INSTRUKCE | Strategie

rány rozhodující mezi záchranou paru,

záchranou bogey nebo nějakým ošklivým

vysokým číslem se zákonitě budou odehrávat v prostoru někde mezi 100 až 20

metry od greenu. Vítejte v golfovém světě

seniorů, vítejte v souboji s časem!

přehrávali. Sám o tom zajímavě mluvil

v rozhovoru pro zahraniční média: „Jak

jsem se blížil s padesátce, snažil jsem

se ze všech sil být ještě konkurenceschopný v hlavních Tour. A veškeré úsilí

jsem soustředil na získání větší délky dra-

Nad časem začnete vítězit, až se budete v duchu

těšit na rány krátkými železy a wedžemi a budete

se mlsně olizovat během přípravy na vysokou

wedge třeba z 50 metrů.

Naštěstí není nutno jen trpně přijmout,

že skutečnost je tak zlá, jak vypadá. Můžeme si ještě vypomoci myšlenkou M.

Twaina, podle kterého „lze realitu porazit

dodatečnou fantazií“. A já k tomu dodám

– ano lze! Ale je nutno přidat kreativitu,

správnou strategii a spoustu tréninku.

V uplynulých měsících jsem opakovaně

v tomto časopise psal o klíčovém významu správného ovládnutí wedží a jejich

vhodného složení v bagu. Za výchozí bod

ke zvládnutí této části strategie lze jednoznačně označit moment, ve kterém golfista pochopí a přijme za svůj závěr (odborně se to jmenuje internalizace), že ve

stadiu jeho věku a délek je pro něj klíčové,

aby se nejsilnější součástí jeho hry staly

rány od 100 metrů níže na green. Zní to

banálně, ale naprostá většina rekreačních

golfistů se při tréninku na driving range

opájí hraním drajvů a dlouhých ran. Je jen

menšina těch, kdo tvrdošíjně „pilují“ třeba

ránu z 30 metrů.

Již jsem dříve v jiných článcích zmiňoval,

že podle soudu významného množství

zahraničních golfových publicistů a trenérů není pro rekreační golfisty efektivní

používat lob wedge 60° a více. Stále více

převažuje na konci setu složení wedží

50°, 54° a 58°. Tato sekvence zajistí plynulé pokrytí vzdáleností při vyrovnaném

rozdílu loftů. Nad časem začnete vítězit, až se budete v duchu těšit na rány

krátkými železy a wedžemi a budete se

mlsně olizovat během přípravy na vysokou wedge třeba z 50 metrů.

Irský profesionál Padraig Harrington má

nyní 51 let a nedávno tedy získal možnost

hrát mezi seniory v PGA Tour Champions. Vstoupil mezi „dědky“ s velkým sebevědomím, avšak jeho první starty přinesly zklamání, když ho starší konkurenti

58 | GOLF

jvů. U toho jsem však opomíjel trénink

wedží a přihrávek. A při vstupu do PGA

Tour Champions jsem narazil na soupeře,

kteří byli natolik dobří s wedžemi, že mě

snadno poráželi.“

ZÁVĚREM

Někdo z čtenářů, kdo sleduje vývoj ve

světovém profesionálním golfu, by mohl

namítnout, že mé rady směřují proti světovému trendu. Ten se v profesionální

oblasti spíše přiklání k maximalizaci délky

drajvů na úkor přesnosti.

Ano, je to pravda. Ale pouze pro několik

stovek absolutně nejlepších a nejdelších

profesionálů planety. V životě a v každé

hře je vždy něco za něco. A skutečně

eexistují

xistují statistiky, které potvrzují, že mladí

p

pr

ofesionálové, kteří jsou velmi dlouzí

profesionálové,

a méně přesní z odpaliště, většinou vítězí

nad těmi kratšími a přesnějšími.

Jenže v kategorii seniorů rekreantů platí úplně jiné zákony a statistiky. Lépe řečeno – bohužel nemáme zatím u nás

reprezentativní statistiky pro tuto kategorii. Takže musíme vystačit s učením na vlastní kůži a na vlastní náklady

– a jsme znovu u naší metody Pathemata

Mathemata.

Jsem přesvědčen, že rozsáhlý sběr statistických dat mezi našimi rekreanty seniory by potvrdil moji následující teorii.

Ve stadiu, kdy drajv přestává být dlouhý,

je nutno vsadit na jeho přesnost a umístění. Zatímco dlouhé a nepřesné drajvy se

mohou vyplácet, každý chápe, že krátké

a křivé nikoliv. Myslím, že výchozí „švihovou myšlenkou“ na odpališti by pro seniory měla být absence obav, ale pečlivá

kalkulace mezi možnostmi a riziky.

Moje vlastní myšlenka je: Dej to na fervej

dej si šanci! S míčkem v dobrém postavení na ferveji lze „na jistotu“ zahrát druhou ránu (v případě parů 5 třetí) někam

do vzdálenosti méně než 100 metrů od

greenu. Zkušení hráči si takové přihrávky

dávají na své oblíbené délky, kde si věří.

Jsem si vědom, že tahle taktika není oslnivě adrenalinová. Ale ve všech oborech

lidské činnosti platí, že omezené možnosti, které jsou správně využity, dávají

lepší výsledky než velké zdroje se špatným

managementem.

Je úplně jedno, zda někdo

zahr

h aje na jamce 4 dlouhé

zahraje

m

trů par po drajvu na

330 me

metrů

green a třech patech nebo

dobrým patem po třetí

ráně z 50 metrů. Jak

říká Lary Mize: „Jen se

snažíme hrát co nejlíp. Žádná další finta

v tom není.“ Jenže to

naše „nejlíp“ se s věkem vyvíjí a mění.

V tom je to tajemství!