ROZHOVOR | Jan Haina
Deset let uteče jako voda. Platí to i pro golfový resort Loreta Pyšely. Na jednu stranu
se může zdát, že tohle hřiště z dílny Keitha Prestona v nádherné posázavské krajině
je v nabídce českých golfových hřišť jen krátce, na druhou se zdá, jako by hřiště na
dohled od Pyšel stálo odjakživa. V každém případě se místní osmnáctijamkové hřiště
řadí k tomu nejlepšímu, co se v Česku nabízí. Je zatím hodně práce a úsilí. Kolik? Nejen na to nám odpovídal výkonný ředitel Loreta Pyšely Jan Haina.
Samo to ale nejspíš nepřišlo…
Rozhodně ne. Je za tím spousta práce
greenkeeperů pod vedením Bohouše
Schejbala, který u toho byl od začátku.
I dnes to vede s poměrně malým počtem dalších lidí a odvádějí úžasnou
práci. Každý den, od pěti ráno. I tak se
ale potom můžeme jen modlit, aby se
neobjevily problémy, které se v podstatě
nedají ovlivnit.
Loreta těží z okolní přírody i z faktu, že si na hřišti zahrají golfisté všech úrovní.
Na Loretě se hraje desátá sezona.
Hřiště mělo doslova raketový start
a okamžitě se zařadilo mezi top areály v Česku. Jak velké úsilí stojí se
udržet stále ve špičce?
Úsilí je to obrovské, ale recept je asi tajný.
(smích) Pokud chcete nabízet špičkový
produkt, stojí to opravdu obrovské úsilí.
Musíte tomu věnovat maximální péči –
hřišti, klientům i zaměstnancům. A pak
jen čekáte, jestli se to vrátí, jestli se vše
zúročí. To se nám zatím daří. Doufám,
že si to myslí i majitel a prezident klubu
Martin Křížek. (úsměv) Samozřejmě se
vždycky najdou drobnosti, nějaké nedotahy. Myslet si, že už jste jednou ve špičce
a že už není co zlepšovat, je velký předpoklad rychlého pádu dolů.
Aspoň něco z toho „tajného receptu“ prozradíte?
Především to není zásluha jedné či dvou
osob, ale celého týmu lidí. Včetně Jirky
Novosada, který tady všechno rozjížděl.
Je to o tom, že musíte hlídat trh, sledovat novinky a trendy, vymýšlet akce,
zapojovat do toho sociální sítě, což je
v dnešní době velký tahák. Dá se přes
ně hodně pracovat. Potom je důležité
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
zapojit lidi přímo na místě, být po ruce
členům klubu a klientům dát, co potřebují, a vymýšlet pro ně zajímavé akce.
Pořád je co zlepšovat.
Základním kamenem všeho ale je
a bude hřiště. To místní dostalo
do vínku krásnou krajinu. Máte
také pocit, jako by tady bylo hřiště
odjakživa?
Teď už ano. Nejvíc se mi to vrací, když
hledám starší fotografie nebo potřebuji
najít něco o historii hřiště, a vyskočí
na mě fotky toho syrového nového
hřiště, kde byly stromky metr vysoké,
Něco takového se stalo?
Stalo se nám to letos v zimě na trojce, že
část ferveje poškodila plíseň. Greenkeepeři zapracovali, fervej se přesela, a i díky
příznivému počasí se vše vrátilo do původního dobrého stavu. Za sebe mohu
říct, že hřiště stále zraje a je čím dál tím
lepší a lepší. Letos jsme museli udělat
i velkou hloubkovou aerifikaci na konci
dubna a po dvou týdnech už to nebylo
téměř vidět. Museli jsme ale na den hřiště
zavřít úplně, abychom nenaštvali hráče.
Také jsme do toho období nedávali žádné
turnaje. Je to tak trochu něco za něco,
ale čekáme, že se nám to vrátí.
Vzhledem k tomu, že během deseti
let došlo na hřišti prakticky k jediné výrazné změně – vybudování
nového rybníku mezi jamkami 5, 6
a 10, se zdá, že nejste zrovna příznivci velkých změn?
Snažíme se, aby si to lidi u nás užili, zahráli si
hezký golf a neodcházeli naštvaní a minus třicet
míčků. Samozřejmě i tady se dá ztratit třicet
míčků, ale snažíme se, aby hřiště bylo přívětivé.
kolem nich čtyři kolíky, aby se neskácely. Tráva vypadala úplně jinak, roughy a ferveje také. Prostě bylo to úplně
nové a čerstvě postavené hřiště. Člověk měl pocit, že se to nikdy nezmění,
ale po deseti letech máte opravdu pocit, že tu hřiště je odjakživa.
Každá změna něco stojí a taková razantní
stojí zásadně hodně. To byl i případ i nového jezera, ale nebylo to bezdůvodné.
Dnes jsme připravení se třemi rybníky,
které na hřišti jsou, vydržet skoro tři měsíce bez vody. Takže i kdyby přišlo období sucha, jsme na to nějakou dobu
99