ROZHOVOR | Kurtis Bowman
Jaké hlavní rysy hřiště charakterizují,
jakým výzvám budou golfisté čelit?
K jakým nejvýznamnějším změnám
došlo oproti původní osmnáctce?
Vybudovali jsme nová odpaliště, greeny
i bankry, které zcela pozměnily strategii,
jak hřiště hrát. Pár jamek jsme zcela přeměnili, zvlášť závěrečnou sekvenci, kterou
Do té doby byly dopadové zóny různě
skloněné a mimořádně těžké pro odehrání další rány. Green neležel u moře, ale
nějakých padesát metrů dál, takže jsem
jej posunul ke greenu třináctky a poté je
oba zkombinoval do double greenu v dosahu mořské hladiny. Aktuálně se tak řadí
k největším v zemi.
Do toho místa jsem se okamžitě zamiloval, viděl
jsem v něm velký potenciál a Javierova vize byla
přesně to, co jsem chtěl slyšet. Byl jsem
rozhodnutý udělat cokoliv, abych soutěž vyhrál
a mohl projekt realizovat.
se vracíte ke klubovně. K úpravám došlo
i kvůli uvolnění místa pro pětihvězdičkový
hotel, ale hlavním důvodem změn bylo
výrazné zkvalitnění. Hřiště jsem chtěl připojit k moři, což přineslo úpravy původně
uzavřených jamek, dále se prodloužila některá odpaliště, odstranili jsme i porost,
který stínil ve výhledu. Konečně tak máme
hřiště přiléhající k okraji moře a žádné mu
podobné tady ve Španělsku nenajdete.
Hlavní výzvu představuje vítr, který jsme
při navrhování brali v potaz. Ten, který
vane z pevniny, nazývají „poniente“, vítr od
moře označují „levante“. Podle toho, který
vás sužuje, se hra výrazně mění. Tomu
jsme uzpůsobili odpaliště, takže máte
možnost odpalovat z vyšších míst, pokud
fouká levante, i z níže položených, vane-li
z opačného směru. Když máte poniente
v zádech, tak můžete z odpaliště čtyřky
dohrát až na green! Na devadesát procent
greenů se dostanete i po zemi, podobně
jako na britských linksech. Kvůli větru ale
greeny nenastavujeme na nejvyšší rychlost,
to znamená na 12 či 13. Spíš se snažím
o zajímavé kontury, kde je hra při rychlosti
zhruba desítky i tak zajímavá.
Které z jamek máte nejraději?
Určitě ty v blízkosti moře. Pětka, z kopce
vedoucí pětipar, rozhodně patří k nejfotografovanějším španělským jamkám.
Když stojíte na odpališti a díváte se dolů
k pobřeží a na Gibraltar… Ve dnech, kdy
vane poniente, dohlédnete až do Maroka.
Tvarově jsme ji celou upravili a přesunuli
hodně půdy, aby se hrála tak, jak se nyní
hraje. Fervej jsme změnili, abyste měli reálnou šanci zasáhnout green druhou ranou, nebo si přihrát na bezpečný lay-up.
76 | GOLF
Devítka patřila k mým nejméně oblíbeným a vůbec k tomu nejslabšímu z původní sestavy. Většinu země jsme přemístili a jamku pořádně přetvořili, takže se
stala jednou z nejzábavnějších. Tady asi
najdeme nejvíc rozdílů ve srovnání s originálem. Nyní je to krasavice! Green jsme
posunuli o dvacet metrů doleva, seřízli ho
a zvýšili fervej, začlenili jsme i pár fervejových bankrů po pravé straně. Nově teď
číhají po obou stranách, nicméně i tak je
dráha prostorná.
Zmínil bych i tříparovou šestku, původně
zapomenutelná jamka s ranou napříč jezírkem, které jsme odstranili, a třebaže je
nejkratší, rázem je to pěkná výzva s greenem posazeným „na dosah“ Gibraltaru.
A když už hovořím o greenech, pak jedním z nejzajímavějších je ten z třinácté
jamky, zmiňovaný double green s pětkou,
který trochu navozuje pocit ze slavného
St. Andrews svými velkými konturami a jedinečností pin pozic. Poblíž situovaný maják Carbonera už je jen takovou třešinkou.
Jak podstatnou roli u vás hraje udržitelnost? Pomáhají v tom nějaké
speciální prvky či specifické druhy
trav?
Ta je naprosto zásadní. Jedna z nejhorších
věcí, jaká se může golfovému architektovi
stát, je neudržitelnost hřiště, neschopnost
jeho údržby. Chceme přece osmnáctku,
která tu vydrží a bude vás bavit roky. Co se
trávy týká, použili jsme tu, která je vhodná
do teplejších podmínek, převážně tedy
bermudu, a to jak na greenech, tak na fervejích. Díky tomu není třeba tolik herbicidů. Kolem bankrů máme kostřavu, což
vytváří příjemný kontrast v barvě i textuře,
navíc jde o vhodnou variantu v případě
chladnějších sezon. Ve vzdálenějších částech jsme nechali původní kostřavu, která
když v létě zhnědne, vytváří krásný linksový
kolorit. V původních oblastech se snažíme
minimalizovat použití chemie, abychom
zachovali autenticitu a rustikální ráz. Odpaliště jsme budovali tak, abychom k údržbě
nepotřebovali ruční sekačky.
Co obecně dokládá kvalitu hřiště
vybudovaného tak, abyste jej chtěli
hrát opakovaně?
Hratelnost, to je neoddiskutovatelně nejzásadnější faktor. Hráči nemají radost, pokud
ztrácejí míč za míčem na každé jamce, pokud je hřiště příliš obtížné. To říkám s vědomím, že žádné z nejlepších hřišť světa není
považováno za snadné. Dalším klíčovým
faktorem je návaznost jamek, zmínit musím i výzvy typu „risk and reward“. Máte-li
před sebou výzvu a zdoláte-li ji, zažíváte
úžasný pocit. Proto vás hra baví. Golfisté tak
chtějí zažívat radost a současně zdolávat
přijatelné výzvy. Zdůraznil bych také otisknutí hřiště do paměti, o některých přece
říkáte, že si je hned pamatujete celá. Pokud
naopak hráč tvrdí, že si určitou jamku nebo
green nepamatuje, beru to jako špatné vysvědčení pro architekta. Proto chci tvořit
hřiště, která si v paměti uchováte. A konečně bych přidal diverzitu, variabilitu,
která vás nutí se vracet. Je-li design dostatečně kreativní, pokaždé se něco nového
o hřišti naučíte a s tím měníte taktiku.
Co podle vás zvedne status projektu
La Hacienda a pozvedne jej na úroveň špičkových světových destinací?
V oblasti Costa del Sol najdete řadu skvělých hřišť. Jedna z věcí, kterou jsem tu ale
postrádal, je výborné linksové hřiště přímo
u moře. To si teď můžeme odškrtnout a přidat k tomu špičkové zázemí pětihvězdičkového hotelu, nemovitosti, klubovnu s komplexně pojatými službami, kvalitní cvičné
plochy, pláž… A nad tím vším ční tolikrát
vyzdvihované a jedinečné výhledy. Tohle
všechno když nabídnete v jednom místě,
musí to ocenit hráči všech výkonnostních
úrovní. Nepochybuji o tom, že jde o jedno
z „must-play“ hřišť nejen v Costa del Sol.
(red)
Foto: La Hacienda Alcaidesa
Links Golf Resort