ROZHOVOR | Radovan Blažek

Charakterizujte průměrného mladého milionáře. Jaké jsou jeho potřeby ve srovnání se starší generací

milionářů?

Průměrného mladého milionáře bych

osobně charakterizoval jako vzdělaného

člověka s rozhledem a se studijními či

pracovními zkušenostmi ze zahraničí.

Většina z nich je velmi dobře jazykově

vybavená, což je v dnešním globalizovaném světě nutnost. Mají obrovské ambice a trhem pro ně není Česká republika ani Evropa, ale svět!

Jejich zodpovědnost vůči rodině a dětem je mnohem větší. Více myslí na

vzdělání a budoucnost svých dětí. Zcela

jistě to souvisí i s možnostmi, které za

socialismu nebyly. Mladí bohatí lidé jsou

dynamičtější, ale nejsou agresivní v tom

smyslu, že by spekulovali například na investičních trzích. Ti, co firmu vybudovali

sami, cítí obrovskou zodpovědnost vůči

svému majetku a chtějí jeho hodnotu

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

znásobit. V případě mezigeneračního předání se setkáváme s podobným postojem,

ale ne tak intenzivním.

v zaměstnání. Pokud se o něm v rodině hovořilo, jsou na něj dobře připraveni. Dost často hledají oporu a radu

u rodičů-zakladatelů.

Jak zvládají převzetí

úspěšných firem svých

rodičů? Pokračují v jejich odkazu, anebo se

snaží firmu prodat, případně vybudovat vlastní

společnost?

V naprosté většině případů se

jedná o rozvíjení stávajícího

byznysu. Hledají nové trhy,

kam expandovat, a poohlížejí se po nových příležitostech. Otcové-zakladatelé se

stáhnou z firmy, kterou sami

vybudovali, pouze v malém

počtu. O strategii, směřování a budoucnosti svého

„druhého potomka“ hovoří

společně.

Jaký je jejich životní styl?

Životní styl mladých milionářů se dá

charakterizovat jedním slovem – aktivní. Rádi cestují – což může být často

pro jejich pozici nezbytné – a poznávají

nová místa. Dovolená je pro ně nejen

relax, ale i zdroj poznání nové kultury

a hledání inspirace. Na luxus si nutně

nepotrpí. Dost často si zakládají na kvalitě a na určitou míru luxusu jsou zvyklí

z dob, kdy vyrůstali se svými rodiči,

a vnímají to jako standard.

Dopřávají si luxusní auta, ale ne z důvodu reprezentace, ale kvůli vysoké míře

aktivní a pasivní bezpečnosti. Ve volném

čase se vzdělávají a sportují. Pokud mají

velmi úspěšné firmy a kvalitní spolupracovníky, tráví hodně času v zahraničí,

a to opět velmi aktivně.

Na co si z pohledu správy

peněz, investování či

utrácení potrpí? A na

čem jim naopak nezáleží?

Při správě peněz si klienti nejvíce váží kvalitní rady a doporučení, což jde ruku v ruce

s naším principem Best Select. Obecně klienti volají po větší nezávislosti na finančních institucích

Plánují zakládat rodiny? Pokud již

mají jednoho nebo více potomků,

jak přistupují k výchově?

Ve většině případů sdílí velmi tradiční

hodnoty. Nebojí se svatby. Ale rodina

a děti přicházejí až později – někdy

mezi třiceti pěti až čtyřiceti lety. O budoucnost svých následovníků se velmi

dobře starají. Do dětí, jejich vzdělání,

koníčků a materiálního zabezpečení in-

Poměrně často se stává, že naše spolupráce

započne v klientových podnikatelských začátcích.

Provázíme je tak po celou dobu jejich kariéry až do

bodu, kdy jsou z nich nakonec úspěšní podnikatelé.

a zkušenosti svého poradce. Rádi diverzifikují a začínají slyšet na strukturování

majetku.

Čeho se nejvíce obávají? Je to

například státní kolaps, fiskální

krize, byrokracie, nadměrná regulace nebo něco jiného? A zvládají

neúspěch?

Největší obavy mají ze zásahu státu

do jejich svobod, byrokracie, regulace a zvyšování daní a odvodů. Je

třeba brát na vědomí, že neúspěch je

v byznysu mnohem častější než třeba

vestují velké peníze. Koncept finančního

zabezpečení dětí je v rámci našich poradenských služeb velmi cenný. Spravujeme v něm našim klientům stovky milionů korun. Většina z našich klientů se

snaží dětem splnit jedno jejich nemalé

přání, kterým je studium na prestižních

univerzitách v zahraničí. Z finančního

hlediska jsou děti zabezpečeny, co se

týče jejich vzdělání a budoucnosti. Záleží však také na správné výchově, přístupu a na tom, pro jakou životní cestu

se samotné dítě v dospělosti rozhodne.

(PR)

119