Strana 40
38
|
GOLF
ROZHOVOR | Tomáš Gryc
Je vize, že by federace měla takové
své vlastní zázemí, nebo dokonce
ihřiště, vůbec reálná?
Provoz hal atělocvičen je něco jiného
než udržování golfového hřiště. Takže si
myslím, že mít vlastní hřiště je nereálné,
ale možné je mít dohodu shřišti, kde by
reprezentanti měli možnost trénovat.
Ktomu lze využít golfové resorty ata
‑
kové dohody už dnes se „spřátelenými“
hřišti fungují vrámci tréninkových cen
‑
ter. Bylo by skvělé mít vrámci sídla fede‑
race itréninkově analytické zázemí vyu‑
žitelné ivzimě. Když ugolfového hřiště,
tím lépe. Ale především vmístě, které je
dobře dosažitelné. Díky projektu Zelená
pro juniory, který se letos obnovil, máme
řadu vytipovaných hřišť, která odpovídají
našim potřebám.
Několikrát už tady zaznělo slovo
pyramida. Předpokládám, že na
jejím vrcholu by měl hráč, profe
-
sionál, hrající na špičkové tour. Je
to tak?
Ano, je. To by měl být absolutní vrchol.
Přidal bych ještě slovo reprezen
-
tace Česka adalší možný vrchol,
start na olympijských hrách. Co
udělat proto, aby si vroce 2028
vLos Angeles zahráli čeští gol
-
fisté inově zavedenou soutěž
vmixu, tedy, aby se na hry dostali
ženyimuži?
Je to hodně ohráčích, kteří jsou dnes ve
hře. Je to hlavně onich, aby hodně za
‑
brali, aby se prosadili. Mám na mysli na‑
příklad Petra Hrubého, Jiřího Zusku. To
jsou asi ti dva hlavní. Dále lze předpoklá
‑
dat, že Filip Jakubčík ukončí svou ama‑
térskou kariéru apřestoupí kprofesioná‑
lům. Držme palce všem apomozme jim,
jak dokážeme.
Mluvíme zatím hlavně ozačínají
-
cích profesionálech, ale jaké šance
mají ti, co jsou ve hře déle? Na
-
padá mě Filip Mrůzek, který letos
odehrál životní sezonu ažebříč
-
kově je na tom nejlépe zčeských
golfistů.
Samozřejmě mám radost ztoho, jak se
Filipovi sezona povedla. Progres vjeho
hře byl viditelný. Ale nedokážu říct, jestli
anakolik je možné vrámci finančních
toků federace podporovat itakto zku
‑
šené profesionály. Ve světě, aplatí to
iunás, existuje podpora při cestě na
‑
horu. Apak je tu otázka, co vrátí ti hráči,
kteří se až na vrchol dostali, zpátky do
systému, který je roky podporoval. Za
sebe se domnívám, že to je zatím da
‑
leko, protože těch hráčů ahráček na
úplném vrcholu máme málo, ale že te
‑
prve teď nastává doba, kdy je třeba tuhle
otázku otvírat ařešit. Jak to udělat, aby
tito hráči dokázali podporu vracet. Třeba
itím, že se stanou mentory hráčů, kteří
přicházejí po nich.
Tak trochu na to navážu. Vpo
-
sledních letech je obvyklou cestou
vgolfové kariéře odchod do USA
na univerzitu. Je to podle vás je
-
diná aideální cesta ktomu stát se
špičkovým golfistou?
Nedá se říct, že jediná, ale vzhledem
ktomu, kolik hráčů touhle cestou jde,
tak asi ztohoto pohledu je to cesta
preferovaná.
Nehledáte inějakou další vari
-
antu? Třeba evropskou cestu? Pro
hráče, kteří třeba nechtějí studovat
vUSA, ale přesto je jejich touhou
hrát golf na nejvyšší úrovni?
Pokud bychom jim chtěli poskytnout to,
co nabízejí americké univerzity zpo
‑
hledu vzdělávání, pak si myslím, že to
evropský vzdělávací systém dokáže po
‑
skytnout. To, co ale nedokáže poskyt‑
nout, to je konkurence ve hře, kvalitní
série turnajů. Vtomto směru je úroveň
vtéto věkové kategorii vUSA opravdu
hodně vysoká ajen velmi těžko doká
‑
žeme vytvořit vEvropě něco stejně
konkurenceschopného.
Ptám se iproto, že když se ohléd
-
neme zpátky, neexistuje žádná zá-
ruka, že ti, co prošli americkými
univerzitami, budou také úspěšní
ina profesionální scéně? Proto
třeba druhá cesta, která by nahra
-
dila čtyři roky studia vUSA…
Myslím, že momentálně neexistuje pl
‑
nohodnotná náhrada. Pokud se ale ně‑
kdo cítí na to, aby do profesionálního
golfu vstoupil bez toho, aby studoval
vAmerice, tak to samozřejmě jde taky.
Vždycky si ale musí proklestit cestu stej
‑
ným způsobem, jak se oto dnes snaží
řada českých hráčů. Někdy ktomu stačí
irelativně málo. Dva povedené turnaje,
zisk karty vkvalifikační škole… Věřím,
že se to některému zčeských hráčů
brzypodaří.
Jako jeden ztvůrců vzdělávacího
systému golfových trenérů musíte
mít dokonalý přehled, takže jaká je
kvalita českých trenérů?
Podobně jako vjiných profesích– různá.
Myslím si ale, že vposledních letech se
stále zlepšuje. Vracejí se kvalitní hráči ze
zahraničí. Za všechny můžu jmenovat Ši
‑
mona Zacha, který dokončil vzdělávací
systém. Přidám Vítka Nováka, Ondru Lie
‑
sera, Standu Matuše, Lucku Hinnerovou,
Evu Koželuhovou, Michala Pospíšila… To
jsou všichni hráči, kteří něco aněkde
hráli na vysoké úrovni, byť ne vždy na té
úplně nejvyšší. Dnes ale dokáží své zku
‑
šenosti předat dál. Jsem přesvědčený, že
máme spoustu šikovných trenérů, kteří
dokáží perfektně naučit techniku, ale
méně těch, kteří dokáží naučit vyhrávat.
To proto, že sami nemají dostatek zkuše
‑
ností zvelkých turnajů.
Česká reprezentace je bez hlavního
kouče. Hledá se nový?
Nehledá. Moje představa, jak už jsem ve
své koncepci avizoval, popisuje jednot
‑
livé stupně pyramidy, jednotlivá centra
přípravy, ata by měla vždy dva trenéry
ajednoho kondičního specialistu vzá
‑
vislosti na kvalitě apočtu hráčů. Na vr‑
cholu výkonnostní pyramidy máme tři
týmy Národního tréninkového systému
apro každý znich hledáme trenéra
ispopisem rolí jednotlivých trenérů,
co by ta skupina měla dělat, co by měl
umět trenér. Hledáme profesionály do
Jsem přesvědčený, že máme spoustu šikovných
trenérů, kteří dokáží perfektně naučit techniku, ale
méně těch, kteří dokáží naučit vyhrávat. To proto, že
sami nemají dostatek zkušeností zvelkých turnajů.