ROZHOVOR | Kurtis Bowman
Nelze začít jinak než otázkou, jak
jste se dostal ke golfové architektuře? Víme také, že jste pobýval na
stáži v Augustě a pracoval jste pro
společnost Jack Nicklaus Design.
Už jako mladík jsem golf miloval a věděl jsem, že chci, aby tento sport tvořil podstatnou část mého života. Hledal
jsem proto cestu, jak se do tohoto kolotoče zapojit a kudy se vydat. Po zapsání
na Ohio State University jsem se pídil po
možnostech stáže a jako golfista jsem samozřejmě toužil proniknout do golfového
chrámu, do dějiště Masters. Vyžadovalo
to však mimořádnou trpělivost. Nakonec
se mi podařilo hovořit s Marshem Bensonem, který na údržbu Augusty dohlíží
přes třicet let. Díky tomu jsem se stal prvním studentem naší univerzity, který tam
získal práci. Dalo mi to nejen spoustu profesních zkušeností, ale také jednu životní,
a sice tu, že když po něčem opravdu
hodně toužíte a věříte tomu, tak toho
dosáhnete.
Po dokončení studia jsem krátce působil jako asistent na hřišti Atlanta Country
Club, které hostí BellSouth Classic ze série
PGA Tour. Architekt tohoto hřiště přitom
pracoval pro Nicklausovu designérskou
společnost a já tak dlouho škemral o pracovní příležitost, až v roce 1996 Nicklausovi zavolal a pomohl mi otevřít dveře.
Skvělé na této společnosti je, že narazíte
na množství talentovaných architektů,
od kterých se můžete učit. Pro mě to byl
třeba Jim Lipe, který navrhoval nejlepší
hřiště zejména v Severní Americe a Mexiku včetně takových, jako jsou kalifornská
Mayacama, May Rifer v Jižní Karolíně nebo
mexická dvojka Cabo del Sol. V této společnosti jsem pracoval na téměř padesáti
hřištích.
Jak byste popsal svůj designérský
rukopis? Můžeme v něm vystopovat
některé obecné trendy?
Velký vliv na mne měl pobyt v Augustě.
Obecně preferuji velký prostor z odpaliště, který umožňuje hráčům míček nalézt a hrát do greenu, druhým prvkem
jsou samotné greeny. To jsou dva základní
elementy, na které kladu důraz v každém
svém projektu. Na jedné straně rád golfistům poskytnu prostor, na druhé straně
buduju strategický layout pro scratch
hráče a golfisty s nižšími hendikepy, kteří
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
tak o svých ranách musejí přemýšlet dopředu. Zároveň se nesmí vytratit zábava.
I hráči vyšších hendikepů si chtějí odnést
zážitek.
Variabilita je kořením života. A to stejné
platí pro golfová hřiště. Greeny proto konturuji a měním jejich velikosti. Dále preferuji, aby se každý třípar hřiště hrál odlišně,
nemám rád, když na každé takové jamce
hráči tasí stejné železo. Je zajímavé měnit
hole, výšku i dráhu rány. K čtyřparům i pětiparům přistupuji tak, abyste ne vždycky
museli brát drajvr. To samozřejmě lze,
ale i dlouhé železo může představoval
alternativu.
Na mnou navržených hřištích často narazíte na „snazší“ zahajovací ránu, trochu
v duchu věty Donalda Rosse, který tvrdil,
že první jamka má být jako „vřelé potřesení rukou, jež vaše kolo zahájí“. Lépe
bych to neřekl. Úvodní jamka Alcaidesa
Links tomu odpovídá. Jde o pětipar nabízející možnost zahrát eagle či alespoň
birdie. Najdeme jen pár prvků v mé práci,
jež lze považovat za kontroverzní, jako
třeba přední části greenů, které odrážejí míček. Každopádně mám rád debaty
z „devatenácté jamky“, kde se probírá,
které rysy jsou úžasné a které nefér. Je
skvělé, když hráči diskutují o tom, jak je
hřiště stavěné. Ne snad, že bych chtěl poslouchat samou kritiku, ale získávám tím
další zkušenosti. Je také dobře, když hráče
některé prvky zastrašují, takže se při zdolávání těchto překážek postupně mentálně zocelují.
Kdy a jak došlo k vašemu propojení
s resortem La Hacienda? A proč jste
na spolupráci kývl?
V době, kdy jsem pracoval v Dominikánské republice, jsem byl představen prezidentovi Millennium Hospitality Javieru
Illánovi. V roce 2020 jsem pak za ním letěl do Španělska, kde jsme probírali jeho
velké plány s La Hacienda. Do toho místa
jsem se okamžitě zamiloval, viděl jsem
v něm velký potenciál a Javierova vize
byla přesně to, co jsem chtěl slyšet. Měl
připravený rozpočet pro naprosté přepracování hřiště Links a jeho výrazné vylepšení. Šlo by o mou první práci v kontinentální Evropě a ten projekt byl skutečný
sen. Byl jsem rozhodnutý udělat cokoliv,
abych soutěž vyhrál a mohl projekt realizovat, protože jde o možnost, která
může výrazně nasměrovat vaši další profesní dráhu.
Jaké jste měl první dojmy, když jste
na místo dorazil? Co jste říkal na původní layout?
Doslova mne uzemnily spektakulární výhledy na moře, určitě patří k nejkrásnějším, jaké jsem obecně na hřištích viděl.
Fakt, že z každého místa hřiště vidíte Středozemní moře, stejně jako můžete pozorovat Gibraltar, mi bral dech. Budu se
opakovat, ale jen to zvýrazňovalo, jaký potenciál to místo má. Původní osmnáctka
byla navržena jen s minimálním rozpočtem a šlo o hřiště víceméně s greeny
a odpališti, kde se nebrala v potaz hráčova zkušenost, zážitek ani to, jak by bylo
možné zdůraznit úžasné okolí, které jej
obklopuje. Většina lidí, co jej hrála, nikdy
nehovořila o hřišti samotném, jen o výhledech. Tohle jsme chtěli změnit. Chcete-li
vybudovat hřiště, jež souzní s prostředím,
musí to být opravdu úžasné.
Kde jste čerpal inspiraci a zahrnul
jste některé z prvků vašich oblíbených hřišť po celém světě?
Má inspirace vychází z linksových hřišť
v Kalifornii, zejména z Cypress Point Club
a Pebble Beach Golf Links. Když jsem
spatřil Alcaidesa Links, hned jsem v něm
viděl španělské Pebble Beach. Ovšem,
místo je zcela odlišné, přesto dle mého
soudu patří k nejkrásnějším hřištím
v zemi. Vzájemně se liší velikosti greenů,
ty zde ve Španělsku patří k největším,
americké Pebble Beach má greeny velmi
malé. Jak už jsem řekl, obecně preferuji
velké greeny a pestrost v jejich velikosti.
Bylo vaším posláním vytvořit skutečně dobré „resortní hřiště“,
nebo šlo o výzvu pro hráče nižších
hendikepů?
S prostorem i půdou, které jsem měl
k dispozici, nemohlo jít o dlouhé hřiště.
Necílili jsme na to, aby se zde hrály nejdůležitější podniky evropské série. Úkolem
bylo postavit hřiště, které si rádi zahrají
návštěvníci resortu, užijí si na něm zábavu
a rádi se vrátí. Navrhl jsem hřiště, které
může hostit turnaje, spíš než turnajové
hřiště, jež si mohou návštěvníci resortu
zkusit zahrát. Tak zněl i pokyn majitele. Já
sám jsem chtěl golfistům dopřát prostor.
75