INSTRUKCE | Strategie
rány rozhodující mezi záchranou paru,
záchranou bogey nebo nějakým ošklivým
vysokým číslem se zákonitě budou odehrávat v prostoru někde mezi 100 až 20
metry od greenu. Vítejte v golfovém světě
seniorů, vítejte v souboji s časem!
přehrávali. Sám o tom zajímavě mluvil
v rozhovoru pro zahraniční média: „Jak
jsem se blížil s padesátce, snažil jsem
se ze všech sil být ještě konkurenceschopný v hlavních Tour. A veškeré úsilí
jsem soustředil na získání větší délky dra-
Nad časem začnete vítězit, až se budete v duchu
těšit na rány krátkými železy a wedžemi a budete
se mlsně olizovat během přípravy na vysokou
wedge třeba z 50 metrů.
Naštěstí není nutno jen trpně přijmout,
že skutečnost je tak zlá, jak vypadá. Můžeme si ještě vypomoci myšlenkou M.
Twaina, podle kterého „lze realitu porazit
dodatečnou fantazií“. A já k tomu dodám
– ano lze! Ale je nutno přidat kreativitu,
správnou strategii a spoustu tréninku.
V uplynulých měsících jsem opakovaně
v tomto časopise psal o klíčovém významu správného ovládnutí wedží a jejich
vhodného složení v bagu. Za výchozí bod
ke zvládnutí této části strategie lze jednoznačně označit moment, ve kterém golfista pochopí a přijme za svůj závěr (odborně se to jmenuje internalizace), že ve
stadiu jeho věku a délek je pro něj klíčové,
aby se nejsilnější součástí jeho hry staly
rány od 100 metrů níže na green. Zní to
banálně, ale naprostá většina rekreačních
golfistů se při tréninku na driving range
opájí hraním drajvů a dlouhých ran. Je jen
menšina těch, kdo tvrdošíjně „pilují“ třeba
ránu z 30 metrů.
Již jsem dříve v jiných článcích zmiňoval,
že podle soudu významného množství
zahraničních golfových publicistů a trenérů není pro rekreační golfisty efektivní
používat lob wedge 60° a více. Stále více
převažuje na konci setu složení wedží
50°, 54° a 58°. Tato sekvence zajistí plynulé pokrytí vzdáleností při vyrovnaném
rozdílu loftů. Nad časem začnete vítězit, až se budete v duchu těšit na rány
krátkými železy a wedžemi a budete se
mlsně olizovat během přípravy na vysokou wedge třeba z 50 metrů.
Irský profesionál Padraig Harrington má
nyní 51 let a nedávno tedy získal možnost
hrát mezi seniory v PGA Tour Champions. Vstoupil mezi „dědky“ s velkým sebevědomím, avšak jeho první starty přinesly zklamání, když ho starší konkurenti
58 | GOLF
jvů. U toho jsem však opomíjel trénink
wedží a přihrávek. A při vstupu do PGA
Tour Champions jsem narazil na soupeře,
kteří byli natolik dobří s wedžemi, že mě
snadno poráželi.“
ZÁVĚREM
Někdo z čtenářů, kdo sleduje vývoj ve
světovém profesionálním golfu, by mohl
namítnout, že mé rady směřují proti světovému trendu. Ten se v profesionální
oblasti spíše přiklání k maximalizaci délky
drajvů na úkor přesnosti.
Ano, je to pravda. Ale pouze pro několik
stovek absolutně nejlepších a nejdelších
profesionálů planety. V životě a v každé
hře je vždy něco za něco. A skutečně
eexistují
xistují statistiky, které potvrzují, že mladí
p
pr
ofesionálové, kteří jsou velmi dlouzí
profesionálové,
a méně přesní z odpaliště, většinou vítězí
nad těmi kratšími a přesnějšími.
Jenže v kategorii seniorů rekreantů platí úplně jiné zákony a statistiky. Lépe řečeno – bohužel nemáme zatím u nás
reprezentativní statistiky pro tuto kategorii. Takže musíme vystačit s učením na vlastní kůži a na vlastní náklady
– a jsme znovu u naší metody Pathemata
Mathemata.
Jsem přesvědčen, že rozsáhlý sběr statistických dat mezi našimi rekreanty seniory by potvrdil moji následující teorii.
Ve stadiu, kdy drajv přestává být dlouhý,
je nutno vsadit na jeho přesnost a umístění. Zatímco dlouhé a nepřesné drajvy se
mohou vyplácet, každý chápe, že krátké
a křivé nikoliv. Myslím, že výchozí „švihovou myšlenkou“ na odpališti by pro seniory měla být absence obav, ale pečlivá
kalkulace mezi možnostmi a riziky.
Moje vlastní myšlenka je: Dej to na fervej
dej si šanci! S míčkem v dobrém postavení na ferveji lze „na jistotu“ zahrát druhou ránu (v případě parů 5 třetí) někam
do vzdálenosti méně než 100 metrů od
greenu. Zkušení hráči si takové přihrávky
dávají na své oblíbené délky, kde si věří.
Jsem si vědom, že tahle taktika není oslnivě adrenalinová. Ale ve všech oborech
lidské činnosti platí, že omezené možnosti, které jsou správně využity, dávají
lepší výsledky než velké zdroje se špatným
managementem.
Je úplně jedno, zda někdo
zahr
h aje na jamce 4 dlouhé
zahraje
m
trů par po drajvu na
330 me
metrů
green a třech patech nebo
dobrým patem po třetí
ráně z 50 metrů. Jak
říká Lary Mize: „Jen se
snažíme hrát co nejlíp. Žádná další finta
v tom není.“ Jenže to
naše „nejlíp“ se s věkem vyvíjí a mění.
V tom je to tajemství!