ROZHOVOR | Luboš Klikar

Když začnu trochu zeširoka, laická

veřejnost vnímá leckdy golf spíš

jako procházku po hřišti než vrcholový sport. Jak byste popsal sportovní golf vy?

Je to řehole a sport jako každý jiný. A naštěstí ho jako sport objevuje stále větší

počet dětí a mladých lidí. S klidným svědomím ho můžeme přirovnat ke sportům,

které jsou veřejnosti více známy, jako je

tenis, badminton, stolní tenis a další. Pro

všechny platí to samé – hráč na sobě

musí tvrdě pracovat, aby měl šanci uspět,

aby byl odolný fyzicky i psychicky.

Takže stručně řečeno, golf se od

ostatních sportů nijak neodlišuje?

Možná je o něco méně náročný po fyzické

stránce, třeba ve srovnání s tenisem, ale

o to víc golfista musí být silný mentálně.

V golfu není druhé podání. Golfista se na

rozdíl od tenisty poměřuje se všemi hráči

ve startovním poli, jichž je třeba 144,

a musí z nich být nejlepší. Tenista hraje

v danou chvíli jen proti jedinému soupeři.

Když vyhraje pět, šest či sedm zápasů po

sobě, vyhraje turnaj. Má jen omezený počet soupeřů, které musí zdolat, zatímco

v golfu má proti sobě celou smečku soupeřů a musí je porazit všechny. To je ten

rozdíl, právě tohle vyžaduje obrovskou

mentální sílu a odolnost.

Má golf něco speciálního oproti jiným sportům?

Každý hráč ví, jaký je nejkratší golfový

vtip. Už to mám! Kdo propadne iluzi, že

golf pochopil, nebo že se ho dokonce

naučil, se brzy nestačí divit. Většinou se

přesně od té chvíle začne potýkat s potí-

Už tady padlo, že v golfu jsou nezbytné nejen fyzická kondice, dokonalé zvládnutí techniky, strategie,

ale zejména psychika. Říká se, že

v tenisu rozhoduje psychika v 60 až

70 procentech. Co v golfu?

Nechci, aby to vyznělo kacířsky, ale golf

je co do techniky vlastně jednoduchý

sport. To je řečeno s velkou nadsázkou

a zjednodušeně, neboť tréninku hráč

musí věnovat spoustu času, aby získal

spolehlivou svalovou paměť. Říká se, že

golf je z 90 procent o psychice a těch

zbylých deset je zase psychika. Všechno

je mezi ušima. Hráči světové špičky,

a nejen ti, mají perfektní švih. Někdo

ladnější, někdo méně, ale účinnost je

naprosto srovnatelná. Umějí stejně dopravit míč z bodu A do bodu B. Co

z nich nakonec dělá šampiony, je těch

pár procent mezi ušima navíc. Jak jsou

schopni ustát obrovský tlak, opakovaně

vyhrávat. Dnešní konkurence je mnohem větší, než byla třeba na začátku

osmdesátých let. Dnes se na túrách pohybují desítky hráčů a hráček, kteří mohou kdykoliv vyhrát jakýkoli turnaj nebo

se v něm umístit hodně vysoko. V golfu

nikdo nemá nic jisté, jak by určitě potvrdil Rickie Fowler.

Jak a kam?

Z otloukánka někde vzadu se stal jedním

z nejrespektovanějších sportů v Česku.

Dnes patří mezi top 5 nebo top 8 sportů.

Mnohonásobně se rozrostla infrastruktura,

máme přes stovku hřišť, narostla organizovaná členská základna na nějakých 52

tisíc hráčů. Jsme víc vidět i díky návratu

golfu na olympijské hry. Bohužel, anebo

bohudík, na nás nikdo nečeká a stejným

tempem jako u nás rostou výkonnost, počty elitních hráčů i další aspekty všude

v Evropě a ve světě. Naši hráči se objevují

na profesionálních túrách a začínají mít

úspěchy. Na olympijských hrách v roce

2016 v Riu hrála jen Klára Spilková, loni

v Tokiu už s ní byl i Ondřej Lieser. Už jen

to, že se do Tokia dostal, byl úspěch a obrovské zviditelnění českého golfu.

Zatím jsme se bavili o světě, kam se

ale posunul sportovní golf v Česku?

Pokusím se to vzít stručně, jinak bychom

tím strávili hodně času… Pohyboval jsem

se kolem našeho reprezentačního golfu,

a myslím tím hlavně amatérského golfu,

od roku 1998, takže skoro čtvrt století. Zažil jsem úspěšné i méně úspěšné

roky. Také spoustu hráčů, od nichž jsme

Použiji jako příklad jedno jméno, Šimon Zach. Před šesti lety skončil na

ME na skvělém třetím místě. Před

ním skončil Nor Viktor Hovland, za

ním Skot Robert McIntyre. Oba už

dnes hrají i vyhrávají na PGA Tour,

resp. DP World Tour. Čím to, že mezi

nimi není i český golfista?

Máte pravdu. Čeští hráči hrají mezi amatéry

srovnatelně a často i lépe než hráči z golfově silnějších zemí. Jenže ti jsou v dospělosti najednou někde úplně jinde. Viz Viktor

Hovland. Kdybych znal recept na úspěch

v profesionálním golfu, určitě bych si ho

nenechal pro sebe. Pravda je, že přechod

z amatérského do profesionálního golfu je

náročný, a hlavně velmi nákladný. A pokud

hráč nemá hned na začátku nějaký výraznější turnajový úspěch nebo zajištěnou stálou podporu, je to hodně o trpělivosti. Ne

každý ji má a vydrží. Někteří naši hráči jsou

velmi dobří, když jim je 16 nebo 18, ale jako

by jim docházel dech, když jim je 22 nebo

25 let. Uvidíme, jak to bude dál, ale možná

jsem v tomto směru optimističtější než jiní.

Tenista hraje v danou chvíli jen proti jedinému

soupeři. Když vyhraje pět, šest či sedm zápasů po

sobě, vyhraje turnaj. Má jen omezený počet

soupeřů, které musí zdolat, zatímco v golfu má

proti sobě celou smečku soupeřů a musí je porazit

všechny. To je ten rozdíl, právě tohle vyžaduje

obrovskou mentální sílu a odolnost.

žemi. Jeden příklad za všechny. Když Bryson DeChambeau prohlásil, že Augusta

National má pro něj par 67, hned od

hřiště dostal za uši. Kdo golf sleduje, ví,

jak si v Augustě v minulých letech i letos

vedl. Golf je hodně o pokoře a respektu.

24 | GOLF

všichni čekali, že to budou konečně oni,

kdo prorazí v Evropě a ve světě, ti, na

něž se ostatní budou snažit dotáhnout.

To se sice zatím nějak razantně nestalo,

ale i tak se český golf za posledních 20

let výrazně výkonnostně posunul.

Možná budu teď víc kritický. Řada

lidí očekávala, že úspěchy českých

golfistů budou přece jen výraznější.

Že budou například v první evropské

lize nejen hrát, ale i vyhrávat. Také

proto, že na amatérské scéně dosáhli na řadu zajímavých úspěchů…

Vím, na co narážíte. Je to bohužel opakované zklamání. Sám jsem to prožil

několikrát.