GOLF

ROZHOVOR | Kurtis Bowman

Nelze začít jinak než otázkou, jak

jste se dostal ke golfové architektuře? Víme také, že jste pobýval na

stáži v Augustě a pracoval jste pro

společnost Jack Nicklaus Design.

Už jako mladík jsem golf miloval a věděl jsem, že chci, aby tento sport tvořil podstatnou část mého života. Hledal

jsem proto cestu, jak se do tohoto kolotoče zapojit a kudy se vydat. Po zapsání

na Ohio State University jsem se pídil po

možnostech stáže a jako golﬁsta jsem samozřejmě toužil proniknout do golfového

chrámu, do dějiště Masters. Vyžadovalo

to však mimořádnou trpělivost. Nakonec

se mi podařilo hovořit s Marshem Bensonem, který na údržbu Augusty dohlíží

přes třicet let. Díky tomu jsem se stal prvním studentem naší univerzity, který tam

získal práci. Dalo mi to nejen spoustu profesních zkušeností, ale také jednu životní,

a sice tu, že když po něčem opravdu

hodně toužíte a věříte tomu, tak toho

dosáhnete.

Po dokončení studia jsem krátce působil jako asistent na hřišti Atlanta Country

Club, které hostí BellSouth Classic ze série

PGA Tour. Architekt tohoto hřiště přitom

pracoval pro Nicklausovu designérskou

společnost a já tak dlouho škemral o pracovní příležitost, až v roce 1996 Nicklausovi zavolal a pomohl mi otevřít dveře.

Skvělé na této společnosti je, že narazíte

na množství talentovaných architektů,

od kterých se můžete učit. Pro mě to byl

třeba Jim Lipe, který navrhoval nejlepší

hřiště zejména v Severní Americe a Mexiku včetně takových, jako jsou kalifornská

Mayacama, May Rifer v Jižní Karolíně nebo

mexická dvojka Cabo del Sol. V této společnosti jsem pracoval na téměř padesáti

hřištích.

Jak byste popsal svůj designérský

rukopis? Můžeme v něm vystopovat

některé obecné trendy?

Velký vliv na mne měl pobyt v Augustě.

Obecně preferuji velký prostor z odpaliště, který umožňuje hráčům míček nalézt a hrát do greenu, druhým prvkem

jsou samotné greeny. To jsou dva základní

elementy, na které kladu důraz v každém

svém projektu. Na jedné straně rád golﬁstům poskytnu prostor, na druhé straně

buduju strategický layout pro scratch

hráče a golﬁsty s nižšími hendikepy, kteří

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

tak o svých ranách musejí přemýšlet dopředu. Zároveň se nesmí vytratit zábava.

I hráči vyšších hendikepů si chtějí odnést

zážitek.

Variabilita je kořením života. A to stejné

platí pro golfová hřiště. Greeny proto konturuji a měním jejich velikosti. Dále preferuji, aby se každý třípar hřiště hrál odlišně,

nemám rád, když na každé takové jamce

hráči tasí stejné železo. Je zajímavé měnit

hole, výšku i dráhu rány. K čtyřparům i pětiparům přistupuji tak, abyste ne vždycky

museli brát drajvr. To samozřejmě lze,

ale i dlouhé železo může představoval

alternativu.

Na mnou navržených hřištích často narazíte na „snazší“ zahajovací ránu, trochu

v duchu věty Donalda Rosse, který tvrdil,

že první jamka má být jako „vřelé potřesení rukou, jež vaše kolo zahájí“. Lépe

bych to neřekl. Úvodní jamka Alcaidesa

Links tomu odpovídá. Jde o pětipar nabízející možnost zahrát eagle či alespoň

birdie. Najdeme jen pár prvků v mé práci,

jež lze považovat za kontroverzní, jako

třeba přední části greenů, které odrážejí míček. Každopádně mám rád debaty

z „devatenácté jamky“, kde se probírá,

které rysy jsou úžasné a které nefér. Je

skvělé, když hráči diskutují o tom, jak je

hřiště stavěné. Ne snad, že bych chtěl poslouchat samou kritiku, ale získávám tím

další zkušenosti. Je také dobře, když hráče

některé prvky zastrašují, takže se při zdolávání těchto překážek postupně mentálně zocelují.

Kdy a jak došlo k vašemu propojení

s resortem La Hacienda? A proč jste

na spolupráci kývl?

V době, kdy jsem pracoval v Dominikánské republice, jsem byl představen prezidentovi Millennium Hospitality Javieru

Illánovi. V roce 2020 jsem pak za ním letěl do Španělska, kde jsme probírali jeho

velké plány s La Hacienda. Do toho místa

jsem se okamžitě zamiloval, viděl jsem

v něm velký potenciál a Javierova vize

byla přesně to, co jsem chtěl slyšet. Měl

připravený rozpočet pro naprosté přepracování hřiště Links a jeho výrazné vylepšení. Šlo by o mou první práci v kontinentální Evropě a ten projekt byl skutečný

sen. Byl jsem rozhodnutý udělat cokoliv,

abych soutěž vyhrál a mohl projekt realizovat, protože jde o možnost, která

může výrazně nasměrovat vaši další profesní dráhu.

Jaké jste měl první dojmy, když jste

na místo dorazil? Co jste říkal na původní layout?

Doslova mne uzemnily spektakulární výhledy na moře, určitě patří k nejkrásnějším, jaké jsem obecně na hřištích viděl.

Fakt, že z každého místa hřiště vidíte Středozemní moře, stejně jako můžete pozorovat Gibraltar, mi bral dech. Budu se

opakovat, ale jen to zvýrazňovalo, jaký potenciál to místo má. Původní osmnáctka

byla navržena jen s minimálním rozpočtem a šlo o hřiště víceméně s greeny

a odpališti, kde se nebrala v potaz hráčova zkušenost, zážitek ani to, jak by bylo

možné zdůraznit úžasné okolí, které jej

obklopuje. Většina lidí, co jej hrála, nikdy

nehovořila o hřišti samotném, jen o výhledech. Tohle jsme chtěli změnit. Chcete-li

vybudovat hřiště, jež souzní s prostředím,

musí to být opravdu úžasné.

Kde jste čerpal inspiraci a zahrnul

jste některé z prvků vašich oblíbených hřišť po celém světě?

Má inspirace vychází z linksových hřišť

v Kalifornii, zejména z Cypress Point Club

a Pebble Beach Golf Links. Když jsem

spatřil Alcaidesa Links, hned jsem v něm

viděl španělské Pebble Beach. Ovšem,

místo je zcela odlišné, přesto dle mého

soudu patří k nejkrásnějším hřištím

v zemi. Vzájemně se liší velikosti greenů,

ty zde ve Španělsku patří k největším,

americké Pebble Beach má greeny velmi

malé. Jak už jsem řekl, obecně preferuji

velké greeny a pestrost v jejich velikosti.

Bylo vaším posláním vytvořit skutečně dobré „resortní hřiště“,

nebo šlo o výzvu pro hráče nižších

hendikepů?

S prostorem i půdou, které jsem měl

k dispozici, nemohlo jít o dlouhé hřiště.

Necílili jsme na to, aby se zde hrály nejdůležitější podniky evropské série. Úkolem

bylo postavit hřiště, které si rádi zahrají

návštěvníci resortu, užijí si na něm zábavu

a rádi se vrátí. Navrhl jsem hřiště, které

může hostit turnaje, spíš než turnajové

hřiště, jež si mohou návštěvníci resortu

zkusit zahrát. Tak zněl i pokyn majitele. Já

sám jsem chtěl golﬁstům dopřát prostor.