohli trénink i hru

proložit nějakými soutěžemi. Navíc oba

Jakmile máte délku a ovládáte ji, máte ohromnou

výhodu. A to je to, kam cílí každý hráč. Nebudu

říkat, že já ne. Kdybych nepracoval na tom být

dlouhej a rovnej, tak bych byl hloupej.

všechno perfektně propočítané. Nehodlám

ze sebe ale udělat pětadevadesátikilového

hráče. Ani jeho recept není zárukou úspěchu. Čistě teoreticky by měl být na každém

turnaji nahoře, ale to není ani on.

Nicméně, když to trefí, tak to letí…

To je pravda. Když to trefí, tak je to

hrozný granát. A délka se hodí. Ale ne

všechna hřiště jsou na to stavěná. Není

na každém hřišti výhodou být tak strašně

dlouhý. Pro mě je v tomhle vzorem Rory

McIlroy. Je to dlouhý hráč, váhově je na

tom plus minus jako já, je výborný od drajvů až po patování a každý rok se pohybuje mezi nejlepšími. Jeho konzistentnost

je skvělá. Dostat se nahoru a být tam x

let, to je to, za čím jdu. Myslím, že každý

rok jsem v něčem lepší, a chtěl bych se

dostat do úrovně, aby všechno od a až

do z fungovalo. Abych měl takový pevný

bod, klid a vědomí, že se mám o co opřít,

na co se spolehnout. To je to, co chce mít

každý hráč, to je základ dobré hry.

Bylo i tohle náplní zimní přípravy?

Jaká vůbec byla?

Velkou část jsem strávil na jihu Španělska.

Společně se Šimonem Zachem a Filipem

Rážou jsme trénovali a hráli místní sérii

turnajů Toro Tour. Byl jsem tam tak trochu

dědek mezi mladýma klukama.

Jak vypadal denní rozvrh?

Když se nehrál turnaj, ráno jsme si byli zaběhat, pak jsme si zaplavali, nebo spíš se

otužovali v bazénu, protože voda v něm

22 | GOLF

hrají hodně dobře, takže nás to všechny

motivovalo být ještě o kousek lepší.

V čem konkrétně?

Snažil jsem se ještě malinko prodloužit,

přestože jsem nikdy nebyl úplně krátký

hráč. Spíš vždycky ten delší. Ale to, co

hráli Filip a Šimon… Pálili mnohem dál

než já. Když pak vidíte, jak na pětiparu už

mají jen krátkou ránu na green, je to jasná

výhoda. Jamka se pak snad ani už nedá

zahrát špatně, pokud máte slušná železa

a patování. Jakmile máte délku a ovládáte

ji, máte ohromnou výhodu. A to je to,

kam cílí každý hráč. Nebudu říkat, že já

ne. Kdybych nepracoval na tom být dlouhej a rovnej, tak bych byl hloupej.

Ondra Lieser po zisku karty na European Tour přiznal, jak moc důležité

pro něj je rodinné zázemí. Jak jste

na tom vy?

Hodně podobně. Já jsem vysloveně rodinný typ. Moje žena Štěpánka je pro mě

velkou oporou, podporuje mě. Ve Španělsku mi chyběla, ale volali jsme si každý

den. Doma si vždycky odpočinu, když se

mi něco nepovede, tak doma přijdu na

jiné myšlenky. Jsem strašně vděčný za to,

co mám.

Když zrovna netrénujete, nehrajete

golf, co děláte? Údajně rád vaříte?

Moc rád vařím, doma docela často. Odreaguji se při tom. Dám si sklenku dobrého

vína, vezmu zástěru a jdu na to. Užívám si

to a uvařím úplně cokoliv.

Existuje něco jako specialita

Filipa Mrůzka?

Skoro všechno, co uvařím, by se tak dalo

nazvat. Vařil jsem i během přípravy ve

Španělsku. Samé dobroty, speciality, ale

ne vždycky se to setkalo s nadšením. Někdy jsem to jedl jen já sám. (smích) Mám

rád zajímavá jídla, zajímavé chutě a všeobecně jsem hodně na maso. K tomu těstoviny, rýže. Ale já si až tolik nevybírám.

Uvařím i sním v podstatě všechno.

Až se na konci letošního roku zastavíte, s čím budete spokojený?

S tím, když se mi podaří vyhrát Challenge

Tour a získat plnou kartu na European

Tour. Pak řeknu, že to byl úspěšný rok.

A kdyby se mi podařilo vyhrát některý

z turnajů Challenge Tour, nebo dokonce

European Tour v Česku, to by byla pecka.

Ale věřím, že to především dotáhnu tam,

kam chci. Bude to ale asi krok po kroku, asi

nepřeskočím naráz deset schodů. Věřím,

že mám stabilní hru i na evropskou sérii.

A nechci ji hrát třeba jen dva roky, ale radši

deset let. To už je potom zajímavé.

V září oslavíte třicátiny. V tomto

směru je golf proti jiným sportům,

v nichž už pomalu musíte začít přemýšlet o konci kariéry, přívětivý. Tedy,

když nejste zrovna Jaromír Jágr, který

bude hrát hokej snad i v padesáti.

V tomhle je golf dobrý sport. I v 35 letech můžete pořád hrát. Samozřejmě

tělo funguje jinak ve dvaceti a potom ve

třiceti letech. Ať děláte, co děláte. Má to

ale výhodu, že čím jste starší, berete věci

i v golfu trochu jinak. Zkušenosti a nadhled jsou důležité. Když se vrátím o deset let zpět, byl jsem leckdy horká hlava.

Dnes když se mi něco nepodaří, zasměju

se a řeknu si: fajn, jsi jenom člověk a zahrál si dabláč. Pak ale třeba zahraju čtyři

birdie v řadě. Beru dnes takové věci jinak.

Není to o tom, jak jsi dokonalý, ale o tom,

jak špatná je tvoje špatná stránka. Když je

silná, jsi i ty silným hráčem.

To zní, jako když Filip Mrůzek vstupuje do golfového roku 2021 klidný,

silný a motivovaný?

Přesně tak. Vyklidněný, namotivovaný

a připravený.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak

Foto: Ondřej Driml