VÝBAVA | Délka ran
gauči v obýváku a nějaký čas jsem okolo
něj chodil a pokaždé jsem se musel zamyslet nad tvrzením, že délka je konečně
na kolenou.
Byla to informace o nových holích dobré
značky, které bych docela rád vyzkoušel. Ale vážně jsem pochyboval a vlastně
vždy budu pochybovat, že fyzika se někdy v soupeření člověka s přírodou „octne
na kolenou“. To jediné, co se pod vlivem
stále nových, dokonalejších a dražších holí
může octnout na kolenou, je běžný účet
jejich kupců.
NENÍ ZAPOTŘEBÍ DELŠÍCH HŘIŠŤ,
STAČÍ PŘÍRODA A INTELIGENTNÍ
DESIGN
Velmi krátká historická paměť lidstva mívá
neblahé důsledky. A projevuje se to nejen
v politice a v mezinárodních vztazích. Důležité zkušenosti bývají příliš rychle zapomínány ve všech ostatních oborech lidské
činnosti. Proto jsem sedl k počítači hned
po turnaji WCG-Mexico Championship,
abych žádoucím způsobem zaznamenal
to, jak poměrně krátké hřiště Chapultepec
znovu prokázalo, že světový golf nepotřebuje stále delší hřiště. Stačí ta inteligentní,
i když jsou třeba stará.
Club de Golf Chapultepec en la Ciudad
de México vznikl v roce 1928. I po 90.
letech však byl schopen připravit špičce
světového golfu velmi náročnou zkoušku,
kterou tentokrát ne zcela zvládl například
minulý vítěz, světová jednička Dustin Johnson. Jeho brutální délka ran sama o sobě
tentokrát nestačila na zákruty a stromy
Chapultepecu.
Každému pozornému divákovi bylo jasné,
že dva hráči, kteří se nakonec sešli v playoff, (Thomas a Mickelson) měli nejlepší
skóre díky naprosto skvělé krátké hře. Mexické publikum mělo tentokrát velké štěstí,
protože „doktor“ Phil byl dostatečně inspirován a motivován a skoro na každé jamce
byly k vidění jeho typické flopy, chipy a vůbec celý arzenál jeho triků, které předvádí
sadou wedží.
Proč nám hřiště Chapultepec tak přesvědčivě ukázalo, že i kratší osmnáctky mohou
nabídnout zajímavé výzvy golfové špičce
a skvělé situace pro diváky? Samo o sobě
není nikterak oslnivě dlouhé – měří 6 712
metrů, ovšem díky nadmořské výšce
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
2 337 metrů se na něm hrají přibližně
o 10 až 15 procent delší rány – je tedy ve
skutečnosti o dost kratší než jeho metráž.
Zkušenost z WCG-Mexico Championship
přináší další pádný důkaz, že tváří v tvář
narůstající fyzické zdatnosti golfistů a zdokonalování golfového vybavení není nutno
budovat nějaké absurdní osmikilometrové
dálnice. Stále ještě stačí a vždy bude stačit, když se spojí při stavbě hřišť náročnost
vyplývající z přírodních překážek s inteligentní prací architekta. Banalita hřiště
a jeho bezbrannost proti silovému pojetí
hry může nastat pouze u bezduchého
designu.
Ti, kteří volají po neustálém prodlužování
hřišť, mi připomínají současný trend ve
Když k tomu připočteme skutečnost, že
více než třetinu úderů odehrajeme patrem na greenu, pak mi, proboha, vysvětlete, proč si vůbec někdo dělá nějaké starosti s údajně nedostatečnou délkou svých
ran.
Ve skutečnosti je to tak, že s onou obsesí
délky nám vydatně „hnojí hlavu“ nebo
spíše podvědomí (či odborně nevědomí)
golfový průmysl. Již dlouhá léta jsou si
výrobci a prodejci vědomi účinnosti podprahové reklamy a také toho, že v rámci
jednoho druhu zboží mohou existovat
segmenty více či méně vhodné pro asociování s podprahovými procesy lidské psychiky navázanými na sexuální pudy. Ano,
náš stařičký rodák z Příbora pan Freud
Stále ještě stačí a vždy bude stačit, když se spojí
při stavbě hřišť náročnost vyplývající z přírodních
překážek s inteligentní prací architekta. Banalita
hřiště a jeho bezbrannost proti silovému pojetí hry
může nastat pouze u bezduchého designu.
scenáristice a filmu. Podle největšího žijícího guru scenáristiky R. McKeeho stále
stoupá podíl násilí a sexu ve scénářích
jednoduše proto, že ubývá talentovaných
autorů, kteří by uměli vyprávět zajímavý
příběh a vymyslet poutavé zápletky. Talent však nelze nahradit délkou či násilím
– v zábavním průmyslu ani při stavbě golfových hřišť.
GOLFOVÉ VYBAVENÍ JAKOŽTO
NOSITEL SKRYTÝCH FALICKÝCH
SYMBOLŮ
Jak v současnosti stále více prokazují behaviorální psychologie a behaviorální ekonomie, lidé neumějí myslet statisticky ani
racionálně. Dokonce to neumějí ani statistikové, tak co bychom mohli chtít od nás
golfistů?
Kdyby golfisté dokázali myslet statisticky
racionálně, došlo by jim už v začátcích
sportovní kariéry, že naprostá většina
úderů důležitých pro skóre se uskutečňuje
z poměrně malé vzdálenosti ke greenu
a přímo na greenu.
Znovu musím připomenout to, co vyučuje nejrespektovanější profesor krátké hry
v USA Dave Pelz: „80 % úderů, které golfisté zahrají nad par, se odehrává ve vzdálenosti kratší než 100 metrů od greenu.“
přichází ke slovu i při marketingu golfového vybavení. Už se neprodává zboží, ale
iluze s ním spojená.
Skutečného golfového odborníka samozřejmě více vzruší Mickelsonův flop okolo
greenu, který s dovedností blížící se legendárnímu kouzelníkovi Houdinimu nechá míček strmě vystoupat do výšky a pak
jemně dopadnout do jamky či těsně vedle
ní. Opravdový golfista ví, že právě asistoval tomu, jak se potenciální double bogey
mění v birdie nebo v par. A je motivován
se to naučit.
Takové však není většinové vnímání golfu.
Většina golfové obce statisticky reaguje
jako běžní lidé – platí na ně (a zvláště na
muže středního a staršího věku) klasické
manipulativní apely obsahující falické motivy. A ty se váží k délce a síle.
Vždycky jsem si myslel, že v golfových
holích spočívá nějaký falický symbol, podobně jako třeba v baseballové pálce.
Wedže a patr z toho můžeme vynechat,
ty jsou pro odborníky. Pro laiky a pro marketýry z golfového byznysu jsou hlavními
favority v tomto směru drajvry, fervejová
dřeva, hybridy a železa z kategorie superodpouštějící.
57