ROZHOVOR | Filip Mrůzek
Jsem namotivovaný,
připravený a vyklidněný
V českém golfu je Filip Mrůzek stálicí. Během let posbíral na domácí scéně prakticky
vše, co se dalo – od turnajových vítězství až po triumf v celoročním žebříčku Order
of Merit. Prosadit se stejným způsobem i na mezinárodní scéně, to se golfovému profesionálovi, který letos oslaví třicítku, zatím nedaří, byť se tu a tam zablýskne na lepší časy. To touží letos změnit. Chce udělat další významný krok a posunout se výš.
Což pro něj znamená zisk plné karty na European Tour.
Filipe, o tom, že už řadu let patříte
stabilně do české golfové špičky,
není třeba diskutovat. Zatím se ale
nedaří prosadit se výrazněji na mezinárodní golfové scéně a loňský
rok na tom nic nezměnil…
Loňský rok byl v mnoha věcech jiný,
zvláštní. Vlastně jsem ani nemohl pořádně moc hrát. Kvůli covidovým omezením spousta turnajů odpadla, nemohlo se
cestovat. Vlastně jsem loni vůbec nehrál
Challenge Tour. Pro mě to byl rok nula,
rok v podstatě bez golfu.
Co letošní sezona? Bude jiná?
Doufám, že ano. Chci se posunout výš.
Každý u nás chce hrát na PGA Tour, ale
přiznávám, že mě Amerika až tolik neláká. Ze svého pohledu považuji za reálnou věc dostat se na evropskou tour. Dávám jí přednost. Líbí se mi na European
Tour to, že se hraje na různých hřištích,
každá země nabízí jinou strukturu hřišť,
hraje se v horku, v zimě, v dešti, na dlouhých či víc technických hřištích. Za tímhle
cílem si pořád jdu. A chtěl bych získat
plnou kartu, nejlépe kategorie 10 a víc,
abych se dostal na všechny turnaje včetně
těch ze série Rolex Series. Za tímhle svým
snem si jdu.
Máte už představu, jak bude vypadat jízdní řád vaší cesty za snem?
Nejspíš začnu dvěma turnaji Pro Golf
Tour v Egyptě na rozehrání. V dubnu už
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
začíná Challenge Tour a tam mám k dispozici nějakých osm pozvánek od pana
Dědka, plus bych měl odehrát nějaké
turnaje díky své kartě kategorie 19, kterou na letošek mám. To by mně mělo
dát dohromady tak 13 až 15 startů na
Challenge Tour. Viděli jsme u Ondry Liesera, co dokázal. A není nereálné něco
takového zopakovat.
I pro vás může být Ondrův úspěch
motivací?
Určitě ano. Ondra tím pomohl nejen mně,
ale i všem dalším českým hráčům. Měl ale
trochu smůlu, že konkurence nebyla taková a sezona kvůli covidovým opatřením
omezená, takže nezískal tu nejlepší kartu
na European Tour. Na jednu stranu jsem
to až tolik neřešil, na druhou stranu jsem
si mohl říct: hele, s tímhle klukem jsi hrál
mockrát a dokázal jsi ho i porážet. Vím,
že je výborným hráčem, a když to dokázal
on, tak proč ne někdo další. Ukázal nám,
že to jde. A proč taky ne? Máme u nás
dobré zázemí, špičková hřiště, kvalitní turnaje, hraje se tu i evropská série a tři podniky Challenge Tour. Určitě to jde a udělám
všechno pro to, abych to konečně zlomil.
Teď jste sám řekl „abych to konečně
zlomil“. Není to váš první pokus dostat se do „první evropské ligy“. Jak
dlouho to budete zkoušet?
Je jasné, že to asi nebudu zkoušet donekonečna. Ne, že bych přestal hrát, ale až
do čtyřiceti to asi zkoušet nebudu. Zapnu
a udělám, co budu moct. A nebude to
o tom, že se spokojím s nějakým výsledkem. Na každém turnaji půjdu za vítězstvím. Vím, že tam budou třeba i lepší
hráči než já, ale znám svůj golf a psychiku
a vím, že můžu hrát kdekoliv a s kýmkoliv. Důležité je mít takové to čisté sebevědomí, které musí mít každý sportovec.
Bez něj to nejde.
Když si nastavíte cíl, je to pro vás
spíš výzva, motivace, nebo naopak
něco, co může svazovat?
Pro mě je zásadní, abych se mohl spolehnout na to, co umím. Aby v mém golfu
bylo dobré to, co mi tak úplně nejde,
a to, co mi jde, bylo opravdu mega silné.
Abych měl konzistentnost v každém pohybu. Prostě mít takový návod, podle
kterého můžu vždycky postupovat a pokaždé mě dovede k úspěchu.
Měnil jste před sezonou něco
ve hře či technice?
Spíš jsem si řekl, že už golf nebudu tolik
řešit. Samozřejmě, jako všichni kolem, trénuji, cvičím, ale není to nic, co bych dělal
proti ostatním navíc. Trochu jsem zesílil,
pár kilo nahoru jsem přidal, ale to spíš kvůli
tomu, abych zlepšil výdrž. Přidalo mi to
trochu i na délce ran. Primárně ale šlo o to,
abych vydržel, když půjdu třeba čtyři turnaje za měsíc. Abych dokázal hrát šestnáct
kol opravdu naplno. Protože když odejde
21