Page 26
24
|
GOLF
ROZHOVOR | Ondřej Lieser
byl podle mě nesmysl. Jako první mi na-
skočí, že mi trvalo sedm hodin, než jsem
se z letadla dostal přes všechny kontroly
a vylezl ven z letiště. Jako malý kluk jsem
koukal na olympijské hry a najednou jsem
toho byl součástí, ale ta realita byla dost
hrozná. Chtěl jsem se podívat na jiné
sportovce, na basketbal, plavání nebo at-
letiku, ale nemohli jsme nic. Přijedeš a jsi
zavřený v bublině. Už jsem na to byl sice
zvyklý rok z European Tour, ale už to bylo
příliš. Pro mě byly hry poslední covidová
kapka. Měl už jsem docela problémy při-
jímat jídlo a jíst ho pořád z plastových
kyblíčků a ve svém plastikovém boxu.
Bez šance si s někým popovídat.
Golfi sté na tom ale byli ještě rela-
tivně dobře, hráli přece venku…
Jo, to je pravda. Byli jsme venku. Nechci
řešit svůj výkon, to je jiná kapitola. Ale
když přijdete do jídelny pro patnáct tisíc
sportovců, vystojíte si frontu na jídlo, sed-
nete si ke stolu pro šedesát lidí, kde má
každé místo svůj plexisklový box, a začneš
jíst. Proti tobě sedí, řeknu třeba Lukáš Kr-
pálek, ale ty ho neslyšíš, jenom vidíš. Je to
jako když jste na hokeji a sednete si přímo
k mantinelu za plexi. Asi takový pocit to
byl. Přišlo mi to hodně depresívní.
Když to shrnu, výhra na Challenge
Tour, karta na evropskou tour
a olympijské hry, to jsou mety, na
které jiný golfi sta u nás nedosáhl.
Jaký pocit či emoce ve vás převládá?
Hrdost?
Víte, co je nejhorší, že asi nejvíc je tam
zklamání. Je to tak. Bylo to tak trochu po-
dobné tomu, když přecházíte od ama-
térů k profesionálům, a najednou jste na
všechno sám. Bylo to hodně podobné.
Všichni mi gratulovali, ale žádná podpora,
nikdo vám nepomůže. Všichni plácají po
ramenou, jak to bylo super, ale poslední
rok na European Tour jsem si fi nancoval
sám z vlastní kapsy. Asi si každý dokáže
spočítat, kolik je to peněz. Když někdo
možná nemá rodinu, tak to může zkoušet,
ale nejde dávat všechny peníze do golfu
bez jistoty, že se vrátí, v případě, že rodinu
máte, která je pro mě na prvním místě.
Pokud bych měl sponzory, bylo by to sa-
mozřejmě něco jiného. Při mně v té době
ale zůstal jen autosalon Hoffmann a Žižák,
kterým jsem za podporu hodně vděčný.
Takže to bylo hodně pragmatické
rozhodnutí?
Jednoznačně. Ano, přidalo se k tomu
i nějaké zranění. Zápěstí nebylo schopné
vydržet to zatížení. Pak se to nějakým
způsobem srovnalo, ale tím, že jsem hrál
víc turnajů, víc trénoval, protože to jinak
na úrovni Challenge Tour nešlo, se pro-
blémy zase vrátily.
Neříkáte si, že jste tak trochu smo-
lař v tom, že pokaždé, když se da-
řilo, zasáhla vyšší moc? Zranění,
covid…
Na to se dá možná koukat dvojím způso-
bem. Tu sezonu, co jsem vyhrál Challenge
Tour, jsem vyhrál možná i díky tomu, že
bylo málo turnajů, což vlastně sedí mému
nastavení. Nikdy nebudu masový hráč, ni-
kdy neodehraju 30 turnajů za rok. Mám
rád, když mám mezi turnaji pauzu. Už
na Pro Golf Tour, kdy jsem získal kartu na
Challenge Tour, jsem hrál jen osm turnajů
místo jednadvaceti, ale věděl jsem, že na
těch osmi jsem plně připravený a schopný
něco uhrát. Na Challenge Tour jsem hrál
jen pět turnajů, ale ten rok se jich hrálo jen
dvanáct nebo třináct. Na každém jsem ale
byl schopný něco uhrát a pořád jsem se
zlepšoval. A poslední dva turnaje jsem byl
dvakrát první. Turnajů bylo strašně málo,
což mě svým způsobem vyhovuje, ale na
druhou stranu jsem dostal kartu na Euro-
pean Tour, se kterou bylo utrpení hrát.
Proč?
Dostal jsem kartu takové kategorie,
že jsem nebyl schopen si ani sestavit
Dostal jsem kartu takové kategorie, že jsem nebyl
schopen si ani sestavit kalendář turnajů, protože
jsem musel do poslední chvíle čekat, jestli se na
turnaj dostanu, nebo ne. To pak nejste schopen si
připravit nějaký program, tréninkový plán, zajistit
letenky. Pak je všechno dvojnásobně drahé,
protože vše řešíte na poslední chvíli.
Ondřej Lieser podle svých slov ještě neřekl poslední golfové slovo.