Page 101
ROZHOVOR | Jan Haina
WWW.CASOPISGOLF.CZ
99
Na Loretě se hraje desátá sezona.
Hřiště mělo doslova raketový start
a okamžitě se zařadilo mezi top are-
ály v Česku. Jak velké úsilí stojí se
udržet stále ve špičce?
Úsilí je to obrovské, ale recept je asi tajný.
(smích) Pokud chcete nabízet špičkový
produkt, stojí to opravdu obrovské úsilí.
Musíte tomu věnovat maximální péči –
hřišti, klientům i zaměstnancům. A pak
jen čekáte, jestli se to vrátí, jestli se vše
zúročí. To se nám zatím daří. Doufám,
že si to myslí i majitel a prezident klubu
Martin Křížek. (úsměv) Samozřejmě se
vždycky najdou drobnosti, nějaké nedo-
tahy. Myslet si, že už jste jednou ve špičce
a že už není co zlepšovat, je velký před-
poklad rychlého pádu dolů.
Aspoň něco z toho „tajného re-
ceptu“ prozradíte?
Především to není zásluha jedné či dvou
osob, ale celého týmu lidí. Včetně Jirky
Novosada, který tady všechno rozjížděl.
Je to o tom, že musíte hlídat trh, sle-
dovat novinky a trendy, vymýšlet akce,
zapojovat do toho sociální sítě, což je
v dnešní době velký tahák. Dá se přes
ně hodně pracovat. Potom je důležité
zapojit lidi přímo na místě, být po ruce
členům klubu a klientům dát, co potře-
bují, a vymýšlet pro ně zajímavé akce.
Pořád je co zlepšovat.
Základním kamenem všeho ale je
a bude hřiště. To místní dostalo
do vínku krásnou krajinu. Máte
také pocit, jako by tady bylo hřiště
odjakživa?
Teď už ano. Nejvíc se mi to vrací, když
hledám starší fotografie nebo potřebuji
najít něco o historii hřiště, a vyskočí
na mě fotky toho syrového nového
hřiště, kde byly stromky metr vysoké,
kolem nich čtyři kolíky, aby se neská-
cely. Tráva vypadala úplně jinak, rou-
ghy a ferveje také. Prostě bylo to úplně
nové a čerstvě postavené hřiště. Člo-
věk měl pocit, že se to nikdy nezmění,
ale po deseti letech máte opravdu po-
cit, že tu hřiště je odjakživa.
Samo to ale nejspíš nepřišlo…
Rozhodně ne. Je za tím spousta práce
greenkeeperů pod vedením Bohouše
Schejbala, který u toho byl od začátku.
I dnes to vede s poměrně malým po-
čtem dalších lidí a odvádějí úžasnou
práci. Každý den, od pěti ráno. I tak se
ale potom můžeme jen modlit, aby se
neobjevily problémy, které se v podstatě
nedají ovlivnit.
Něco takového se stalo?
Stalo se nám to letos v zimě na trojce, že
část ferveje poškodila plíseň. Greenkee-
peři zapracovali, fervej se přesela, a i díky
příznivému počasí se vše vrátilo do pů-
vodního dobrého stavu. Za sebe mohu
říct, že hřiště stále zraje a je čím dál tím
lepší a lepší. Letos jsme museli udělat
i velkou hloubkovou aerifi kaci na konci
dubna a po dvou týdnech už to nebylo
téměř vidět. Museli jsme ale na den hřiště
zavřít úplně, abychom nenaštvali hráče.
Také jsme do toho období nedávali žádné
turnaje. Je to tak trochu něco za něco,
ale čekáme, že se nám to vrátí.
Vzhledem k tomu, že během deseti
let došlo na hřišti prakticky k je-
diné výrazné změně – vybudování
nového rybníku mezi jamkami 5, 6
a 10, se zdá, že nejste zrovna příz-
nivci velkých změn?
Každá změna něco stojí a taková razantní
stojí zásadně hodně. To byl i případ i no-
vého jezera, ale nebylo to bezdůvodné.
Dnes jsme připravení se třemi rybníky,
které na hřišti jsou, vydržet skoro tři mě-
síce bez vody. Takže i kdyby přišlo ob-
dobí sucha, jsme na to nějakou dobu
Deset let uteče jako voda. Platí to i pro golfový resort Loreta Pyšely. Na jednu stranu
se může zdát, že tohle hřiště z dílny Keitha Prestona v nádherné posázavské krajině
je v nabídce českých golfových hřišť jen krátce, na druhou se zdá, jako by hřiště na
dohled od Pyšel stálo odjakživa. V každém případě se místní osmnáctijamkové hřiště
řadí k tomu nejlepšímu, co se v Česku nabízí. Je zatím hodně práce a úsilí. Kolik? Ne-
jen na to nám odpovídal výkonný ředitel Loreta Pyšely Jan Haina.
Snažíme se, aby si to lidi u nás užili, zahráli si
hezký golf a neodcházeli naštvaní a minus třicet
míčků. Samozřejmě i tady se dá ztratit třicet
míčků, ale snažíme se, aby hřiště bylo přívětivé.
Loreta těží z okolní přírody i z faktu, že si na hřišti zahrají golfi sté všech úrovní.