Page 35
WWW.CASOPISGOLF.CZ
33
ROZHOVOR | Karel Skopový
Kdy a jak jsem se dostal ke golfu?
Seznámil jsem se s golfem přes tatínka,
který vedl v Karlových Varech restau-
raci. Pod sebou měla i bufet na golfovém
hřišti. Bylo mi deset let, jezdil jsem tam
s ním, ale nehrál jsem. Jen jsem se koukal,
jak hrají druzí. Jako u většiny kluků byly
mými prioritami fotbal a hokej. Obojí jsem
hrál v juniorském věku celkem dobře.
O golfu bych, nebýt mých návštěv na
hřišti, vůbec nevěděl. A to přitom bylo
karlovarské hřiště už tehdy vyhlášené.
Golfu jsem se opravdu začal věnovat až
v 27 letech. To už jsem měl za sebou váž-
nější úraz kolene z fotbalu a na závodní
hokej to nebylo. A musím říct, že golf mě
dostal. Žádný písknutý faul, který nebyl.
Co si uhraješ, to máš.
Proč jsem o golfu zůstal a čím mně
učaroval?
Začal bych mottem: Golf se nenaučí
každý, ale jen ten, kdo chce. Jsem hodně
hravý typ a golf je stálá výzva. Ze začátku
to bylo o tom, jestli míček trefím, později,
jak ho trefím, a ještě později, kolikrát za
sebou ho trefím stejně. Začal jsem v čer-
venci a na konci sezony jsem zahrál Vary
za 95 ran. To byla ta motivace. Trénovalo
se na jamkách 2, 3, 7 a 12. Žádný driving
ještě nebyl. Ten jsme postavili s naší rodi-
nou a s pomocí několika kamarádů v roce
1993 na místě, kde je dosud. Jakmile jsem
měl volno, byl jsem na golfu a trénoval.
Slunce, liják, pořád. Tisíce odehraných
míčů. Stále jsem hledal, jak budu hůl dr-
žet. Hokej jsem hrál nalevo, golf napravo.
Golfem jsem byl posedlý. Neměl jsem
tehdy auto, tak jsem na golf jezdil osmič-
kou autobusem. Klidně i třikrát za den.
Ráno sám, po obědě zpátky pro syna Káju
do školky, s Kájou zase nahoru na hřiště,
kolem čtvrté s Kájou dolů a na otočku
ještě jednou na hřiště. Doma jsem tré-
noval držení a nápřah s vařečkou. Prostě
z golfu jsem byl úplně mimo. A vlastně to
platí stále.
Jak se vyvíjela moje golfová kariéra?
Během tří let jsem měl hendikep 4. Ten-
krát se muselo tohle číslo nebo nižší ně-
kolikrát uhrát. Ne jako nyní, kdy máte
hendikep +1 a ještě jste nezahráli par
hřiště. Nehrál se stableford, prostě, co jste
si uhráli, to jste měli. Asi po dvou letech
jsem se dostal do B týmu pro druhou ligu.
Později jsem se posunul až do prvního
týmu. Šel jsem rychle nahoru a myslel
jsem ještě trochu výš.
Jaké jsem měl hráčské ambice?
Nějaké ambice jsem samozřejmě měl.
Mám zlato jako mistr ligy v týmech za Start
Karlovy Vary a třetí místo v singlech z teh-
dejšího mistrovství Jugoslávie. Při každé
možnosti jsem sledoval naše nejlepší hráče.
Jednou ve Varech jsem sledoval fl ight bratří
Kunštů, Jirky a Honzy, společně s Pavlem
Fulínem. Naše největší esa. Na patnácté
jamce se hra nějak zasekla a kluci se se
mnou dali do řeči. A z toho rozhovoru vy-
plynulo, že už asi špičku nedostihnu, pro-
tože jsem začal trochu pozdě. Přemýšlel
jsem o tom celý rok a snažil se jim dokázat,
že nemají pravdu. Bohužel měli.
Jak jsem se dostal k výuce golfu?
Začátek byl takový zvláštní. Nebyl v tom
úmysl, ale nutnost. Začalo to s mým
starším synem Kájou. Zkoušel fotbal,
chodil jsem na jeho tréninky a bylo to
Golfem jsem byl posedlý
A vlastně jsem stále
Karel Skopový toho zažil v golfu spoustu. Jako hráč,
a především jako trenér. Vydalo by to na hodně rozsáh-
lou knihu. A nejspíš i hodně zajímavou. Své názory pre-
zentuje přímo, žádné kličky ani zákulisní šarády. Kritiku,
když je na místě, nijak neskrývá. Možná i proto si hned
tak s každým nepadne do náruče. Sám se neustále sna-
ží tlačit český golf dopředu a má velký respekt ke všem,
kteří se snaží o totéž. I dnes se pořád naplno snaží pře-
dávat dál vše, co o golfu ví, jako trenér dětí a mládeže.
Ve své zpovědi odhaluje mnohé o svých pohledech
a názorech na dění na české golfové scéně.
Po úspěšném startu začalo přicházet stále víc dětí,
a tak jsem u toho zůstal. U dětí jsem se naučil
vnímat, co a jak které informace způsobí. Děti jsou
neposkvrněné všemožnými radami, jak to mají hrát,
takže začínají úplně od nuly. A to je přesně ono.
Když se jim podá správná rada na začátku, může dál
dobře pokračovat, protože se nemusí nic napravovat.