ROZHOVOR | Jan Haina

Deset let uteče jako voda. Platí to i pro golfový resort Loreta Pyšely. Na jednu stranu

se může zdát, že tohle hřiště z dílny Keitha Prestona v nádherné posázavské krajině

je v nabídce českých golfových hřišť jen krátce, na druhou se zdá, jako by hřiště na

dohled od Pyšel stálo odjakživa. V každém případě se místní osmnáctijamkové hřiště

řadí k tomu nejlepšímu, co se v Česku nabízí. Je zatím hodně práce a úsilí. Kolik? Nejen na to nám odpovídal výkonný ředitel Loreta Pyšely Jan Haina.

Samo to ale nejspíš nepřišlo…

Rozhodně ne. Je za tím spousta práce

greenkeeperů pod vedením Bohouše

Schejbala, který u toho byl od začátku.

I dnes to vede s poměrně malým počtem dalších lidí a odvádějí úžasnou

práci. Každý den, od pěti ráno. I tak se

ale potom můžeme jen modlit, aby se

neobjevily problémy, které se v podstatě

nedají ovlivnit.

Loreta těží z okolní přírody i z faktu, že si na hřišti zahrají golfisté všech úrovní.

Na Loretě se hraje desátá sezona.

Hřiště mělo doslova raketový start

a okamžitě se zařadilo mezi top areály v Česku. Jak velké úsilí stojí se

udržet stále ve špičce?

Úsilí je to obrovské, ale recept je asi tajný.

(smích) Pokud chcete nabízet špičkový

produkt, stojí to opravdu obrovské úsilí.

Musíte tomu věnovat maximální péči –

hřišti, klientům i zaměstnancům. A pak

jen čekáte, jestli se to vrátí, jestli se vše

zúročí. To se nám zatím daří. Doufám,

že si to myslí i majitel a prezident klubu

Martin Křížek. (úsměv) Samozřejmě se

vždycky najdou drobnosti, nějaké nedotahy. Myslet si, že už jste jednou ve špičce

a že už není co zlepšovat, je velký předpoklad rychlého pádu dolů.

Aspoň něco z toho „tajného receptu“ prozradíte?

Především to není zásluha jedné či dvou

osob, ale celého týmu lidí. Včetně Jirky

Novosada, který tady všechno rozjížděl.

Je to o tom, že musíte hlídat trh, sledovat novinky a trendy, vymýšlet akce,

zapojovat do toho sociální sítě, což je

v dnešní době velký tahák. Dá se přes

ně hodně pracovat. Potom je důležité

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

zapojit lidi přímo na místě, být po ruce

členům klubu a klientům dát, co potřebují, a vymýšlet pro ně zajímavé akce.

Pořád je co zlepšovat.

Základním kamenem všeho ale je

a bude hřiště. To místní dostalo

do vínku krásnou krajinu. Máte

také pocit, jako by tady bylo hřiště

odjakživa?

Teď už ano. Nejvíc se mi to vrací, když

hledám starší fotografie nebo potřebuji

najít něco o historii hřiště, a vyskočí

na mě fotky toho syrového nového

hřiště, kde byly stromky metr vysoké,

Něco takového se stalo?

Stalo se nám to letos v zimě na trojce, že

část ferveje poškodila plíseň. Greenkeepeři zapracovali, fervej se přesela, a i díky

příznivému počasí se vše vrátilo do původního dobrého stavu. Za sebe mohu

říct, že hřiště stále zraje a je čím dál tím

lepší a lepší. Letos jsme museli udělat

i velkou hloubkovou aerifikaci na konci

dubna a po dvou týdnech už to nebylo

téměř vidět. Museli jsme ale na den hřiště

zavřít úplně, abychom nenaštvali hráče.

Také jsme do toho období nedávali žádné

turnaje. Je to tak trochu něco za něco,

ale čekáme, že se nám to vrátí.

Vzhledem k tomu, že během deseti

let došlo na hřišti prakticky k jediné výrazné změně – vybudování

nového rybníku mezi jamkami 5, 6

a 10, se zdá, že nejste zrovna příznivci velkých změn?

Snažíme se, aby si to lidi u nás užili, zahráli si

hezký golf a neodcházeli naštvaní a minus třicet

míčků. Samozřejmě i tady se dá ztratit třicet

míčků, ale snažíme se, aby hřiště bylo přívětivé.

kolem nich čtyři kolíky, aby se neskácely. Tráva vypadala úplně jinak, roughy a ferveje také. Prostě bylo to úplně

nové a čerstvě postavené hřiště. Člověk měl pocit, že se to nikdy nezmění,

ale po deseti letech máte opravdu pocit, že tu hřiště je odjakživa.

Každá změna něco stojí a taková razantní

stojí zásadně hodně. To byl i případ i nového jezera, ale nebylo to bezdůvodné.

Dnes jsme připravení se třemi rybníky,

které na hřišti jsou, vydržet skoro tři měsíce bez vody. Takže i kdyby přišlo období sucha, jsme na to nějakou dobu

99