GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Page 41

INSTRUKCE | Golfové poučky
WWW.CASOPISGOLF.CZ
39
REKREAČNÍ GOLFISTÉ
PŘECEŇUJÍ SVÉ DÉLKY
A ZŮSTÁVAJÍ ZBYTEČNĚ
KRÁTCÍ PŘED GREENEM
Televizní stanice a jejich repor-
téři nesnášejí hosty, kteří od-
povídají způsobem „ano i ne,
částečně ano, částečně ne“. Ne doba
miluje vyhraněné názory. Ale v tomto
ípa to není mož. Na jednu stranu
měli pravdu velikáni golfové minulosti,
kteří konstatovali, že naprostá většina
rekreačních golfistů si myslí, že hrají
delší rány, než je tomu ve skutečnosti.
Proto je dobré myslet na tento syn-
drom přeceňování a během tréninku si
neustále ověřovat, jak jste na tom do-
opravdy a která hůl vám stačí ze které
vzdálenosti bez přehnaného optimismu.
Ale – je tu ono ošidné ale. Na hřištích
s tvrdým povrchem a s tvrdými greeny
může být ukázková rána doprostřed
jamkoviště polibkem smrti. Vzpomínám
si na jedno české hřtě v době před
jeho rekonstrukcí, kdy bylo ještě bez
závlahy. Zahrál jsem tam během tur-
naje vysokou a zdánlivě dokonalou ránu
na paru tři, jehož green byl umístěn
v poměrně příkrém svahu směřujícím
dolů. Míček se ladně vznášel ve výši-
ch a směřoval ke středu greenu a
se obrátil s pyšným pohledem na spolu-
hráče, který byl místní a znal dobře, jak
to tam chodí. „To skončí v prasáku,
konstatoval lapidárně. A skutečně. Mí-
ček dopadl do středu jamkoviště, vysko-
čil od tvrdého povrchu jako raněný jelen
a mohutným obloukem se odporoučel
dolů pod svah, kde tehdy byl vepřín.
Vyplývá z toho tedy poučení, že na tvr-
dých hřištích a greenech a celkově na
ištích, která dobře neznáme, může
t skvělou strategií hrát kousek před
jamkoviště do bezpného místa a po-
tom spoléhat na přihrávku. Ne to he-
roické, ale určitě je to efektivní.
HLAVA MUSÍ BÝT
BĚHEM ŠVIHU NEHYBNÁ
Těžko asi najít spornější po-
učku. Když se třeba podíváte
na staré filmové záznamy
některých slavných golfistů,
tak zjiste, že součástí jejich
švihového „spouštěcího mechanismu“
bylo pootočení hlavy směrem vpravo,
tedy od cíle (například Jack Nicklaus).
Kdybyste úplně doslovně chtěli plnit
instrukci, že hlava musí být zcela ne-
hybná, tak by se většině golfistů pod-
statně zktily drajvy, an by se vý-
znamně zvýšila jejich přesnost.
V případě pohybu či stability hlavy
v průběhu golfového švihu je nutno si
především uvědomit, že tato součást
těla se může pohybovat po různých
osách. Její otáčení kolem osy páteře
trochu směrem od cíle a pak poněkud
směrem k cíli je zákonitým pvod-
ním jevem švihu. (Pokud ovšem nejste
hlavní profesí hadí žena nebo hadí muž
v cirkuse.)
Rovněž mírný pohyb hlavy směrem
k zemi během downswingu nemusí
t zásadní chybou. Současná vychá-
zející hvězda světového golfu Joaquín
Niemann z Chile například nechá hlavu
v průběhu downswingu poklesnout to-
lik, že komentátoři turnajů PGA Tour ne-
vycházejí z údivu. Ale jemu to funguje.
Horší už je to s pohyby hlavy ve smě-
rech laterálních, neboli od cíle a k cíli
v rovině horizontální. To už je nešvar,
který může značně zhoršit přesnost zá-
sahu míčku. Každému, kdo chápe me-
chaniku švihu, je jasné, že v opravdu
dobré technice jsou některé zdánlivě
nepřirozené situace.
Například ta, kdy se během down-
swingu hmotnost golfisty přesunuje na
přední nohu, boky rotují k cíli a paže
prolétají uvolněným prostorem rov-
něž k cíli – a soasně hlava musí trčet
vzadu a koukat se dolů. Někomu může
připadat, že je to nepřirozené, ale nic
lepšího zatím golfisté nevynalezli. Takže
stranové pohyby hlavy raději omezte na
minimum.
Vůbec největší malér je pohyb hlavy
směrem kupředu, k míčku. Z toho
často rezultuje šenk. A to je věc tak
hrozná, že i nejmoudřejší trenér všech
dob Harvey Penick o tom odmítal psát.
To si prostě zakažte jako například
tvr drogy.
Absolutním imperativem je stabilita hlavy
při hraní wedží a ran z bankrů. Za každý
pohyb hlavy u těchto ran tvrdě zaplatíte.
U rekreačních golfistů se občas vyskytují
obávané stavy, kdy po zkažení něko-
lika ran dotyčný nebo dotná začnou
hrát zrychleně a zavírají u toho oči.
Tento ustrašený švih či škub bez rytmu
a se zavřenýma očima je noční můrou
mnoha adeptů golfu. Ale může se to
stát i hráčům s léty praxe.
Jako lék doporučuji donutit se dělat
cvičné švihy pomalu a v dobrém rytmu.
A během těch cvičných švihů důsledně
nezavírat oči a sledovat, jak se hlava
hole otře o stébla trávy a učeše povrch.
Ben Hogan říval, že se vždy snaží vi-
dět, jak hlava hole udeří míček. V úplně
poslední fázi se vám asi ten pohyb ne-
podaří zachytit. Ale čím déle dokážete
sledovat bez zavření očí dráhu hlavy
hole k míčku, tím větší je vaše naděje na
dobrou ránu.
NEJLEPŠÍ JE ŠVIH
S NEJVĚTŠÍ RYCHLOSTÍ
Uznávám, že sledovat v pří-
mém přenosu Brysona De-
Chambeau v jeho současné
podobě je zábavné. Rychlost
hlavy jeho drajvru často pře-
kračuje 290 km/h a míček ten svalovec
posílá cestami, na které dívají i jeho ko-
legové v PGA Tour se směsí překvapení
a nepochopení. Jenomže tenhle di-
vácky atraktivní bombardovací styl ob-
čas vede k dobrým výsledkům, občas
ne. Je to cesta originální, průkopnická,
ale v důsledku riskantní z hlediska
zdravotního a v konci konců rovněž
z pohledu statistického vůči konečným
sledkům.
Rekreačním golfistům proto velmi dopo-
ručuji řídit se v případě excesů typu Bry-
sona DeChambeau poučkou, kterou je
v některých zemích povinné doprovázet
ukázky nebezpečných produkcí: Don‘t
try this at home! Naprostá většina rekre-
ačních golfistů není fyzicky připravena
na takové rychlosti a snaha o násilné
zvování rychlosti švihu může způsobit
vážné ortopedické problémy. O zhor-
šení přesnosti ran nemluvě.
Proto je nutno připomenout, že délka
ran v golfu závisí kromě rychlosti švihu
rovněž na přesnosti kontaktu odrazové
plochy hole s míčkem. Daleko snáze na-
jdete metry navíc i více přesnosti, když
GOLF