Page 28
26
|
GOLF
ROZHOVOR | Ondřej Lieser
kalendář turnajů, protože jsem musel do
poslední chvíle čekat, jestli se na turnaj
dostanu, nebo ne. To pak nejste schopen
si připravit nějaký program, tréninkový
plán, zajistit letenky. Pak je všechno dvoj-
násobně drahé, protože vše řešíte na po-
slední chvíli. V tomhle to bylo pro změnu
horší. Ale jedním dechem říkám, že ne-
vím, jestli bych Challenge Tour vyhrál,
kdyby byla sezona dlouhá jako obvykle
a hrálo se víc turnajů. Možná jo, nevím.
Ale myslím si, že malý počet turnajů mi
nejspíš pomohl.
Je vám teprve 33 let, momentálně
trénujete, takže to znamená, že už
jste defi nitivně odpískal hráčskou
kariéru?
U mě se defi nitivně nedá říct nikdy a nic.
A co se týče hraní golfu, určitě jsem ještě
nic neodpískal. Může to vypadat divně,
ale pořád si myslím, že jsem ještě neřekl
v golfu poslední slovo. Občas se rád scho-
vám do takové své ulity, aby o mě nikdo
chvíli nevěděl.
Trénování má ale teď navrch?
To ano a strašně mě to baví. Trenéřinu
dělám naplno. I v době, kdy jsem hrál
na Challenge Tour, tak jsem trénoval
své klienty, i když jsem na ně měl mno-
hem méně času. I teď si jdu sám zahrát
golf, jen to není tak často jako dřív. Pro-
stě se to otočilo. Kolik času jsem dřív
věnoval své hře, teď věnuji klientům.
Letos na začátku roku jsem v Turecku
zahrál hřiště Sultán, což je docela dost
těžké hřiště, pět pod par. A přišlo mi
to strašně jednoduchý. I s tím malým
množstvím odpálených míčů. V tom
se odlišuji od některých profíků. Vět-
šina z nich byli zvyklí fungovat jen na
ohromných dávkách odpálených míčů,
a když přestali hrát, museli se zase vrátit
k takové zátěži, aby byli schopní hrát. To
není můj případ. I s tím málem, co hraju,
a s tím, co občas potrénuji na drivingu
třeba mezi lekcemi, vím, jak moje tělo
funguje, jak funguje můj švih. A taky
pořád něco zkouším, mám nějaké vize,
snažím se svůj švih posunout. Nikdy
jsem nebyl hráč, který se postaví a hraje
rovné rány. Vidím golf trochu jinak, vi-
dím i jiné lety míče, výškově i stranově.
To mě baví a z každé rány se snažím
udělat něco speciálního.
Takže tak trochu experimentátor?
To jsem byl vždycky. Hodně let jsem si
musel pomáhat sám, studoval jsem gol-
fový švih, jak se tělo pohybuje, co se při
tom děje a jak se to děje. A zkouším to
na sobě. Tímhle se tak nějak udržuju
nejen v kondici, ale tak trochu i v sou-
těžním módu. Tohle ale jde pořešit od
týčka ke greenu. Jakmile dojde na pato-
vání, to je jediná věc, které jsem musel
a musím věnovat spoustu času, abych
se dostal do stavu, kdy se budu cítit
komfortně. Při patování jsem bohužel
typ hráče, který potřebuje hodiny a ho-
diny tréninku.
Takže bod zlomu, kdy byste si řekl
končím jako hráč a bude jen tréno-
vat, ještě nepřišel?
Ještě určitě ne.
Jaký jste trenér?
To je strašně těžké říct. Takovou otázku
jsem dostal, když jsem měl vytvořit me-
dailonek na stránky Zbraslavi. Jaký jsem
trenér? Myslím, že jsem strašně hodnej,
ale taky přísnej, když je potřeba. Ale to
nejde vždycky vzhledem k tomu, jakou
škálu hráčů trénuji. Od začátečníků až
po profesionály, malé holky a kluky, a na
ty nejde být přísný, aby je to dál bavilo.
Hlavně to ale baví mě a snažím se svým
klientům dát maximum.
Existuje ve vašem tréninku něco,
co by se dalo nazvat Lieserovou
specialitou?
Trénování i golf samotný se za poslední
roky ohromně posunuly a pořád se vyvíjí.
I díky různým technologiím, které máme
k dispozici. Už neplatí, co před třiceti lety,
že něco řeknete, a tak to bude fungo-
vat. Samotná hra se vyvíjí a je potřeba,
aby se trenéři vzdělávali. To platí i pro
mě. Sám jsem prošel rukama několika tre-
nérů, s dalšími jsem se potkával na evrop-
ské tour. Sám se pořád vyvíjím. Vidím to
i v tom, že třeba ještě před rokem jsem
se lidem snažil předat něco, co už dneska
nedělám. Je to neustálý proces. Učíte se,
vzděláváte se a zlepšujete se.
Odkud čerpáte informace?
V dnešní době to máme snazší. Na inter-
netu najdete spoustu informací, pořád
můžete čerpat i z knih. Pořád jsou věci,
které fungují. Někteří trenéři poskytují
skvělý obsah na sociálních sítích. Zároveň
ale všem říkám, buďte opatrní, protože já
jako trenér si z toho dokážu vytáhnout to
správné, zatímco klient si může spíš uško-
dit. Proto nabádám k opatrnosti. Občas
i doma zkouším dělat pohyby, abych na-
šel cestičku pro mé klienty. Ke každému
mám individuální přístup.
Kde dnes jako trenér působíte?
Na Zbraslavi, ale tím, že pod Prague City
Golf dnes spadá i Vinoř a Rohanský ost-
rov, tak občas strávím celý den ve Vinoři
s klienty, kteří za mnou třeba jezdí až z Li-
berce a mají to tam blíž.
Mnohokrát jste se vyjádřil na téma
rodina a jak je pro vás důležitá. Co
pro vás znamená?
Dá se říct, že jsem 25 let svého života
nevěděl, kde je doma. Dnes to díky své
rodině vím. Hraju golf od svých deseti
let a většinou to fungovalo tak, že mě
rodiče dovezli na turnaj, řekli, tady máš
peníze a za tři dny pro tebe přijedeme.
Byl to kočovný život, zabalit, odjet, ode-
hrát turnaj a zase znovu a jedete jinam.
Nejste nikde doma a pořád na cestách.
Teď je to jiné a moje holky mi vytvořily
domov, zázemí. Díky nim vím, kde je
doma. Malé Elizabeth už bude pět let.
Strašně to letí. I když…
Jaké i když?
Když se na to kouknu z druhé strany,
tak první turnaj na Pro Golf Tour jsem
Když jsem měl šanci vyhrát, tak jsem se z toho,
s prominutím, nepokáknul. Když jsem měl na
Challenge Tour na poslední jamce založený patr na
balonem, řekl jsem si, teď máš na patru x peněz,
rozdíl tak dva miliony korun, kartu na European Tour
a start na olympijských hrách. Tak se ukaž, frajere.