ROZHOVOR | Jana Melichová
Jana Melichová s otcem a s promotérem turnaje Lubošem Koželuhem, foto Zdeněk Sluka
turnajů LET. Bylo to pro mě nové prostředí, nezvyk, něco úplně jiného. Předtím
jsem měla možnost hrát takové turnaje
jen jednou za rok, a teď najednou každý
týden. Dostala jsem se i na Open, takže
to pro mě byla nádhera.
Spokojenost?
Určitě ano. Měla jsem radost i z toho, že
jsem měla možnost dohrát už loňskou
sezonu, abych se sžila s prostředím a nemusela se stresovat tím, že musím nahrát
ještě nějaké body. Do letošní sezony jsem
tak vstupovala s tím, že už vím, do čeho
jdu. Navíc se mi hned na prvních turnajích roku dařilo. Díky tomu jsem si zahrála
i na Saudi International. I tam jsem prošla
cutem, i když to byl velký boj, ale zvládla
jsem to.
Bylo znát, že už toho bylo příliš. Hodně to
bylo i o psychice. Na dvou turnajích jsem
úplně zkazila hned první den. Vlastně
jsem se sama vyšachovala ze hry, ačkoliv
jsem se snažila, bojovala. Malinko to bylo
o hlavě. Začátek se mi povedl, řekla jsem
si: hele, ono to jde, můžu hrát i s těmi
nejlepšími, ale poslední turnaje to trochu
nahlodaly. Bohužel dvakrát jsem nedala
cut o ránu. A to hodně bolí.
To pak asi člověk přemýšlí, kde tu
jednu ránu ztratil…
Přesně tak. Jako třeba v Singapuru. Hodně
jsem zkazila první den. Sice jsem pořád
bojovala, ale nedařilo se. Druhý den jsem
se opravdu kousla, a i když občas přišla
i nějaká chybka, zabojovala jsem a bylo to
lepší. Jenže chyběla ta jedna rána.
Od okamžiku, kdy jsem se stala profesionálkou,
jsem na golf začala nahlížet jinak. Jako na něco,
čím se živím, a čím lépe budu golf hrát, tím lépe se
budu mít. A taky mám pocit, že jsem dost dospěla.
Start do sezony dobrý, ale pak se
to zadrhlo. Tři turnaje za sebou bez
cutu. Co se stalo?
Už toho bylo asi hodně. Dva měsíce
v kuse jsem cestovala z jednoho turnaje
na další, doma jsem byla jen pět dní. Pak
hned odlet do Jihoafrické republiky a do
Singapuru, kde se mi už tolik nedařilo.
30 | GOLF
Co si lze vzít z takového turnaje?
Z každého turnaje si beru to pozitivní.
To, že jsem bojovala, že jsem na každém
pětiparu šla druhou na green a třikrát
jsem patovala do eaglu a jednou jsem
ho i dala. Každé odehrané kolo je nová
zkušenost. Poučit se lze i z negativních
věcí, z toho, co se nedařilo a co se třeba
člověku v takových chvílích honí hlavou.
Po Berounu mi někdo poradil, ať si věci,
které se mi honily hlavou, zapisuji. A když
potom přijde období, kdy se nedaří, vrátit
se k poznámkám a přečíst si je. A třeba
tam najít recept, jak z toho ven.
A píšete si poznámky?
Ano, píšu. Ty první sice až delší dobu po
vítězství v Berouně, takže jsem si úplně
přesně nepamatovala, co všechno mi hlavou běželo. Ty poznámky nebyly úplně
detailní, ale pár základních bodů jsem
si napsala. Věřím, že to pomáhá. Ještě
když jsem byla amatérkou, měla jsem období, kdy mi to nešlo, a měla jsem sezení
s psycholožkou. Společně jsme daly dohromady nějaké body a občas si je znovu
přečtu. A nemusí se týkat jen golfu, je to
i ze života.
Ještě se vrátím k letošní sezoně. Po
šesti odehraných turnajích přišla
hodně dlouhá, téměř dvouměsíční
pauza. Pro vás možná vítaná vzhledem k posledním třem turnajům
bez cutu?
Na jednu stranu to bylo asi fajn, ale na
druhou byla ta pauza až příliš dlouhá.
Pomalu delší, než když je přestávka po
sezoně. To mi přijde trošičku zvláštní. Samozřejmě vím, že vznikla proto, že vypadly dva turnaje původně plánované
v Thajsku, ale je to škoda. Člověk vypadne
z turnajového tempa a potom zase přijde