INSTRUKCE | Výživa a zdraví

Buďme nenormální

Po létech relativního klidu nás zastihla turbulentní doba. Historikové by jen s nadhledem přikyvovali, neboť nic netrvá věčně, vše je v pohybu a turbulence dřív nebo později v lidské historii nastávají, a to už v různých podobách. Faktem je, že pokud se

mělo něco udát, tak ještě není tak zle. Otázka je, jak se k tomu všemu postavíme

a jaké máme stran fyzické odolnosti možnosti, případně zda vůbec nějaké máme.

Text: Magda Jochmanová

Nemoci jsou souputníky lidského bytí.

Někdo jich má více, někdo méně, někdo

dokonce žádné. Co myslíte, jaká kategorie by v současnosti vyhrála? Jistě mi dáte

za pravdu, že odpověď osciluje někde

mezi „více“ a „méně“, ale vlastně z toho

vyplývá, že být nemocný je normální.

A od tohoto paradigmatu se vše odvíjí.

Namísto toho, aby nám byla jakákoli odchylka od zdravého stavu výstražným

podnětem, přecházíme to, a navíc si

„lupneme“ pilulku, která hravě varovné

signály potlačí. Tohle chování je bohužel

vnímáno jako normální.

by v tomhle myšlenkovém ovzduší společnost fungovala. Kdyby tedy někdo

onemocněl, nemávl by nad tím rukou,

ale bral by to jako výzvu, jako varování,

že dělá něco špatně a že je třeba vystoupit z komfortní zóny a svůj stav dostat

do normálu, nenechat ho vybujet v něco

zhoubnějšího. Nebylo by nám všem lépe?

Naše tělesná schránka je odrazem toho,

jak žijeme. Nejen životní styl, ale třeba

i nadváha nebo podvýživa řetězově způsobuje další onemocnění. I přesto, že je

v této době pozornost upírána především

k jednomu onemocnění, stále více se, co

do počtu, umírá na kardiovaskulární onemocnění či rakovinu. To je opravdu na

pováženou. Nesmíme zapomínat na životní mantru, a to že své zdraví máme ve

vlastních rukou.

Pak do života vstoupí nějaká nová „turbulence“ a mimo jiné prověří nejen systém,

ve kterém žijeme, ale i nás jako jednotlivce. Hodnocení celé té situace nechám

na druhých, i když i v tomhle ohledu

platí, že po bitvě je každý geZdraví máme ve vlastních rukou.

nerál, ale co je opravdu nezbytné, je být připravený

i v době tzv. míru. Čeho se

můžeme dočkat, když čekáme

s nataženou rukou o pomoc

systému, ke kterému stejně

nemáme stoprocentní důvěru

a který nikdy nemůže pokrýt

skutečné potřeby jedince?

Z výše uvedeného plyne, že

budování zdraví, imunity, budování zdravého životního

stylu by nemělo být zlehčováno a že by se tyto aspekty

měly překlopit do stavu „normálnosti“. Čím dříve, tím lépe

pro všechny.

A naopak, to že je někdo nemocný, na to by se mělo začít

pohlížet jako na něco nenormálního. Jen si představte, že

36 | GOLF

Návodů, jak zlepšit své zdraví, je hodně.

Pojďme si připomenout něco málo z těch,

na které se někdy tak trochu zapomíná:

• Být vděčný za život, za vše dobré, co se

mi v životě děje, a učit se z každodenních situací.

• Poznávat sebe sama a občas i něco

vylepšit.

• Nebát se. Strach není dobrý rádce. Nebát

se být nenormální. Nebát se otevřít své

nitro, když to situace vyžaduje.

• Užívat si běžných životních okamžiků –

carpe diem. Vybarvený východ či západ

slunce ohromí každého, ale obdivovat

déšť a plískanice, to dělá málokdo. Avšak

i běžné věci v sobě skrývají klenoty, které

můžeme odhalovat a radovat se z nich.

• Objevovat nové duchovní rozměry, nelpět na věcech a neočekávat.

• Vážit si dosaženého a být za to vděčný.

Vždyť nic není samozřejmé. Člověk je tvor, který je neustále hnán

vnitřní silou kupředu, přesto občas zapomene na vděk. A právě

vděk nám pomáhá se na chvíli zastavit a ledacos si uvědomit, a tak

se pak na stezce života dobře nasměrovat, aniž bychom povrchně

klouzali po různých metách.

A závěrem samozřejmě golf,

který jako takový zdraví hodně

prospívá. Jeho součástí je

i spousta krásných lidských vlastností, které při hře můžeme nechat „probublat“, čímž prospějeme svému duševnímu rozvoji,

a na druhou stranu se můžeme

naučit, jak krotit své emoce nebo

špatné vlastnosti, které se na

golfu „nenosí“. Vypadá to, že golf

vlastně může být výborný trenažér pro život – a to se počítá!