ROZHOVOR | Jana Melichová

Jana Melichová s otcem a s promotérem turnaje Lubošem Koželuhem, foto Zdeněk Sluka

turnajů LET. Bylo to pro mě nové prostředí, nezvyk, něco úplně jiného. Předtím

jsem měla možnost hrát takové turnaje

jen jednou za rok, a teď najednou každý

týden. Dostala jsem se i na Open, takže

to pro mě byla nádhera.

Spokojenost?

Určitě ano. Měla jsem radost i z toho, že

jsem měla možnost dohrát už loňskou

sezonu, abych se sžila s prostředím a nemusela se stresovat tím, že musím nahrát

ještě nějaké body. Do letošní sezony jsem

tak vstupovala s tím, že už vím, do čeho

jdu. Navíc se mi hned na prvních turnajích roku dařilo. Díky tomu jsem si zahrála

i na Saudi International. I tam jsem prošla

cutem, i když to byl velký boj, ale zvládla

jsem to.

Bylo znát, že už toho bylo příliš. Hodně to

bylo i o psychice. Na dvou turnajích jsem

úplně zkazila hned první den. Vlastně

jsem se sama vyšachovala ze hry, ačkoliv

jsem se snažila, bojovala. Malinko to bylo

o hlavě. Začátek se mi povedl, řekla jsem

si: hele, ono to jde, můžu hrát i s těmi

nejlepšími, ale poslední turnaje to trochu

nahlodaly. Bohužel dvakrát jsem nedala

cut o ránu. A to hodně bolí.

To pak asi člověk přemýšlí, kde tu

jednu ránu ztratil…

Přesně tak. Jako třeba v Singapuru. Hodně

jsem zkazila první den. Sice jsem pořád

bojovala, ale nedařilo se. Druhý den jsem

se opravdu kousla, a i když občas přišla

i nějaká chybka, zabojovala jsem a bylo to

lepší. Jenže chyběla ta jedna rána.

Od okamžiku, kdy jsem se stala profesionálkou,

jsem na golf začala nahlížet jinak. Jako na něco,

čím se živím, a čím lépe budu golf hrát, tím lépe se

budu mít. A taky mám pocit, že jsem dost dospěla.

Start do sezony dobrý, ale pak se

to zadrhlo. Tři turnaje za sebou bez

cutu. Co se stalo?

Už toho bylo asi hodně. Dva měsíce

v kuse jsem cestovala z jednoho turnaje

na další, doma jsem byla jen pět dní. Pak

hned odlet do Jihoafrické republiky a do

Singapuru, kde se mi už tolik nedařilo.

30 | GOLF

Co si lze vzít z takového turnaje?

Z každého turnaje si beru to pozitivní.

To, že jsem bojovala, že jsem na každém

pětiparu šla druhou na green a třikrát

jsem patovala do eaglu a jednou jsem

ho i dala. Každé odehrané kolo je nová

zkušenost. Poučit se lze i z negativních

věcí, z toho, co se nedařilo a co se třeba

člověku v takových chvílích honí hlavou.

Po Berounu mi někdo poradil, ať si věci,

které se mi honily hlavou, zapisuji. A když

potom přijde období, kdy se nedaří, vrátit

se k poznámkám a přečíst si je. A třeba

tam najít recept, jak z toho ven.

A píšete si poznámky?

Ano, píšu. Ty první sice až delší dobu po

vítězství v Berouně, takže jsem si úplně

přesně nepamatovala, co všechno mi hlavou běželo. Ty poznámky nebyly úplně

detailní, ale pár základních bodů jsem

si napsala. Věřím, že to pomáhá. Ještě

když jsem byla amatérkou, měla jsem období, kdy mi to nešlo, a měla jsem sezení

s psycholožkou. Společně jsme daly dohromady nějaké body a občas si je znovu

přečtu. A nemusí se týkat jen golfu, je to

i ze života.

Ještě se vrátím k letošní sezoně. Po

šesti odehraných turnajích přišla

hodně dlouhá, téměř dvouměsíční

pauza. Pro vás možná vítaná vzhledem k posledním třem turnajům

bez cutu?

Na jednu stranu to bylo asi fajn, ale na

druhou byla ta pauza až příliš dlouhá.

Pomalu delší, než když je přestávka po

sezoně. To mi přijde trošičku zvláštní. Samozřejmě vím, že vznikla proto, že vypadly dva turnaje původně plánované

v Thajsku, ale je to škoda. Člověk vypadne

z turnajového tempa a potom zase přijde