DRIVING | Zamyšlení Onřeje Kašiny

„Jsme tím, co opakovaně děláme. Dokonalost tedy není čin, ale zvyk.“

Aristoteles

Všudehrálové versus hledači

svatého grálu golfového švihu

Tak jsem se dozvěděl, že hřiště u nás teď hodnotí takzvaní všudehrálové. Za rok

2020 vybrali jako náš nejlepší golfový stánek Ostravici. To mě těší, protože o kousek výše proti proudu řeky Ostravice leží cosi jako můj druhý domov, Staré Hamry.

Ale abych pravdu řekl, moji zvědavost přilákala zejména myšlenka všudehrálského

hnutí nebo spolku.

Text: Ondřej Kašina

Uvědomil jsem si u toho, že golfisté

opravdu oddaní svému sportu, se dělí na

dvě skupiny. Na všudehrály, jejichž cílem

je navštívit největší množství hřišť a zveřejňovat dojmy. A na tiché úporné hledače svatého grálu dokonalosti mechaniky golfového švihu, kterým je jedno, kde

trénují, protože jejich cílem je vykřesat ze

svého nedokonalého těla dokonalý švih.

Třeba i na zcela nedokonalém jednom jediném hřišti.

Ale hry osudu ze mne udělaly tak trochu všudehrála, protože jsem od roku

1990 nejdříve jako novinář a později jako

diplomat střídal domovy v různých zemích. A logicky také hřiště. Takže se mi

zdá, že umím pochopit z každé té obsese trochu a mohu se na obě tyto golfové cesty podívat z nadhledu a s laskavým úsměvem.

Hned úvodem musím bez mučení přiznat,

že jsem svojí lidskou podstatou typický

hledač výše zmíněného svatého grálu mechaniky švihu a byl bych spokojen, i kdyby

mi bylo dopřáno jen každý den bez omezení pronásledovat ten chimérický cíl na

jedné zastrčené cvičné louce nebo na

opovrhované devítce plné suchých drnů.

Pro zjednodušení jim budeme říkat jen

hledači grálu. Král Artuš nám snad odpustí, že srovnáváme jeho Excalibur třeba

s kovanými železy. Ale, co do ušlechtilosti

materiálu, to zase nejsou tak vzdálené

nástroje.

Jedním z matoucích faktorů je, že pravověrní hledači grálu, když dosáhnou vyšší

Foto: Golf & Ski Resort Ostravice

HLEDAČI SVATÉHO GRÁLU

GOLFOVÉHO ŠVIHU

Všudehrálové považují za nejlepší tuzemskou osmnáctku Ostravici.

86 | GOLF

nebo velmi vysoké úrovně výkonnosti, se

z logiky golfového klání mění v cestovatele a návštěvníky vzdálených hřišť. Nemohou jinak, protože ve chvíli, kdy se přiblíží

skoro na dosah vytouženému cíli co nejdokonalejší mechaniky golfového švihu,

vzniká nutnost soupeřit s těmi ostatními

pokročilými rytíři.

Ale v hloubi mojí duše věřím, že dokonce

i při pohledu na dech beroucí výhledy

z fervejí exotických hřišť nezažívají tito

hledači větší vzrušení, než pocítili třeba

v šedém podvečeru kdesi v zastrčeném

koutě driving range, kde objevili, jak lze

vytvořit fejd nebo dró i s osmičkou železem, pokud potřebují zaútočit na jamku

skrytou v záludné poloze za bankrem.

Dobrým příkladem takového hledače

grálu byl Ben Hogan. Nepříliš oblíbený,

v našem bývalém režimu by měl asi v kádrových materiálech zaznamenáno, že

soudruh není družný, straní se kolektivu

a dává přednost individualistické samotě.

Bylo to tak. Hogan trávil nesčetné hodiny

tréninkem, obsesivně hledal dokonalost

mechaniky švihu. Ostatně to i vyjádřil známým výrokem: „Den, který netrénujete,

vás vzdaluje jeden den od zdokonalení

vašeho švihu.“

Hledači grálu bývají povětšině spíše diskrétní osobnosti. Už sama podstata jejich

snažení není příliš vnějškově atraktivní.

Takže z pohledu současného veřejného

mínění se někteří z nich mohou podobat