DRIVING | Fejeton

„Jen ti, kdo se odváží zajít příliš daleko, mohou zjistit, jak daleko je možno jít.“

T. S. Eliot

PALMER + DECHAMBEAU + WESTWOOD =

KLÍČ K POCHOPENÍ GOLFU

Bryson Dechambeau vyhrál v březnu 2021 na Floridě ceněný turnaj Arnold Palmer

Invitational. Skutečnost, že tento svérázný inovátor golfu dospěl k dalšímu vítězství,

není sama o sobě překvapivá. Hlubší poučení z toho lze vytěžit pouze, když nahlédneme jeho vítězství v kombinaci s druhým místem veterána Lee Westwooda a to vše

doplníme pohledem zpět, na časy, kdy Arnold Palmer vtrhl jako hurikán do prostředí

uměřeného golfu, jehož veleknězem tehdy býval Ben Hogan.

Text: Ondřej Kašina

Zdaleka ne všichni golfisté a diváci golfu

mají rádi Brysona Dechambeaua a jeho

dech beroucí a nervy drásající styl hry.

Znám golfisty, kteří, když ho zahlédnou na

obrazovce televize, řeknou znechuceně

„Už je tam zas ten magor, co do toho tak

mlátí“. Jen málo lidí však ví, že velmi podobně se vyjadřovali spoluhráči o mladém

Arnoldu Palmerovi, když začal pronikat do

golfové elity, která se v těch dobách řídila

mantrou „Nejdříve střed ferveje – potom

bezpečná rána na green“. Tato filozofie

ostatně byla vyjádřena uznávanou knihou

Ferveje a greeny, kterou napsal Ben Hogan,

guru přesnosti a opatrné strategie v golfu.

„Jak se ten člověk mohl dostat do tohoto

turnaje?“ zeptal se spoluhráčů u oběda

Ben Hogan během prvního profesionálního turnaje, kde mu zkřížil cestu mladý

Arnold Palmer, zvěstovatel nového a mužného stylu hry. Arnie musel být tehdy pro

golfové tradicionalisty vskutku heretikem,

který bořil vše, v co dosud věřili. Jednak

agresivní strategií popíral vžitou filozofii

prvořadého významu přesnosti, a navíc

to dělal švihem velmi neobvyklým, z pohledu staromilců asi ošklivým. Díky dnešní

dostupnosti internetu si snadno můžete

prohlédnout záznamy ze hry Palmera

a domyslet si, jak jeho neladný silový švih

musel dráždit arbitry elegance.

Vztah Bena Hogana k Arnoldu Palmerovi

nebyl srdečný. „Nikdy mě neoslovoval

jménem. Když mi odpověděl na pozdrav,

vždycky to bylo jen – Dobré ráno, hochu.

82 | GOLF

Vždycky jen tohle,“ vzpomínal později na

jejich vztah Palmer.

Lidé, kteří prolamují hranice v jakékoliv

činnosti, mívají hrstku obdivovatelů a davy

nepřejících a nepřátel. Lidstvo už je tak

historicky nastaveno, že snáší a občas

i mírně chválí neškodné inovátory, kteří se

drží tiše ve svých laboratořích nebo kdesi

na okrajích cvičných odpališť a pracují

skromně na čemsi novém, aniž by měnili

zavedené pořádky, aniž by znepokojovali ustálené zvyky, aniž by bořili stávající

modly. Ovšem ve chvíli, kdy někdo z těch

původně tichých a skromných inovátorů

otřese zavedeným pořádkem, už to není

nadějný vědec, ale nebezpečný magor.

Ne nadarmo získal Bryson Dechambeau

přezdívku „Mad Scientist“.

Zde tedy spatřuji první důležitý vzkaz.

Važme si těch, kteří se nebojí ukazovat

nové cesty. Ve smyslu veršů britsko-amerického básníka T. S. Eliota: „Jen ti, kdo se

odváží zajít příliš daleko, mohou zjistit, jak

daleko je možno jít.“ Jsou samozřejmě určité hranice oněch inovací a ambicí v oblasti společenské, asi nikdo z nás už by

nechtěl znovu zažít experimenty se znárodňováním nebo novou Hiroshimu.

Ale, jak jsem naznačil hned v úvodu, další

vítězství siláka Dechambeaua je schopno

dát cennou výpověď o pestrosti a možnostech golfu jen v kombinaci s faktem,

že druhé místo v turnaji Arnold Palmer

Invitational 2021 na velmi obtížném

hřišti v Bay Hill v Orlandu na Floridě získal

Lee Westwood.

Tento již několikrát odepisovaný golfista se

narodil 24. dubna 1973 a je mu tedy čtyřicet osm let, dva roky před hranicí, kdy

profesionálové mohou přecházet na seniorskou tour. Pro nás, kteří již nevynikáme

mládím, je tento další úspěch Westwoodův

povzbuzením a důkazem, že hrát dobrý

golf je možné různými cestami. A to je na

té naší hře to nejkrásnější. Není nutno odkládat hole, když nám věk bere délku a výbušnost švihu. Jde to i jinak.

Stojí za to připomenout, že Westwood

patří k nevelké skupině světově proslulých

golfistů, kteří od mládí navštěvovali naši

zemi. Od 90. let se účastnil turnajů Czech

Open. V letech 1995, 1996 a 1997 vždy

skončil v první desítce. Když jsem měl

možnost se ho zeptat na jeho vzpomínky

na Mariánské Lázně z poloviny devadesátek, jen se nostalgicky usmál a odpověděl:

„No jo, to jsem býval ještě kluk.“

Také jsem na Lee Westwooda v roce 1995

pohlížel jako na mladého kluka, protože

jsem o 19 let starší. Dnes má stejně šedivé

vousy jako já a golfoví komentátoři ho nazývají veteránem. Ale oba dále kráčíme

fervejemi světa a hrajeme golf. Jeho druhé

místo v těžkém turnaji na obtížném hřišti

v Bay Hill je důležitým vzkazem, že v našem

sportu je místo pro všechny kategorie, pro

každý věk a libovolný styl hry. Ta demokracie, kterou se nám nepodařilo prosadit v širším smyslu, je skutečností alespoň v golfu.