Strana 20
18
|
GOLF
ROZHOVOR | Jana Melichová
turnaj. Akdyž opravdu začal, byla jsem
rozehraná avlastně vklidu.
Je vůbec možné být vklidu, když se
po roce vracíte na turnaje?
Na návrat jsme se hodně připravovali
strenérem Jirkou Němečkem imentál
‑
ním koučem Davidem Bakešem, protože
jsme věděli, že takové situace nastanou.
Nastavili jsme si nějakou strategii, abych
tu nervozitu co nejvíc omezila. To proto,
že nervózní jsem byla. Ještě doma před
turnajem, protože jsem nevěděla, jak na
tom budu. Moc jsem nevěřila, že bych
hrála nějak nadmíru dobře. Nějaké obavy
tam prostě byly.
Jak taková strategie vypadá?
Vlastně jsem vůbec neřešila výsledek.
Když jsme sJirkou poslední měsíce cho
‑
dili hrát, hráli jsme jen jamkovku apo‑
čítali jsme jen birdie. Abych se dostala
do pohody, prostě jen skórovala ana to
se zaměřila. Když jsme večer před tur
‑
najem dostali pin pozice, zakreslila jsem
si je do knížky apřipravila si jamku po
jamce, co na které hrát, ránu po ráně,
kam chci hrát, abych si připravila šance
na birdie. Takže, když jsem nastoupila na
první jamce, měla jsem hodně zúžený cíl
aomezila tím prostor pro to, abych byla
nervózní. Měli jsme jasně danou strategii,
na to jsem se zaměřila adržela se jí. Sa
‑
mozřejmě jsem na prvním týčku nervo‑
zitu cítila, ale nepohltilo mě to.
Slovensko bylo přece jen ještě prv
-
ním testem, ale co ostrý start ve
Španělsku? Co tam běželo hlavou na
prvním týčku?
To bylo zvláštní, že ten stres byl možná
větší než na Slovensku, ale jen na prv
‑
ním týčku. Odbourala jsem ho tím, že
jsem na Slovensku odehrála fakt dobrý
turnaj, ne nějaké mistrovství klubu
nebo něco takového, ale opravdu kva
‑
litní turnaj. Pomohl mi iten dobrý vý‑
sledek. Ito, že ve Španělsku se mnou
byl Jirka Němeček. Ze začátku byla
nervozita velká abylo to znát. Proto
mi vkaždém kole trvalo několik prv
‑
ních jamek, než jsem se dostala do
hry. Než opadnul stres. Paradoxně ale
musím říct, že hned ten první odpal
ve Španělsku byl super. Byla to skvělá
rána ahrozně příjemný pocit, že po
první odpal na LET po roční pauze byl
takhledobrý.
Jak moc operace avše, co přišlo po
-
tom, změnila váš život? Musela jste
hodně věcí měnit?
Musela ahodně. To by ale bylo na dlouho.
Skoro na knihu. (smích)
Tak zkuste vybrat to
nejpodstatnější…
Tím nejpodstatnějším bylo zjištění, jak
moc je tělesná stránka důležitá. Proto
jsem začala dělat spoustu dalších věcí
agolfová příprava se stala už jen jakousi
nadstavbou. Zaměřili jsme se na rehabili
‑
taci, na cvičení, skondičním trenérem ma‑
káme třikrát týdně, ktomu fyzioterapie,
cvičím. Mám ranní avečerní rutinu, která
trvá hodinu apůl. Vstávám vpět ráno, ho
‑
dinu apůl cvičím, pak jdu na trénink, kon‑
diční igolfový. Večer pak zase tak hodinu
cvičím. Vtomhle se to hodně změnilo.
Hodně jsme upravovali igolfový trénink,
techniku, švih. Bylo to potřeba, protože
můj pohyb hodně zatěžoval tělo. Udělali
jsme nějaké změny ve švihu apak už jen
ladili. Tím, jak jsem postupně zlepšila kon
‑
dičku, šlo to ruku vruce sgolfem. Posta‑
vili jsme švih na mnohem menším úsilí, ale
protože jsem nabrala sílu, hrála jsem mno
‑
hem líp. Měnila jsem iturnajovou rutinu.
Teď ráno před turnajem vstanu, akdyž
je na hřišti fitko, jdu na hodinu, hodinu
apůl cvičit. Nějaká kompenzační cvičení,
regeneraci. Ve Španělsku jsme nestrávili
tolik času na drivingu, ale mnohem víc na
greenech akolem nich. Řekla bych, že teď
dávám pomalu víc času fyzické přípravě
než golfové. Na tom jsme se shodli nejen
sJirkou, ale isdalšími lidmi, že mimogol
‑
fová příprava pro mě byla mnohem důle‑
žitější. Zapracovala jsem nejen na kondici,
ale ina své mentalitě, na hlavě. Golf už
byl takové dolaďování, hra sdrobnostmi.
Co bylo nejtěžší na roce bez golfu?
Přišly ikrize?
Přišly. Aněkteré ihodně velké. Jen pře
‑
mýšlím, jak to podat, aby to neznělo moc
depresivně. Měla jsem po operaci, chodila
jsem oberlích aměla jsem radost, že bo
‑
lest je pryč. Na druhou stranu jsem si ale
říkala, ok, ale jak to bude vypadat dál. Měla
jsem období, kdy jsem opravdu nevěřila, že
to půjde dobrým směrem. Začala jsem si
otomhle problému sama víc zjišťovat, víc
jsem se do toho ponořila. Třeba do toho,
čím si procházel aprochází Tiger Woods,
čím si procházel Will Zalatoris. Prostě, čím
si procházeli lidi stímhle problémem.
To jste si našla snad ty nejhorší
případy…
No právě. Vtomhle je internet hrozný, je
to zlo. (smích) Měla jsem těžká období.
Po operaci jsem byla na magnetické rezo
‑
nanci apořád to vypadalo špatně, pořád
to bylo otevřené, pořád vyhřezlé. Vlastně
tam nebyl vidět žádný efekt, žádný po
‑
sun. Měla jsem tři týdny, kdy jsem se za‑
vřela doma, snikým jsem nekomuniko‑
vala. Ani strenérem, srodinou. Upadla
jsem do beznaděje. Pak na tom musel
můj mentální kouč hodně pracovat. Ještě
iběhem rehabilitace jsem dostávala od
lékařů různé informace, různé názory, jak
dál. Některé byly fakt dost tragické.
Itakové, že hrozilo, že se ke golfu
nevrátíte vůbec?
To ne. Ale musela se srovnávat srůz
‑
nými názory. Nebudu jmenovat, kdo, ale
jeden zdoktorů mi pár měsíců po ope
‑
raci řekl, že by mě znovu operoval, že
by mi kritické místo sešrouboval. Stím,
že můj stav není takový, abych někdy
hrála. To bylo něco, na čem jsem mu
‑
sela hodně zapracovat, aby mě takové
zprávy nesrážely.
Kdy naopak přišel ten bod zlomu,
kdy se vše obrátilo klepšímu. Kdy
jste si řekla půjde to, to dám?
Ty brďo… Byl jeden takový zásadní oka
‑
mžik, ale něco mu už předcházelo. Prostě
Na návrat jsme se hodně připravovali strenérem
Jirkou Němečkem i mentálním koučem Davidem
Bakešem, protože jsme věděli, že takové situace
nastanou. Nastavili jsme si nějakou strategii,
abych tu nervozitu co nejvíc omezila.