ROZHOVOR | Kurtis Bowman

Jaké hlavní rysy hřiště charakterizují,

jakým výzvám budou golfisté čelit?

K jakým nejvýznamnějším změnám

došlo oproti původní osmnáctce?

Vybudovali jsme nová odpaliště, greeny

i bankry, které zcela pozměnily strategii,

jak hřiště hrát. Pár jamek jsme zcela přeměnili, zvlášť závěrečnou sekvenci, kterou

Do té doby byly dopadové zóny různě

skloněné a mimořádně těžké pro odehrání další rány. Green neležel u moře, ale

nějakých padesát metrů dál, takže jsem

jej posunul ke greenu třináctky a poté je

oba zkombinoval do double greenu v dosahu mořské hladiny. Aktuálně se tak řadí

k největším v zemi.

Do toho místa jsem se okamžitě zamiloval, viděl

jsem v něm velký potenciál a Javierova vize byla

přesně to, co jsem chtěl slyšet. Byl jsem

rozhodnutý udělat cokoliv, abych soutěž vyhrál

a mohl projekt realizovat.

se vracíte ke klubovně. K úpravám došlo

i kvůli uvolnění místa pro pětihvězdičkový

hotel, ale hlavním důvodem změn bylo

výrazné zkvalitnění. Hřiště jsem chtěl připojit k moři, což přineslo úpravy původně

uzavřených jamek, dále se prodloužila některá odpaliště, odstranili jsme i porost,

který stínil ve výhledu. Konečně tak máme

hřiště přiléhající k okraji moře a žádné mu

podobné tady ve Španělsku nenajdete.

Hlavní výzvu představuje vítr, který jsme

při navrhování brali v potaz. Ten, který

vane z pevniny, nazývají „poniente“, vítr od

moře označují „levante“. Podle toho, který

vás sužuje, se hra výrazně mění. Tomu

jsme uzpůsobili odpaliště, takže máte

možnost odpalovat z vyšších míst, pokud

fouká levante, i z níže položených, vane-li

z opačného směru. Když máte poniente

v zádech, tak můžete z odpaliště čtyřky

dohrát až na green! Na devadesát procent

greenů se dostanete i po zemi, podobně

jako na britských linksech. Kvůli větru ale

greeny nenastavujeme na nejvyšší rychlost,

to znamená na 12 či 13. Spíš se snažím

o zajímavé kontury, kde je hra při rychlosti

zhruba desítky i tak zajímavá.

Které z jamek máte nejraději?

Určitě ty v blízkosti moře. Pětka, z kopce

vedoucí pětipar, rozhodně patří k nejfotografovanějším španělským jamkám.

Když stojíte na odpališti a díváte se dolů

k pobřeží a na Gibraltar… Ve dnech, kdy

vane poniente, dohlédnete až do Maroka.

Tvarově jsme ji celou upravili a přesunuli

hodně půdy, aby se hrála tak, jak se nyní

hraje. Fervej jsme změnili, abyste měli reálnou šanci zasáhnout green druhou ranou, nebo si přihrát na bezpečný lay-up.

76 | GOLF

Devítka patřila k mým nejméně oblíbeným a vůbec k tomu nejslabšímu z původní sestavy. Většinu země jsme přemístili a jamku pořádně přetvořili, takže se

stala jednou z nejzábavnějších. Tady asi

najdeme nejvíc rozdílů ve srovnání s originálem. Nyní je to krasavice! Green jsme

posunuli o dvacet metrů doleva, seřízli ho

a zvýšili fervej, začlenili jsme i pár fervejových bankrů po pravé straně. Nově teď

číhají po obou stranách, nicméně i tak je

dráha prostorná.

Zmínil bych i tříparovou šestku, původně

zapomenutelná jamka s ranou napříč jezírkem, které jsme odstranili, a třebaže je

nejkratší, rázem je to pěkná výzva s greenem posazeným „na dosah“ Gibraltaru.

A když už hovořím o greenech, pak jedním z nejzajímavějších je ten z třinácté

jamky, zmiňovaný double green s pětkou,

který trochu navozuje pocit ze slavného

St. Andrews svými velkými konturami a jedinečností pin pozic. Poblíž situovaný maják Carbonera už je jen takovou třešinkou.

Jak podstatnou roli u vás hraje udržitelnost? Pomáhají v tom nějaké

speciální prvky či specifické druhy

trav?

Ta je naprosto zásadní. Jedna z nejhorších

věcí, jaká se může golfovému architektovi

stát, je neudržitelnost hřiště, neschopnost

jeho údržby. Chceme přece osmnáctku,

která tu vydrží a bude vás bavit roky. Co se

trávy týká, použili jsme tu, která je vhodná

do teplejších podmínek, převážně tedy

bermudu, a to jak na greenech, tak na fervejích. Díky tomu není třeba tolik herbicidů. Kolem bankrů máme kostřavu, což

vytváří příjemný kontrast v barvě i textuře,

navíc jde o vhodnou variantu v případě

chladnějších sezon. Ve vzdálenějších částech jsme nechali původní kostřavu, která

když v létě zhnědne, vytváří krásný linksový

kolorit. V původních oblastech se snažíme

minimalizovat použití chemie, abychom

zachovali autenticitu a rustikální ráz. Odpaliště jsme budovali tak, abychom k údržbě

nepotřebovali ruční sekačky.

Co obecně dokládá kvalitu hřiště

vybudovaného tak, abyste jej chtěli

hrát opakovaně?

Hratelnost, to je neoddiskutovatelně nejzásadnější faktor. Hráči nemají radost, pokud

ztrácejí míč za míčem na každé jamce, pokud je hřiště příliš obtížné. To říkám s vědomím, že žádné z nejlepších hřišť světa není

považováno za snadné. Dalším klíčovým

faktorem je návaznost jamek, zmínit musím i výzvy typu „risk and reward“. Máte-li

před sebou výzvu a zdoláte-li ji, zažíváte

úžasný pocit. Proto vás hra baví. Golfisté tak

chtějí zažívat radost a současně zdolávat

přijatelné výzvy. Zdůraznil bych také otisknutí hřiště do paměti, o některých přece

říkáte, že si je hned pamatujete celá. Pokud

naopak hráč tvrdí, že si určitou jamku nebo

green nepamatuje, beru to jako špatné vysvědčení pro architekta. Proto chci tvořit

hřiště, která si v paměti uchováte. A konečně bych přidal diverzitu, variabilitu,

která vás nutí se vracet. Je-li design dostatečně kreativní, pokaždé se něco nového

o hřišti naučíte a s tím měníte taktiku.

Co podle vás zvedne status projektu

La Hacienda a pozvedne jej na úroveň špičkových světových destinací?

V oblasti Costa del Sol najdete řadu skvělých hřišť. Jedna z věcí, kterou jsem tu ale

postrádal, je výborné linksové hřiště přímo

u moře. To si teď můžeme odškrtnout a přidat k tomu špičkové zázemí pětihvězdičkového hotelu, nemovitosti, klubovnu s komplexně pojatými službami, kvalitní cvičné

plochy, pláž… A nad tím vším ční tolikrát

vyzdvihované a jedinečné výhledy. Tohle

všechno když nabídnete v jednom místě,

musí to ocenit hráči všech výkonnostních

úrovní. Nepochybuji o tom, že jde o jedno

z „must-play“ hřišť nejen v Costa del Sol.

(red)

Foto: La Hacienda Alcaidesa

Links Golf Resort