Page 42
40
|
GOLF
ROZHOVOR | Alan Babický
Protože jsem již publikoval mnoho
článků, ve kterých jsem uvedl, že
dobrý trenér by nikdy neměl učit
jeden švih, nýbrž by měl pečlivě vy-
hodnotit fyzické danosti a předpo-
klady žáka a z toho citlivě odvodit
individuální přístup a hledat onen
„protošvih“, který si žák nebo žá-
kyně v sobě přinášejí.
Dobrý trenér by měl být schopen u kaž-
dého začínajícícho žáka rozlišit jeho so-
matotyp a na základě toho individuálně
přizpůsobit výuku. Je nutno identifi kovat,
zda onen adept golfu má schopnost ge-
nerovat energii zásahu míčku na základě
délky pák, rozsahu švihu, délky švihu
nebo zrychlení třeba z krátkého švihu, jak
to nyní vidíme u Jona Rahma. Anglicky se
ten systém rozlišení jmenuje LAW – ne-
boli Leverage (páka), Arc (oblouk) a Width
(šířka). To je podle mě nápis nad oponou
veškeré golfové výuky. Využít fyzických
daností golfi sty v jeho prospěch a syner-
gicky, nikoliv ho učit něco, k čemu jeho
tělo nemá předpoklady.
U pokročilých a soutěžních hráčů je
třeba většinou respektovat jejich již
existující švihovou fi lozofi i. Švihová fi -
lozofi e je obecný název pro konstelaci
a provedení jednotlivých klíčových para-
metrů švihu jako „choreografi e“. Každá
„funkční“ fi lozofi e obsahuje pár věcí,
které se musí a které se naopak nesmí,
přestože v jiné fi lozofi i jsou správně
a nezbytné. A není to tak složité, jak to
možná zní. A fi nální parametr – přístupu,
alespoň v zahraničí – je, že někdo je
technický instruktor a někdo je coach.
Rozdíl v přístupu k hernímu výkonu
u těchto dvou pozic je pro vznik skóre
a konzistenci fatální. Konzistence a skóre
je jediné, co nás zajímá. „Umělecký do-
jem“ v soutěžním golfu není přítomen.
Každý špičkový hráč skládá svůj podpa-
rový výsledek jinak, což je dobře patrné
z jeho statistik.
Ve vašich komentářích mě zaujala
zmínka, že golf je sport, jenž pod-
robuje jedince extrémní zkoušce
odolnosti charakteru. Je legitimní
ptát se, zda náš národní charakter
– nebo naše historické genetické
dědictví – může být jednou z pře-
kážek, která našim golfi stům brání
v lepších výsledcích ve světové
špičce. Téma národního charakteru
nebo národní psyché je ožehavé. Na
druhou stranu se ho nebáli naši nej-
lepší historici a fi losofové. J. Pekař
i J. Patočka. Náš významný neuro-
psycholog DrSc. F. Koukolík napří-
klad v knize „Češi“ vyjádřil obavy
o vývoj našeho genetického fondu
a následně národního charakteru,
kde statečnost a čest nebyly po sta-
letí odměňovány, spíše naopak. To
vedlo k vytváření povahy, která je
spíše oportunisticky opatrná. Podle
vašich vlastních slov je golf ex-
trémní zkouškou síly charakteru je-
dince. Může se tedy v golfu projevo-
vat nějaký defi cit našeho národního
charakteru?
Soutěžní golf je skutečně extrémní
zkouška charakteru jedince, de facto test
jeho schopností vyrovnat se s nepřízní
osudu a žárem vlastních ambicí a často –
očekávání okolí. Ambice jsou navíc rozpa-
lovány nebo utlumovány právě probíhají-
cím skóre a u neznalého hráče je z toho
koloběhu často had, který požírá sám
sebe odzadu.
Ale zpět k otázce. Z četností reprezen-
tantů jednotlivých zemí ve světové špičce
se dá dobře vypozorovat, že některé
regiony produkují více hráčů než jiné.
A není to jen o infrastruktuře, trenérech
a počasí, což se u nás tradovalo dlouhá
léta. Obecně se dnes již ví, že úspěšnější
v golfu jsou dva typy národů, ty sebevě-
domé a individualistické a ty, jednoduše
řečeno, fl egmatické nebo inertní, mající
v genech odolnost až ignoraci okolí.
U nás se tak nabízí jednoduchá odpověď,
že socialismus nás naučil bát se, stavět se
do řady, spoléhat na okolí, snažit se za-
vděčit a nevystrkovat hlavu, což je napro-
stý opak vlastností, které potřebuje gol-
fi sta, aby vítězil. Jenže to by bylo opravdu
přílišné zjednodušení.
Zdá se, že v naší národní povaze jsou
dlouhodobější rysy, které – jak jste nazna-
čil – mají svůj původ dávný a historický.
Už Praotech Čech se především bál a hle-
dal ochranu hor a nechtěl dobývat a ví-
tězit... Já jsem něco poprvé zahlédl v 90.
letech, když jsem měl možnost poprvé
zblízka vidět naše reprezentanty na gol-
fových turnajích v zahraničí, první tehdy
byl Sherry Cup v 1997. Nešlo si nevšim-
nout, jak naši a někteří další golfi sté jsou
před startem zaražení, ve stresu a měli
červené uši jako děti u maturity. Byli vy-
strašení a plní obav, aby něco neudělali
špatně, aby nepřekáželi, aby nemluvili
nahlas... A golfi sté z jiných zemí byli v po-
hodě a plní sebedůvěry.
Obecně jsou vlastnosti jako individualis-
mus a třeba a klidná a tichá sebestřednost
pokládány v ČR historicky za škodlivé, ne-
chtěné, což možná v některých oblastech
platí. Ale u zahraničních golfi stů jsem si
za dvacet let přímých zkušeností všiml, že
právě tyto vlastnosti nahrazují nervozitu
a obavy z neúspěchu. Sebedůvěra je pa-
livo, které umožňuje špičkovým golfi stům
přečkat nepříznivé náhody. A zdá se mi,
že je to vlastnost, která našemu národu
dosud není přirozená v dostatečné míře.
Pořád někdo někoho shazuje, dorovnává
se k němu, kritizuje namísto toho, aby
sám zabral. A protože jsem v mé gol-
fové pouti světem měl štěstí na úžasné,
úspěšné lidi a špičkové odborníky, tak
jsem se jednou na tenhle problém české
povahy kdysi dávno zeptal jako prvního
Ivana Lendla. Poměrně dlouze jsem to Iva-
novi vyprávěl a on se pak na mě tázavě
podíval a řekl: „No jasně, a to jsi jako ne-
věděl?“ Totéž mi potvrdilo mnoho dalších,
od Ivana Hlinky přes Jardu Jágra až po
třeba Ivanu Trumpovou. Třeba naši hoke-
jisté se těch stigmat zbavují až působe-
ním v NHL. A propós, všiml jste si někdy,
že Češi v místnosti na přednášce obsazují
místa od zadních řad a Američané od
předních? Všiml jste si, že na zábavných
večerech v odpočinkových resortech se
Výchova dává předpoklad pro tzv. tunelové vidění,
které je pro golf alfou a omegou, a snaha
vyniknout a bytostně se těšit na „žár bitvy“ a na
„rozhodující pat“ na vítězství, kdy můžu všem
ukázat, že ho proměním, se musí stát základním
palivem tréninku i osobnosti jedince.