DRIVING | Fejeton
„Jen ti, kdo se odváží zajít příliš daleko, mohou zjistit, jak daleko je možno jít.“
T. S. Eliot
PALMER + DECHAMBEAU + WESTWOOD =
KLÍČ K POCHOPENÍ GOLFU
Bryson Dechambeau vyhrál v březnu 2021 na Floridě ceněný turnaj Arnold Palmer
Invitational. Skutečnost, že tento svérázný inovátor golfu dospěl k dalšímu vítězství,
není sama o sobě překvapivá. Hlubší poučení z toho lze vytěžit pouze, když nahlédneme jeho vítězství v kombinaci s druhým místem veterána Lee Westwooda a to vše
doplníme pohledem zpět, na časy, kdy Arnold Palmer vtrhl jako hurikán do prostředí
uměřeného golfu, jehož veleknězem tehdy býval Ben Hogan.
Text: Ondřej Kašina
Zdaleka ne všichni golfisté a diváci golfu
mají rádi Brysona Dechambeaua a jeho
dech beroucí a nervy drásající styl hry.
Znám golfisty, kteří, když ho zahlédnou na
obrazovce televize, řeknou znechuceně
„Už je tam zas ten magor, co do toho tak
mlátí“. Jen málo lidí však ví, že velmi podobně se vyjadřovali spoluhráči o mladém
Arnoldu Palmerovi, když začal pronikat do
golfové elity, která se v těch dobách řídila
mantrou „Nejdříve střed ferveje – potom
bezpečná rána na green“. Tato filozofie
ostatně byla vyjádřena uznávanou knihou
Ferveje a greeny, kterou napsal Ben Hogan,
guru přesnosti a opatrné strategie v golfu.
„Jak se ten člověk mohl dostat do tohoto
turnaje?“ zeptal se spoluhráčů u oběda
Ben Hogan během prvního profesionálního turnaje, kde mu zkřížil cestu mladý
Arnold Palmer, zvěstovatel nového a mužného stylu hry. Arnie musel být tehdy pro
golfové tradicionalisty vskutku heretikem,
který bořil vše, v co dosud věřili. Jednak
agresivní strategií popíral vžitou filozofii
prvořadého významu přesnosti, a navíc
to dělal švihem velmi neobvyklým, z pohledu staromilců asi ošklivým. Díky dnešní
dostupnosti internetu si snadno můžete
prohlédnout záznamy ze hry Palmera
a domyslet si, jak jeho neladný silový švih
musel dráždit arbitry elegance.
Vztah Bena Hogana k Arnoldu Palmerovi
nebyl srdečný. „Nikdy mě neoslovoval
jménem. Když mi odpověděl na pozdrav,
vždycky to bylo jen – Dobré ráno, hochu.
82 | GOLF
Vždycky jen tohle,“ vzpomínal později na
jejich vztah Palmer.
Lidé, kteří prolamují hranice v jakékoliv
činnosti, mívají hrstku obdivovatelů a davy
nepřejících a nepřátel. Lidstvo už je tak
historicky nastaveno, že snáší a občas
i mírně chválí neškodné inovátory, kteří se
drží tiše ve svých laboratořích nebo kdesi
na okrajích cvičných odpališť a pracují
skromně na čemsi novém, aniž by měnili
zavedené pořádky, aniž by znepokojovali ustálené zvyky, aniž by bořili stávající
modly. Ovšem ve chvíli, kdy někdo z těch
původně tichých a skromných inovátorů
otřese zavedeným pořádkem, už to není
nadějný vědec, ale nebezpečný magor.
Ne nadarmo získal Bryson Dechambeau
přezdívku „Mad Scientist“.
Zde tedy spatřuji první důležitý vzkaz.
Važme si těch, kteří se nebojí ukazovat
nové cesty. Ve smyslu veršů britsko-amerického básníka T. S. Eliota: „Jen ti, kdo se
odváží zajít příliš daleko, mohou zjistit, jak
daleko je možno jít.“ Jsou samozřejmě určité hranice oněch inovací a ambicí v oblasti společenské, asi nikdo z nás už by
nechtěl znovu zažít experimenty se znárodňováním nebo novou Hiroshimu.
Ale, jak jsem naznačil hned v úvodu, další
vítězství siláka Dechambeaua je schopno
dát cennou výpověď o pestrosti a možnostech golfu jen v kombinaci s faktem,
že druhé místo v turnaji Arnold Palmer
Invitational 2021 na velmi obtížném
hřišti v Bay Hill v Orlandu na Floridě získal
Lee Westwood.
Tento již několikrát odepisovaný golfista se
narodil 24. dubna 1973 a je mu tedy čtyřicet osm let, dva roky před hranicí, kdy
profesionálové mohou přecházet na seniorskou tour. Pro nás, kteří již nevynikáme
mládím, je tento další úspěch Westwoodův
povzbuzením a důkazem, že hrát dobrý
golf je možné různými cestami. A to je na
té naší hře to nejkrásnější. Není nutno odkládat hole, když nám věk bere délku a výbušnost švihu. Jde to i jinak.
Stojí za to připomenout, že Westwood
patří k nevelké skupině světově proslulých
golfistů, kteří od mládí navštěvovali naši
zemi. Od 90. let se účastnil turnajů Czech
Open. V letech 1995, 1996 a 1997 vždy
skončil v první desítce. Když jsem měl
možnost se ho zeptat na jeho vzpomínky
na Mariánské Lázně z poloviny devadesátek, jen se nostalgicky usmál a odpověděl:
„No jo, to jsem býval ještě kluk.“
Také jsem na Lee Westwooda v roce 1995
pohlížel jako na mladého kluka, protože
jsem o 19 let starší. Dnes má stejně šedivé
vousy jako já a golfoví komentátoři ho nazývají veteránem. Ale oba dále kráčíme
fervejemi světa a hrajeme golf. Jeho druhé
místo v těžkém turnaji na obtížném hřišti
v Bay Hill je důležitým vzkazem, že v našem
sportu je místo pro všechny kategorie, pro
každý věk a libovolný styl hry. Ta demokracie, kterou se nám nepodařilo prosadit v širším smyslu, je skutečností alespoň v golfu.