Page 109
ROZHOVOR | Petra Rychetská
WWW.CASOPISGOLF.CZ
107
V červnu oslavíte tři roky existence
hřiště. Jaké byly a co vám ukázaly?
Byla to neuvěřitelná škola a vlastně stále
je. Je úžasné vidět, jak je příroda silná. Ve
chvíli, kdy jí nekladete překážky, jdete s ní
a nesnažíte se jí „zmermomocnit“ nějakou
chemií, pak ukáže svou sílu. Je úžasné, jak
hřiště za tři roky poskočilo, ferveje, greeny…
Nakolik se naplnily vaše před-
stavy od okamžiku, kdy jste hřiště
otevírali. A nakolik jste je museli
korigovat?
Jak v čem.
Dobře, v čem se naplnily?
Naplnila se očekávání výjimečnosti hřiště.
Od začátku jsme byli přesvědčeni, že je
to nádherné místo, že má co nabídnout.
A musím to zaklepat, přesvědčujeme se
o tom i z ohlasů, které dostáváme od
hráčů. Tátovi se podařilo hřiště zasadit do
naší krásné krajiny, s kterou se opravdu pro-
pojilo, není tu nic umělého. Letos jsme ještě
vyčistili lesy kolem jamek, dosázeli nové
stromy a pořád dolaďujeme další věci. Táta
je v tomhle úžasný vizionář a zároveň do-
káže dotáhnout věci do precizního konce.
Dokáže vycizelovat vše do detailu.
V čem jste museli představy
korigovat?
Samozřejmě jsme museli korigovat i pů-
vodní představy o nastavení hřiště. Hodně
jsme ubrali z počáteční náročnosti i na
základě ohlasů samotných hráčů. Dobře
ale víme, že takový projekt spojený s pří-
rodou nemůžeme nikdy prohlásit za
ukončený. Pořád se budeme snažit posu-
novat se dál a vylepšovat.
Zkuste charakterizovat vaše hřiště?
Nemůžu začít jinak. Je to nádherné hřiště,
zasazené citlivě do krajiny. Náročné fy-
zicky i na course management. Tady mu-
síte o ranách přemýšlet. Není to o tom,
že na každé jamce vytáhnete drajvr a pá-
líte s tím, že to nějak dopadne. Je důle-
žité si hřiště i trochu nachodit, protože je
jiné i podle počasí, podle toho, jak fouká.
S každou změnou větru a počasí objevu-
jete pokaždé nové výzvy.
Co Dobrouč odlišuje od jiných hřišť?
Myslím, že to je právě to souznění s pří-
rodou. To je zásadní. Důležitý je i způsob
údržby. Ale ne, že bychom byli nějací ší-
lení zelení, to ne. Tady to přišlo tak nějak
přirozeně. Ještě předtím, než se začalo
stavět hřiště, tady pozemky ležely ladem,
jakákoliv chemie z dřívějšího zeměděl-
ského užívání už dávno zmizela. I teď je
vidět, jak krásně to funguje, když necháte
přírodu, aby se postarala sama. To si mys-
lím, že je největší specifi kum.
Jedním z nepřehlédnutelných
ústupků je i nastavení hřiště. Když
jste v roce 2020 otevírali, byly hned
vedle fervejí těžké rafy. Zkrátka
hodně přísné nastavení. Jak moc
jste v tomto směru slevili?
Hodně jsme v tom slevili. První sezona
byla náročná, ale už druhou sezonu bylo
hřiště nastavené tak, aby když někdo
poslal míček mimo fervej, aby ho našel.
A když si projdete hřiště, uvidíte, jak táta
zase o kus upravil původní kontury. Je to
vývoj, respekt a pokora k názorům těch,
kteří hřiště užívají. Sám zkraje sezony
sedne na sekačku a jde sekat. Ten první
sek si většinou hlídá sám. Stačí, když se
podíváte třeba na jedničku, jak se neuvě-
řitelně rozšířila fervej i místa se semira-
fem. I když nejste úplně přesní, míček na-
jdete a můžete hrát dál. Ano, hodně jsme
obrousili „ostré hrany“.
Nehrozí, že se obrousí až příliš?
Ne, to ne. Nestalo se, že by někdo hřiště
„rozstřílel“. Ani norma hřiště není nastavená
na to, aby se u nás lehce vylepšovalo skóre.
Naše hřiště stále zůstává velkou výzvou.
Většina hřišť má jednu vyhlášenou
jamku, tzv. signature hole. Našla
byste takovou u vás?
Tohle je věc, kterou stále řešíme s tátou.
Jenže pak se shodneme na tom, že skoro
každá jamka je tady boží. Nezbývá než
souhlasit s hodnocením golfového archi-
tekta Robina Hisemana z European Golf
Design (autora mimo jiné i Casa Sereny
a konzultanta při tvorbě našeho hřiště),
který tátovi po podrobné prohlídce hřiště
řekl: „Na všech hřištích hledají jednu signa-
ture hole a ty jich tu máš hned osmnáct“.
Za sebe mám ráda trojku, kouzelnou pro-
měnou prošla letos i dvojka. Tátovi se po-
dařilo koupit ještě jeden pozemek po levé
straně, teď je na ní velkorysá fervej a jamka
se tím neuvěřitelně nadechla. Mám ráda
i třináctku, ještě radši čtrnáctku, protože
tam to vždycky u lesa voní mateřídouš-
kou. Pravidelně tam jezdíme s mamkou,
zaparkujeme buginu a jdeme obhlédnout
houby. Dvanáctka je úžasná, když zrají os-
tružiny dole pod greenem. Bývají obrov-
ské, můžete je sebrat a hned sníst. Sedm-
náctka je krásná, když zapadá slunce, byť
je to náročné proti slunci hrát. Ale má to
své kouzlo. A to nemluvím o devítce.
Takže jednu nejhezčí jamku z vás asi
nedostanu?
To opravdu ne. Jednu jedinou výjimeč-
nou jamku u nás nenajdete. Krásné jsou
všechny. A platí to třeba i pro desítku
s novou retenční nádrží a vodou na
obou stranách. Nebo jedenáctka s ma-
jestátní borovicí uprostřed ferveje. Tohle
Petra Rychetská (uprostřed) se svými rodiči