Page 78
ROZHOVOR | Kurtis Bowman
76
|
GOLF
Jaké hlavní rysy hřiště charakterizují,
jakým výzvám budou golfi sté čelit?
K jakým nejvýznamnějším změnám
došlo oproti původní osmnáctce?
Vybudovali jsme nová odpaliště, greeny
i bankry, které zcela pozměnily strategii,
jak hřiště hrát. Pár jamek jsme zcela pře-
měnili, zvlášť závěrečnou sekvenci, kterou
se vracíte ke klubovně. K úpravám došlo
i kvůli uvolnění místa pro pětihvězdičkový
hotel, ale hlavním důvodem změn bylo
výrazné zkvalitnění. Hřiště jsem chtěl při-
pojit k moři, což přineslo úpravy původně
uzavřených jamek, dále se prodloužila ně-
která odpaliště, odstranili jsme i porost,
který stínil ve výhledu. Konečně tak máme
hřiště přiléhající k okraji moře a žádné mu
podobné tady ve Španělsku nenajdete.
Hlavní výzvu představuje vítr, který jsme
při navrhování brali v potaz. Ten, který
vane z pevniny, nazývají „poniente“, vítr od
moře označují „levante“. Podle toho, který
vás sužuje, se hra výrazně mění. Tomu
jsme uzpůsobili odpaliště, takže máte
možnost odpalovat z vyšších míst, pokud
fouká levante, i z níže položených, vane-li
z opačného směru. Když máte poniente
v zádech, tak můžete z odpaliště čtyřky
dohrát až na green! Na devadesát procent
greenů se dostanete i po zemi, podobně
jako na britských linksech. Kvůli větru ale
greeny nenastavujeme na nejvyšší rychlost,
to znamená na 12 či 13. Spíš se snažím
o zajímavé kontury, kde je hra při rychlosti
zhruba desítky i tak zajímavá.
Které z jamek máte nejraději?
Určitě ty v blízkosti moře. Pětka, z kopce
vedoucí pětipar, rozhodně patří k nej-
fotografovanějším španělským jamkám.
Když stojíte na odpališti a díváte se dolů
k pobřeží a na Gibraltar… Ve dnech, kdy
vane poniente, dohlédnete až do Maroka.
Tvarově jsme ji celou upravili a přesunuli
hodně půdy, aby se hrála tak, jak se nyní
hraje. Fervej jsme změnili, abyste měli re-
álnou šanci zasáhnout green druhou ra-
nou, nebo si přihrát na bezpečný lay-up.
Do té doby byly dopadové zóny různě
skloněné a mimořádně těžké pro ode-
hrání další rány. Green neležel u moře, ale
nějakých padesát metrů dál, takže jsem
jej posunul ke greenu třináctky a poté je
oba zkombinoval do double greenu v do-
sahu mořské hladiny. Aktuálně se tak řadí
k největším v zemi.
Devítka patřila k mým nejméně oblíbe-
ným a vůbec k tomu nejslabšímu z pů-
vodní sestavy. Většinu země jsme přemís-
tili a jamku pořádně přetvořili, takže se
stala jednou z nejzábavnějších. Tady asi
najdeme nejvíc rozdílů ve srovnání s ori-
ginálem. Nyní je to krasavice! Green jsme
posunuli o dvacet metrů doleva, seřízli ho
a zvýšili fervej, začlenili jsme i pár fervejo-
vých bankrů po pravé straně. Nově teď
číhají po obou stranách, nicméně i tak je
dráha prostorná.
Zmínil bych i tříparovou šestku, původně
zapomenutelná jamka s ranou napříč je-
zírkem, které jsme odstranili, a třebaže je
nejkratší, rázem je to pěkná výzva s gre-
enem posazeným „na dosah“ Gibraltaru.
