CESTY ZA GOLFEM | USA

Přístupy ke greenům mají spoustu úskalí, výjimkou v tomto ohledu není ani druhá jamka.

Projekt se pro Crumpa rychle stal posedlostí. V roce 1910 prodal své podíly v hotelech a vrhl se do práce. Terén znal ze

svých loveckých výprav. A nevybral si ledajaký: písčité podloží, pinie, duby a křoví.

Postavil si tam stan, aby mohl být na

místě stále, a začal pozemek čistit. Samozřejmě ne sám, najal silný tým.

Vysoušely se bažiny, pomocí koní a parních

rumpálů dělníci vytrhávali stromy tam, kde

nepomáhal dynamit, v písčité půdě neúčinný. Napřed je počítali, u čísla 22 000

přestali – mluví se o 30 až 50 tisících. Za

každý takto poničený akr (původní pozemek měřil 150 akrů, asi 60 hektarů, teď už

je podstatně větší) museli vysázet na jiném

místě 200 nových stromů. Tehdy se jen

na málo hřištích ve větší míře měnil terén,

Pine Valley se brzo začalo říkat Crumpova

šílenost. Teď je to Nr. 1…

Crump si dal hned několik limitů – ne víc

než dvě po sobě jdoucí jamky směly vést

stejným směrem, hráči nesměli vidět žádnou jinou jamku, než na které hráli... To

byly ale jen vnější znaky, topologie – tím

hlavním byla (a je) ohromná obtížnost hry.

V roce 1913 přišla Crumpovi na pomoc

skupina jeho přátel, amatérských hráčů

z Filadelfie. Pomocí inzerátu sehnali další

zájemce a založili klub, z něhož pramenily finance, ale většinu nákladů stále

táhl Crump.

66 | GOLF

V roce 1914 bylo neoficiálně otevřeno

11 jamek, pak velké deště vymyly ferveje, v následujícím suchu obnažená tráva

uschla, zatravňovalo se znova… Největší

golfový architekt té doby C. B. Macdonald, jeden z Crumpových rádců, ohodnotil Pine Valley – bude to jedno z největších hřišť, jen jestli se chytí tráva.

V roce 1916 byl Crump totálně frustrovaný a téměř bez peněz. Od začátku

prací došlo k řadě změn a náklady značně

převýšily všechny představy z roku 1910.

Další rok přerušila válka práce a tehdy

mu už všechno přerůstalo přes hlavu.

Žena mu umřela v roce 1907, děti neměl

(kromě Pine Valley), peníze pryč, hřiště

stále nebylo kompletní – v lednu 1918

si vzal život. Mýtus praví, že zemřel na

zánět zubu, zřejmě ve snaze ochránit

jeho pověst. Poslední čtyři jamky byly dokončeny pod vedením Crumpova švagra

a celá osmnáctka se hraje od roku 1921.

JAMKA ZA JAMKOU

Popis jamek může působit přehnaně, dramaticky, ale nepřehání!

Jednička je majestátní čtyřistametrový otvírák, pravý dogleg s dlouhým bankrem

v ohybu, rána na malý green musí být

přesná, když zahrajete vlevo, vpravo nebo

za green, budete rádi za double bogey.

Dvojka? To je nejdelších a nejzrádnějších

340 metrů v golfu. Vpravo podél ferveje jeden bankr za druhým, ke greenu

prudké stoupání, svah jako minové pole

s několika řadami bankrů. Špatná rána je

jako rozsudek smrti. Vítejte v Pine Valley,

říkají dvojce členové. Třetí jamka je 180

metrů dlouhý třípar přes pustý pískový

terén s ostrůvky keřů, jen trefit podlouhlý

green ve tvaru lebky, kolem něhož není

nic než písek.

Následuje nejdelší čtyřpar hřiště, 450 metrů, půlka z toho je slepá rána z týčka,

pak přes kopec a bankry na dozadu skloněný obrovitý green. Pozor na nepřesnou ránu, vpravo můžete trefit dům.

Každý odpal z týčka je výzva, ta největší

na pětce. Frankenstein mezi třípary. 220

metrů, přes vodu, před greenem kousek spásné ferveje pro kratší ránu, pak

velký bankr, green a kolem něj co jiného než bankry, těsně za nimi po obou

stranách les.

Přeskočme k sedmičce, nejdelší jamce

hřiště s 575 metry. Z ostrova na ostrov,

mezi nimi písečná pole. Tady číhá Hells

Half Acre, pekelný půlakr, obří bankr, prý

nejdelší bankr světa mimo hřiště na pobřeží moře. Nejsou tady hrábě, hráči mají

nejhlubší stopy upravit sami, o zbytek se

postará vítr a déšť. Přibližně tady si začnete myslet, že celé Pine Valley je jedna

obrovská písečná překážka, občas přerušená kusem trávy.