ROZHOVOR | Alan Babický

sami hrát. A přesto sem tam přijde email

od golfisty, proč otravujeme s obecnými

informaci, když on chce v klidu sledovat

rány...

A dále, nikdy nevíme, jak bude dlouhý záběr a kdo bude v dalším záběru. Takže

otevřete nějaké téma, které kvůli střihu

o pár vteřin později není k obrazu rele-

hůl přichází k míčku a jak vypadáš v impaktu. Pak jsem tenhle střípek poznání

prohluboval ze zkušeností zahraničních

odborníků, učebnic i vlastního pábení. Posledních cca 10 let se mezi odbornou mezinárodní veřejností mluví o tom, že není

jeden druh nápřahu a ani jeden druh sekvence prošvihu. Jedno je snad jen posta-

Pro golfovou obec je naše vysílání „propagačním

kanálem“ mezi negolfisty, jak pěkný, přínosný,

zábavný, nedrahý a pro celou rodinu úžasný ten

náš golf je. Velké množství lidí nám píše, že díky

naší práci pochopili to či ono, nebo dokonce začali

sami hrát.

MEDAILON

ALAN BABICKÝ

Začal hrát golf v necelých 30 letech. O deset let

později, po 6. místu na ME midamatérů a vítězství

na Mistrovství světa hráčů s vyrovnáním se v době

největšího golfového boomu v ČR rozhodl po 17

letech ve vrcholových pozicích v mezinárodním

marketingu podnikat v golfu. Založil golfovou

servisní a poradenskou agenturu INGOLF. O další

rok později se stal profesionálem. Do povědomí

veřejnosti se v té době dostal svojí překladatelskou

a publikační činností.

Je autorem projektů International GolfWeek, v jehož

rámci přivezl do ČR jména jako Hank Haney, Ernie

Els, Fanny Sunesson, a zorganizoval čtyři ročníky

v ČR, po jednom v Německu a ve Francii a dva

v Číně, kde byli hlavními hvězdami Darren Clarke

a Rafa Cabrella Bello. Byl prvním manažerem

Kláry Spilkové, které finančně zajistil první sezonu,

a především výjimku pro start na Ladies European

Tour pod věkovým limitem.

V roce 2005 za účasti tehdejší ministryně školství

Petry Buzkové zavedl na první škole v historii

v ČR golf jako volitelný předmět. Organizuje

Středoškolský pohár, který letos oslaví 16. ročník.

Deset let působil jako agent ve druhé největší

golfové agentuře světa International Sports

Management Chubbyho Chandlera. Absolvoval

šestiměsíční stáž v Hank Haney Junior Golf

Academy v Hilton Head. V letech 2008 až 2010 byl

šéftrenérem Slovenské juniorské reprezentace. Mezi

jeho klienty patřily Maria Verchenova a Danielle

Masters, obě LET. V současnosti k nim patří Nelly

Hrbatá, Matyáš Zapletal, David Siwy a další. Je

dvojnásobným vítězem na Senior Golfer Tour Europe

a dvojnásobným vítězem Order of Merit Czech PGA

Senior Tour.

Od roku 1998 je komentátorem a analytikem

golfového vysílání Eurosportu.

38 | GOLF

vantní, ale jeho osvětový nebo zábavový

význam je také důležitý a není možné

useknout se střihem. A vezměte si, že

máte 6 hodin, de facto nonstop, přicházet s něčím, co není na obrazovce vidět,

a nejde rychle vyklikat na Googlu v počítači... A finálně, jsme jen lidé a údajů

o turnajích ranách a hráčích jsou tuny,

takže sem tam spletu jméno nebo letopočet... Ale mám pár „nejvěrnějších“, kteří

mi hned napíšou, že to nebylo 1427 ale

1457...

Z tohoto tématu jsme vyvázli poměrně diplomaticky, takže můžeme

pokračovat k analýze jevu, jenž je

poněkud kontroverznější. Během

svého komentáře na stanici Eurosport jste zmínil, že „Češi jsou

v golfu mistři nápřahu“. A vzhledem

k tomu, že jedním z mých dlouhodobých témat je snaha o identifikaci

našeho národního charakteru, tak

mne velmi zajímá váš názor na to,

zda trpíme nějakým specifickým nešvarem při učení golfové techniky.

Na základě 25 let pozorování způsobu,

jak se v různých zemích světa vyučuje

a trénuje golf na různých úrovních, mám

dojem, že v České republice příliš mnoho

rekreačních hráčů klade především důraz

na tvar nápřahu, a málo na průběh, více

na postavení hole než na princip pohybu.

A pamatuji si, jak jsem o tom, jako prvním, hned v mých začátcích v roce 1995

roce, mluvil s Alexem Čejkou. A ten mi na

to řekl, že přece vůbec nezáleží, jaký má

kdo nápřah. Důležité je, jakým způsobem

vení hole v impaktu. Kdybychom srovnali

nejlepších 15 hráčů světa, tak zjistíme, že

mají rozdílný nápřah a liší se v drobnostech i ve způsobu, jak přicházejí do impaktové zóny. Ale když pak vyfotíte těch

15 hráčů v impaktu, tak mají pozici těla

i rukou prakticky identickou.

Připadá mi tedy, že u nás dosud přežívá

přílišný důraz na takzvaný ideální nápřah.

A přílišná obsese s technickými nuancemi

podle knih či švihu toho a toho, a ne porozumění principů choreografie, biomechaniky a fyziky ve švihu. Současná praxe

na nejvyšší úrovni ukazuje, že podoba

nápřahu není zárukou ani překážkou konečné kvality zásahu míčku. A velmi častý

omyl, především rodičů malých nadějí,

je, že podparové skóre přijde, až se bude

švih jejich dítěte podobat tomu nějakému

z učebnice. Pokud je mladý hráč dost

dlouhý a trefí 13 greenů v regulaci kdekoliv hraje, švih je de facto „hotov.“

Metodika jako taková přichází ve vlnách.

To, co byl před 30 lety výukový učebnicový standard PGA, už dnes na túře

prakticky nevidíme, určitě ne v čisté podobě. Přišel jednorovinný švih, přišel

sekvenční nápřah a mnoho dalších věcí,

které je dobré znát, než začneme někoho

slepě kopírovat. Je fajn, že vaše dítě miluje Tigera nebo Rickieho nebo Roryho,

ale jeho cesta se těmto klukům vyrovnat

a porazit je rozhodně nevede přes kopírování jejich techniky. Oni mají jedinečný

švih, který není ničí kopií.

Nebudu zakrývat, že tento názor

rád slyším a budu reprodukovat.