A když už hovořím o greenech, pak jed-
ním z nejzajímavějších je ten z třinácté
jamky, zmiňovaný double green s pětkou,
který trochu navozuje pocit ze slavného
St. Andrews svými velkými konturami a je-
dinečností pin pozic. Poblíž situovaný ma-
ják Carbonera už je jen takovou třešinkou.
Jak podstatnou roli u vás hraje udr-
žitelnost? Pomáhají v tom nějaké
speciální prvky či specifi cké druhy
trav?
Ta je naprosto zásadní. Jedna z nejhorších
věcí, jaká se může golfovému architektovi
stát, je neudržitelnost hřiště, neschopnost
jeho údržby. Chceme přece osmnáctku,
která tu vydrží a bude vás bavit roky. Co se
trávy týká, použili jsme tu, která je vhodná
do teplejších podmínek, převážně tedy
bermudu, a to jak na greenech, tak na fer-
vejích. Díky tomu není třeba tolik herbi-
cidů. Kolem bankrů máme kostřavu, což
vytváří příjemný kontrast v barvě i textuře,
navíc jde o vhodnou variantu v případě
chladnějších sezon. Ve vzdálenějších čás-
tech jsme nechali původní kostřavu, která
když v létě zhnědne, vytváří krásný linksový
kolorit. V původních oblastech se snažíme
minimalizovat použití chemie, abychom
zachovali autenticitu a rustikální ráz. Odpa-
liště jsme budovali tak, abychom k údržbě
nepotřebovali ruční sekačky.
Co obecně dokládá kvalitu hřiště
vybudovaného tak, abyste jej chtěli
hrát opakovaně?
Hratelnost, to je neoddiskutovatelně nejzá-
sadnější faktor. Hráči nemají radost, pokud
ztrácejí míč za míčem na každé jamce, po-
kud je hřiště příliš obtížné. To říkám s vědo-
mím, že žádné z nejlepších hřišť světa není
považováno za snadné. Dalším klíčovým
faktorem je návaznost jamek, zmínit mu-
sím i výzvy typu „risk and reward“. Máte-li
před sebou výzvu a zdoláte-li ji, zažíváte
úžasný pocit. Proto vás hra baví. Golfi sté tak
chtějí zažívat radost a současně zdolávat
přijatelné výzvy. Zdůraznil bych také otisk-
nutí hřiště do paměti, o některých přece
říkáte, že si je hned pamatujete celá. Pokud
naopak hráč tvrdí, že si určitou jamku nebo
green nepamatuje, beru to jako špatné vy-
svědčení pro architekta. Proto chci tvořit
hřiště, která si v paměti uchováte. A ko-
nečně bych přidal diverzitu, variabilitu,
která vás nutí se vracet. Je-li design dosta-
tečně kreativní, pokaždé se něco nového
o hřišti naučíte a s tím měníte taktiku.
Co podle vás zvedne status projektu
La Hacienda a pozvedne jej na úro-
veň špičkových světových destinací?
V oblasti Costa del Sol najdete řadu skvě-
lých hřišť. Jedna z věcí, kterou jsem tu ale
postrádal, je výborné linksové hřiště přímo
u moře. To si teď můžeme odškrtnout a při-
dat k tomu špičkové zázemí pětihvězdičko-
vého hotelu, nemovitosti, klubovnu s kom-
plexně pojatými službami, kvalitní cvičné
plochy, pláž… A nad tím vším ční tolikrát
vyzdvihované a jedinečné výhledy. Tohle
všechno když nabídnete v jednom místě,
musí to ocenit hráči všech výkonnostních
úrovní. Nepochybuji o tom, že jde o jedno
z „must-play“ hřišť nejen v Costa del Sol.
(red)
Foto: La Hacienda Alcaidesa
Links Golf Resort
Do toho místa jsem se okamžitě zamiloval, viděl
jsem v něm velký potenciál a Javierova vize byla
přesně to, co jsem chtěl slyšet. Byl jsem
rozhodnutý udělat cokoliv, abych soutěž vyhrál
a mohl projekt realizovat.