ROZHOVOR | Petra Rychetská

V červnu oslavíte tři roky existence

hřiště. Jaké byly a co vám ukázaly?

Byla to neuvěřitelná škola a vlastně stále

je. Je úžasné vidět, jak je příroda silná. Ve

chvíli, kdy jí nekladete překážky, jdete s ní

a nesnažíte se jí „zmermomocnit“ nějakou

chemií, pak ukáže svou sílu. Je úžasné, jak

hřiště za tři roky poskočilo, ferveje, greeny…

Nakolik se naplnily vaše představy od okamžiku, kdy jste hřiště

otevírali. A nakolik jste je museli

korigovat?

Jak v čem.

Dobře, v čem se naplnily?

Naplnila se očekávání výjimečnosti hřiště.

Od začátku jsme byli přesvědčeni, že je

to nádherné místo, že má co nabídnout.

A musím to zaklepat, přesvědčujeme se

o tom i z ohlasů, které dostáváme od

hráčů. Tátovi se podařilo hřiště zasadit do

naší krásné krajiny, s kterou se opravdu propojilo, není tu nic umělého. Letos jsme ještě

vyčistili lesy kolem jamek, dosázeli nové

stromy a pořád dolaďujeme další věci. Táta

je v tomhle úžasný vizionář a zároveň dokáže dotáhnout věci do precizního konce.

Dokáže vycizelovat vše do detailu.

V čem jste museli představy

korigovat?

Samozřejmě jsme museli korigovat i původní představy o nastavení hřiště. Hodně

jsme ubrali z počáteční náročnosti i na

základě ohlasů samotných hráčů. Dobře

ale víme, že takový projekt spojený s přírodou nemůžeme nikdy prohlásit za

ukončený. Pořád se budeme snažit posunovat se dál a vylepšovat.

údržby. Ale ne, že bychom byli nějací šílení zelení, to ne. Tady to přišlo tak nějak

přirozeně. Ještě předtím, než se začalo

stavět hřiště, tady pozemky ležely ladem,

jakákoliv chemie z dřívějšího zemědělského užívání už dávno zmizela. I teď je

vidět, jak krásně to funguje, když necháte

přírodu, aby se postarala sama. To si myslím, že je největší specifikum.

Jedním z nepřehlédnutelných

ústupků je i nastavení hřiště. Když

jste v roce 2020 otevírali, byly hned

vedle fervejí těžké rafy. Zkrátka

hodně přísné nastavení. Jak moc

jste v tomto směru slevili?

Hodně jsme v tom slevili. První sezona

byla náročná, ale už druhou sezonu bylo

hřiště nastavené tak, aby když někdo

poslal míček mimo fervej, aby ho našel.

A když si projdete hřiště, uvidíte, jak táta

zase o kus upravil původní kontury. Je to

vývoj, respekt a pokora k názorům těch,

kteří hřiště užívají. Sám zkraje sezony

sedne na sekačku a jde sekat. Ten první

sek si většinou hlídá sám. Stačí, když se

podíváte třeba na jedničku, jak se neuvěřitelně rozšířila fervej i místa se semirafem. I když nejste úplně přesní, míček najdete a můžete hrát dál. Ano, hodně jsme

obrousili „ostré hrany“.

Nehrozí, že se obrousí až příliš?

Ne, to ne. Nestalo se, že by někdo hřiště

„rozstřílel“. Ani norma hřiště není nastavená

na to, aby se u nás lehce vylepšovalo skóre.

Naše hřiště stále zůstává velkou výzvou.

Většina hřišť má jednu vyhlášenou

jamku, tzv. signature hole. Našla

byste takovou u vás?

Tohle je věc, kterou stále řešíme s tátou.

Jenže pak se shodneme na tom, že skoro

každá jamka je tady boží. Nezbývá než

souhlasit s hodnocením golfového architekta Robina Hisemana z European Golf

Design (autora mimo jiné i Casa Sereny

a konzultanta při tvorbě našeho hřiště),

který tátovi po podrobné prohlídce hřiště

řekl: „Na všech hřištích hledají jednu signature hole a ty jich tu máš hned osmnáct“.

Za sebe mám ráda trojku, kouzelnou proměnou prošla letos i dvojka. Tátovi se podařilo koupit ještě jeden pozemek po levé

straně, teď je na ní velkorysá fervej a jamka

se tím neuvěřitelně nadechla. Mám ráda

i třináctku, ještě radši čtrnáctku, protože

tam to vždycky u lesa voní mateřídouškou. Pravidelně tam jezdíme s mamkou,

zaparkujeme buginu a jdeme obhlédnout

houby. Dvanáctka je úžasná, když zrají ostružiny dole pod greenem. Bývají obrovské, můžete je sebrat a hned sníst. Sedmnáctka je krásná, když zapadá slunce, byť

je to náročné proti slunci hrát. Ale má to

své kouzlo. A to nemluvím o devítce.

Takže jednu nejhezčí jamku z vás asi

nedostanu?

To opravdu ne. Jednu jedinou výjimečnou jamku u nás nenajdete. Krásné jsou

všechny. A platí to třeba i pro desítku

s novou retenční nádrží a vodou na

obou stranách. Nebo jedenáctka s majestátní borovicí uprostřed ferveje. Tohle

Zkuste charakterizovat vaše hřiště?

Nemůžu začít jinak. Je to nádherné hřiště,

zasazené citlivě do krajiny. Náročné fyzicky i na course management. Tady musíte o ranách přemýšlet. Není to o tom,

že na každé jamce vytáhnete drajvr a pálíte s tím, že to nějak dopadne. Je důležité si hřiště i trochu nachodit, protože je

jiné i podle počasí, podle toho, jak fouká.

S každou změnou větru a počasí objevujete pokaždé nové výzvy.

Co Dobrouč odlišuje od jiných hřišť?

Myslím, že to je právě to souznění s přírodou. To je zásadní. Důležitý je i způsob

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Petra Rychetská (uprostřed) se svými rodiči

107