PORTRÉT | Klára Spilková

Klára Spilková vypráví

Dvacet let s golfem

Je to ještě o trošku víc, Klára začala hodně mladá. Za ty roky ušla u nás zcela ojedinělou cestu: malá pilně trénující holka, zázračné dítě, prudký vstup do mezinárodních soutěží, v necelých šestnácti skok mezi profesionálky, léta na evropské LET, léta

na světové LPGA, teď zase prohání ty nejlepší na LET. Dvacet let soutěží, úspěchů,

nekonečného tréninku, cestování, osamění i nesčetných setkání.

Text: Ivo Doušek, foto: Archiv Kláry Spilkové

Když bylo Kláře necelých patnáct, dělal

jsem s ní interview do Golfu, jeden z jejích

prvních dlouhých rozhovorů. Od té doby

jich absolvovala nespočet. Nedávno mi

dala podruhé nahlédnout do toho všeho,

čím během těch dlouhých třinácti let žila

a žije. Do rozhovoru se samozřejmě vešly

jen střípky, ale i tak, díky za ně. Zde jsou.

Napřed jsem jí zkoušel dávat otázky, ale

pak už jsem jen nepatrně usměrňoval tok

jejího vyprávění.

Klára a začátky

Na tohle se asi ptají pokaždé a nejde to

vynechat – jak se dostala ke golfu? Slyšel

jsem, že byla ještě tak malá, že jí výsledky

musely do karty zapisovat starší děti…

„Souvisí to s bráchou. Je o pět let starší

a zkoušel to s basketem, jenže ho nebavil, pořád jen seděl na lavičce. Tak se naši

rozhodli, že by měl zkusit individuální

sport. Kamarád mu poradil golf, tak šel na

nábor do Erpetu a já šla náhodou s ním.

To mi bylo přibližně pět a byla jsem tam

asi o dva roky mladší než všichni ostatní.

Vzpomínám si, jak jsem byla nervózní, ale

pořád jsem pálila jednu ránu za druhou,

až mi museli říct, že už to stačí…

Do Erpetu jsem pak chodila řadu let.

Vedli nás Luděk Eremiáš s Karlem Vopičkou a dělali toho pro děti opravdu moc.

Měli jsme některé spřízněné kluby, nejčastěji jsme jezdili na Karlštejn. Kolikrát jsem

hrávala i ráno před školou. Erpet otevírali

před sedmou, trénovala jsem do třičtvrtě

na osm a o půlhodinu později už seděla

v lavici.“

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Asi tehdy dost pomáhali rodiče… „To

teda! Naši měli motto: když něco dělat,

tak pořádně! Fokus jen na jeden sport.

Všude mě vozili, byl to pro ně takový

druhý full time job. Jsem jim za to dodnes

ohromně vděčná. Bez jejich tehdejšího

a mě těší, že jeho modely mohu na slavnostní příležitosti oblékat. Naposledy to

byly svatební šaty – navrhl mi a ušil výrazný model, který byl dokonce tak univerzální, že jsem ho na sobě měla jak na

obřadě, tak na následné party.“

Naši měli motto: když něco dělat, tak pořádně!

Fokus jen na jeden sport. Všude mě vozili, byl to

pro ně takový druhý full time job. Jsem jim za to

dodnes ohromně vděčná. Bez jejich tehdejšího

nasazení by se to nedalo všechno stihnout.

nasazení by se to nedalo všechno stihnout. Tehdy v rodině nebylo moc peněz

a šetření občas odnesly třeba míčky na

driving. Tak jsem jen čipovala a patovala.

Ale pořád se jelo naplno.

Teď mi samozřejmě fandí a když hraju

v Česku, přijedou se podívat. Už mají svůj

život a potkáváme se spíš jen doma a při

„civilních“ negolfových příležitostech. Je

to tak, jak to má v každé správné rodině

s dospělými dětmi být.

Bratr se nakonec vydal uměleckou cestou.

Vystudoval UMPRUM, potom Royal Academy Fashion v Antverpách a krom vlastní

návrhářské práce několik let v Praze pořádá módní show WE‘ARE NEXT. Snaží se

dát prostor mladým návrhářům od nás

i ze zahraničí. Pamatuji si, že na první tiskové konferenci v Erpetu jsem na sobě

měla od něj ušité zelené sako. Kolikrát mi

ušil šaty i na různé další příležitosti, třeba

na Večer českého golfu. Jeho to moc baví

A kdy se to ohromné nasazení začalo projevovat? „Dost brzo. Ve dvanácti jsem

vyhrála mistrovství ČR dorostenek, ve třinácti mě pozvali do reprezentace. Začala

jsem jezdit do zahraničí nejen na juniorské akce, ale i na turnaje pro dospělé.

A začala jsem vyhrávat – na mezinárodních mistrovstvích dorostu i dospělých

v několika okolních zemích, na European

Young Masters... V reprezentaci jsem byla

mezi lety 2007 a 2010. Dvakrát jsem se

stala amatérskou golfistkou roku, hrála

jsem za Evropu v juniorském týmu Solheim Cupu a Ryder Cupu. V patnácti už

jsem měla plusový hendikep (+4).“

Klára a profesionální kariéra

Pak bylo – i přes ještě hodně nízký věk –

logické přejít mezi profesionály… „To bylo

v roce 2011 a bylo mi necelých šestnáct.

Prošla jsem tehdy přes Q-School a vstoupila na evropskou sérii Ladies European

17