ROZHOVOR | Kristýna Napoleaová
7. Jaký pocit jste si odnesla z prvního kontaktu s golfem? Láska na
první pohled, nebo spíš pocit, že
golf nebude to, co by vás mohlo
bavit?
První kontakt s golfem proběhl někdy
v době, kdy mi bylo deset. Vůbec mě to
nebavilo, vůbec. Už proto, že mi šlo úplně
všechno, ať už jsem běhala nebo když mi
dali do ruky třeba hokejku. Jenom v golfu
mě všichni poráželi. Takže to rozhodně
nebyl můj sport. Bylo mi v deseti jasný,
že golf nikdy dělat nebudu. Byla jsem úplnej tragéd. Deset let nato jsem si to dala
podruhý, jakmile jsem to odpálila, letělo
to vzduchem. Golf si předtím vyzkoušel maminy přítel díky vánočnímu dárku,
byli s bratránkem už po měsíci naprosto
nadšení. Mamčin snoubenec navrhl, aby
mamina začala hrát, jenže ona nechtěla
začít sama, tak mě vlastně přemluvila.
Po návratu z Anglie jsme to zkusily spolu,
no a šlo to strašně rychle. A jsem ráda, že
to takhle dopadlo.
pořád patřím spíš k „feelingovým“ typům,
a tak mi osmnáctka na hřišti dá víc než
hodiny na drivingu.
8. Kdy jste začala s nějakou
formou tréninku?
Myslím, že to bylo už rok potom, co jsem
začala hrát. Taková ta snaha něco zlepšovat navázaná na sebemotivaci. Jako
putting, chipping, driving, systematicky.
Ale všechno se změnilo, když jsem začala trénovat s Jamie McConnellem, to už
bylo o štábní kultuře, má to cíl, zahrnuje
to mnohem víc aspektů. Pracuju s ním už
skoro tři roky a jde o můj doposud nejpropracovanější tréninkový systém. Uvidíme,
jak to půjde a kam to bude směřovat dál.
11. Kdy a s jakým handicapem jste
přestupovala k profesionálům?
V únoru 2020, měsíc před pandemií, jsem
přestupovala s handicapem plus jedna.
Už si nepamatuju, jestli to bylo třeba plus
nula celá sedm nebo tak něco.
9. Nepatříte k těm, co poprvé v životě dostali plastovou hůl na trávníku za domem už ve třech letech,
a přesto hrajete v letošním roce na
skvělé úrovni. Je za tím spíš talent,
nebo dřina?
Překvapivě jsem se s plastovou holí v ruce
skutečně nenarodila. Na začátku jsem si
vystačila s nějakým pohybovým talentem, jak jsem se postupně posunovala,
a hlavně když jsem se profesionalizovala,
přišly naprosto odlišný cíle a taky tím pádem jiná cesta k jejich naplnění. Nicméně
já k těm, co den co den drilují, nepatřím. A když mi konečně došlo, že je to
zaměstnání, a ne jenom zábava, začala
jsem tomu dávat ještě o trochu víc. Ale
36 | GOLF
10. Co považujete za svůj největší
amatérský úspěch?
Na slovenském mezinárodním mistrovství
jsem po prvním kole vůbec nevypadala
na cut. Ale pak jsem se hecnula, a nakonec z toho bylo třetí, nebo čtvrtý místo?
14. A jaký pocit člověk zažívá ve finálovém flightu se světovým esem,
jako je třeba vítězka Women’s British Open Georgia Hall? Nebo Anne
Van Dam? A vůbec, jaká byla vaše
společná procházka po Royal Greens v Džiddě?
Pro mě Georgia a Anne jsou hráčky absolutně nejvyššího světového kalibru. Když
jsem po druhém kole zjistila, že jsem
Já nechci být neskromná, ale nebudu říkat, že
na výhru mám ještě čas, protože vím, že už teď
na to mám. Pro mě je nejdůležitější, že jsem
odevzdala úplně všechno. Že to nestačilo a že
byla Georgia lepší, je prostě fakt. I tak vím,
že jsem odvedla super výkon.
Považuju to za svůj velký úspěch proto,
že jsem po špatném startu dokázala vykřesat z turnaje něco na tu dobu skoro
neskutečného.
12. Co vás k tomu vedlo?
Motivace byla vlastně jednoduchá. Na odpověď na otázku, jestli budu hrát golf na
nějaké soutěžní úrovni, navazovala taková
podmínka, že se tomu budu věnovat profi.
A pokud ne, pak se začnu věnovat oboru,
který jsem vystudovala. Po několika rodinných radách jsme tomu dali zelenou
a taky nějaký časový plán. A i když je to finančně hodně náročná práce, dali jsme se
po dohodě s rodinou touhle cestou.
s nimi ve flightu pro třetí kolo, řekla jsem
si „Aha!“ A věděla jsem stoprocentně, že
první, co budu na prvním odpališti chtít,
bude selfíčko. Aby mi vůbec lidi věřili, že
se to opravdu stalo. No jasně, a pro sebe
do albíčka taky. Já mám obě dvě hrozně
ráda. Dost jsem se soustředila během
kola na jejich hru, což není úplně optimální. Byla to neuvěřitelná zkušenost.
Dá ti to strašně moc. A taky se to pak
projevilo v neděli, kdy už jsme si povídaly
s Anne jako starý kamarádky. Hrozně super bylo, když mě chválila ve chvíli, kdy
se mi něco povedlo, a ještě víc, když mi
po dohrání na osmnáctým greenu říkala
něco osobního přímo do ucha. A dorazilo
mě, co mi napsala na Instagram. Děsně
si toho vážím. No a s Georgiou jsme zjistily, že jsme se narodily úplně stejný den
i rok. Tak jsme začaly řešit, kdo je starší,
a tím pádem moudřejší, jestli jsme v souladu s naším znamením paličatý a tak.
Byla to hrozná legrace.
13. Dnes už můžete směle srovnávat
poměry. Takže jaký je to pocit hrát
LETAS na Konopišti?
Ať už je to na Konopišti nebo na Zbraslavi, vždycky je strašně super, že hraješ
doma. Že přijdeš na hřiště, kde jsou kamarádi. Rodina. No, rodina… Já jsem fakt
ráda, že vím, že tam někde jsou, ale je
pro mě lepší, když je nevidím a jen tuším, že tam někde jsou. Doma vždycky
hraju moc ráda, i když to asi přináší
mnohem větší ambice.
15. Ještě jednou velká gratulace
k výsledku v Saudské Arábii. Nedá
mi to se nezeptat, televizní kamery
vám nevadí?
Moc děkuju za gratulaci. Vím, že kamery
byly všude, vím, že s námi šli i extra kameramani, kteří stáli třeba za mnou,
když jsem hrála. Ale vůbec mě to nerušilo a nijak jsem to nevnímala. Až tak, že
když jsem se dívala na záznam, zjistila
jsem teprve, kde všude ty kamery byly.
Říkala jsem si tý jo, kamera za mnou,