Page 68
CESTY ZA GOLFEM | USA
66
|
GOLF
Projekt se pro Crumpa rychle stal posed-
lostí. V roce 1910 prodal své podíly v ho-
telech a vrhl se do práce. Terén znal ze
svých loveckých výprav. A nevybral si le-
dajaký: písčité podloží, pinie, duby a křoví.
Postavil si tam stan, aby mohl být na
místě stále, a začal pozemek čistit. Samo-
zřejmě ne sám, najal silný tým.
Vysoušely se bažiny, pomocí koní a parních
rumpálů dělníci vytrhávali stromy tam, kde
nepomáhal dynamit, v písčité půdě neú-
činný. Napřed je počítali, u čísla 22 000
přestali – mluví se o 30 až 50 tisících. Za
každý takto poničený akr (původní poze-
mek měřil 150 akrů, asi 60 hektarů, teď už
je podstatně větší) museli vysázet na jiném
místě 200 nových stromů. Tehdy se jen
na málo hřištích ve větší míře měnil terén,
Pine Valley se brzo začalo říkat Crumpova
šílenost. Teď je to Nr. 1…
Crump si dal hned několik limitů – ne víc
než dvě po sobě jdoucí jamky směly vést
stejným směrem, hráči nesměli vidět žád-
nou jinou jamku, než na které hráli... To
byly ale jen vnější znaky, topologie – tím
hlavním byla (a je) ohromná obtížnost hry.
V roce 1913 přišla Crumpovi na pomoc
skupina jeho přátel, amatérských hráčů
z Filadelfi e. Pomocí inzerátu sehnali další
zájemce a založili klub, z něhož prame-
nily fi nance, ale většinu nákladů stále
táhl Crump.
V roce 1914 bylo neofi ciálně otevřeno
11 jamek, pak velké deště vymyly fer-
veje, v následujícím suchu obnažená tráva
uschla, zatravňovalo se znova… Největší
golfový architekt té doby C. B. Macdo-
nald, jeden z Crumpových rádců, ohod-
notil Pine Valley – bude to jedno z největ-
ších hřišť, jen jestli se chytí tráva.
V roce 1916 byl Crump totálně frustro-
vaný a téměř bez peněz. Od začátku
prací došlo k řadě změn a náklady značně
převýšily všechny představy z roku 1910.
Další rok přerušila válka práce a tehdy
mu už všechno přerůstalo přes hlavu.
Žena mu umřela v roce 1907, děti neměl
(kromě Pine Valley), peníze pryč, hřiště
stále nebylo kompletní – v lednu 1918
si vzal život. Mýtus praví, že zemřel na
zánět zubu, zřejmě ve snaze ochránit
jeho pověst. Poslední čtyři jamky byly do-
končeny pod vedením Crumpova švagra
a celá osmnáctka se hraje od roku 1921.
JAMKA ZA JAMKOU
Popis jamek může působit přehnaně, dra-
maticky, ale nepřehání!
Jednička je majestátní čtyřistametrový ot-
vírák, pravý dogleg s dlouhým bankrem
v ohybu, rána na malý green musí být
přesná, když zahrajete vlevo, vpravo nebo
za green, budete rádi za double bogey.
Dvojka? To je nejdelších a nejzrádnějších
340 metrů v golfu. Vpravo podél fer-
veje jeden bankr za druhým, ke greenu
prudké stoupání, svah jako minové pole
s několika řadami bankrů. Špatná rána je
jako rozsudek smrti. Vítejte v Pine Valley,
říkají dvojce členové. Třetí jamka je 180
metrů dlouhý třípar přes pustý pískový
terén s ostrůvky keřů, jen trefi t podlouhlý
green ve tvaru lebky, kolem něhož není
nic než písek.
Následuje nejdelší čtyřpar hřiště, 450 me-
trů, půlka z toho je slepá rána z týčka,
pak přes kopec a bankry na dozadu sklo-
něný obrovitý green. Pozor na nepřes-
nou ránu, vpravo můžete trefi t dům.
Každý odpal z týčka je výzva, ta největší
na pětce. Frankenstein mezi třípary. 220
metrů, přes vodu, před greenem kou-
sek spásné ferveje pro kratší ránu, pak
velký bankr, green a kolem něj co ji-
ného než bankry, těsně za nimi po obou
stranách les.
Přeskočme k sedmičce, nejdelší jamce
hřiště s 575 metry. Z ostrova na ostrov,
mezi nimi písečná pole. Tady číhá Hells
Half Acre, pekelný půlakr, obří bankr, prý
nejdelší bankr světa mimo hřiště na po-
břeží moře. Nejsou tady hrábě, hráči mají
nejhlubší stopy upravit sami, o zbytek se
postará vítr a déšť. Přibližně tady si za-
čnete myslet, že celé Pine Valley je jedna
obrovská písečná překážka, občas přeru-
šená kusem trávy.
Přístupy ke greenům mají spoustu úskalí, výjimkou v tomto ohledu není ani druhá jamka.