INSTRUKCE | Golfové poučky

úderu i problémy mentální. Obvykle

kombinace obojího. Pokud to byly právě

míjené krátké paty, které zruinovaly

vaše kolo, pozdržte vás odjezd ze hřiště

a zajděte po skončení hry na cvičný

green. Zahrajte si pár desítek patů

z různých vzdáleností a zejména z těch,

kde jste selhali. Je pravděpodobné,

že dokážete najít správný rytmus

třeba 300 metrů. V takovém případě

je daleko důležitější si vybrat místo, ze

kterého je nejvýhodnější hrát další ránu,

zvážit vaši obvyklou stranovou křivku

letu míčku a dostat onen míček do zvoleného místa vůlí a intuicí.

A potom zbývá celá jedna velká množina

ran, pro které by byl vaším nejlepším

Najděte si v golfu svoji cestu. Je lhostejné, zda vám

vyhovuje sebevědomí a velké ambice nebo raději

dřete mlčky a nenápadně v ústraní. Každý si musí

najít svoji cestu a svoji strategii.

a opravíte si ten úder a vytáhnete kostlivce ze skříně.

Profesionální golfisté dělají takový rituál

„vynášení Morany“ po každém kole, protože si chtějí ověřit, proč udělali některé

chyby a obnovit si sebedůvěru. Taková

seance po odehrání kola však nesmí být

nad vaše fyzické možnosti, protože případné přepínání sil a trénink ve stavu

velké únavy jsou kontraproduktivní.

HRÁT INTUICÍ, NEBO

VĚDECKY PODLE DÉLEK?

Toto je téma, v jehož rámci

v současnosti potkáte fundamentalisty z obou táborů.

Nebylo tomu tak vždy, protože když začínala moje generace koncem 70. let minulého století,

tak jsme neměli ani nejmenší tušení,

že délky na golfu jednou bude možné

nějak změřit. Takže se hrálo pouze citem a nebylo nutné o tom diskutovat.

Nyní je měření délek tak běžné, že už

je možné, aby golfista dospěl do extrému, že se upne pouze na čísla a zapomene na intuici, na tvořivost a triky

z ní vyplývající.

Pokud lze tuto dualitu nějakým způsobem jednoduše vysvětlit, pak bych radil,

abyste hráli podle naměřených čísel většinu ran z ferveje, když jsou podmínky

více méně normální a když máte cíl

v možném dosahu.

Naopak, nepovažuji za přínosné ztrácet

čas a koncentraci měřením například na

paru číslo 5, kde hrajete druhou ránu

fervejovým dřevem a ke greenu zbývá

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

učitelem zesnulý Seve Ballesteros, známý

svými neuvěřitelnými křivkami a únikovými ranami. Je to prostě tak, že i velmi

dobří golfisté často musejí hrát pod větvemi, přes stromy, okolo stromů a s pomocí stranových křivek. Tyto rány nelze

všechny natrénovat. Takové tvůrčí trikové

záchrany lze hrát pouze s využitím veškeré vaší kreativity a schopností představit si dráhu letu míčku. V tom nám většinou pomůže více fantazie a intuice než

měřicí technika.

A – v neposlední řadě – nejdůležitějším kritériem pro výběr hole je vždy

poloha míčku, a nikoliv vzdálenost od

jamky. Například i na ferveji může být

z 200 metrů chytřejší volbou sedmička

železo nežli trojka dřevo, pokud míček

leží v řízku (divotu) nebo je v jakékoliv

jiné situaci, která napovídá, že je lepší

upřednostnit záchranu bogey a vyhnout

se velkým číslům na kartě.

K DOBRÝM VÝSLEDKŮM

VEDE JEN MAXIMÁLNÍ

MOTIVACE A SILNÉ

AMBICE

Stejně jako mnozí z vás jsem

již znechucen a unaven lacinými radami motivačních

kouček a koučů. V souvislosti s jejich

líbivými, ale v důsledku falešnými produkty zdůrazňujícími ambice a sebevědomí mne napadá citát z Evangelia

podle Matouše: „Mějte se na pozoru

před nepravými proroky: přicházejí

k vám převlečeni za ovce, ale uvnitř

jsou draví vlci. Poznáte je po jejich

ovoci. Copak se sklízejí z trní hrozny

nebo z bodláků fíky?“

Zcela určitě nelze naordinovat všem

golfistkám a golfistům koňskou dávku

ambicí a sebevědomí, nafouknout jim

ega a očekávat, že jim to automaticky

pomůže k lepším výsledkům a větší radosti ze hry. Některým to prospívá,

jiným škodí. Golfisté mohou být neuvěřitelně odlišní ve vztahu k tréninku

a ambicím a současně zůstat vynikajícími v žáru soutěže.

Pokusím se to vysvětlit na příkladu absolutní rozdílnosti Waltera Hagena a Bena

Hogana. Walter Hagen byl v podstatě

zakladatel profesionálního golfu a vyhrál

11 majorů (třetí za Nicklausem a Woodsem v historických análech). Byl známý

velkým egem a svojí zálibou v rychlých

autech, krásných ženách a drahých likérech. Ověřený je jeho výrok dokumentující vztah k tréninku: „Proč plýtvat dobrými ranami na driving range, když je

člověk potřebuje v turnaji.“

Byl to muž zářící charismatem, provokativní, sebevědomý a současně okouzlující. Když hrál důležitý turnaj nebo duel

o velké peníze dokázal se řídit vlastní

poučkou, podle které jedna hrozná

rána, jedna průměrná, jedna dobrá

a jedna skvělá – pořád ještě dělají par.

Hřešil na svůj talent a na své osobní

kouzlo a vycházelo mu to.

Naprostým opakem byl Ben Hogan,

který je na čtvrté příčce historických

tabulek. Drobný introvert, který nebyl

oblíbený kvůli své zamlklosti, soustředěnosti a pedantské povaze. Rozdíral

si v ústraní driving range ruce do krve

nesčetnými hodinami tréninku a řídil

se zásadou, že den, kdy tvrdě netrénujete, vás vzdaluje o jeden den od dosažení herního mistrovství. Walter Hagen

špatné rány přijímal jako část hry, Ben

Hogan obsesivně hledal dokonalost. Ale

také on byl obdivuhodný, pouze jiným

způsobem.

Najděte si v golfu svoji cestu. Je lhostejné, zda vám vyhovuje sebevědomí

a velké ambice nebo raději dřete mlčky

a nenápadně v ústraní. Každý si musí

najít svoji cestu a svoji strategii.

41