Page 30
28
|
GOLF
ROZHOVOR | Jana Melichová
máte vlastně už splněno. Co bude
následovat?
Pořád je o co hrát. Příští rok jsou olym-
pijské hry a o jedno místo se asi budeme
prát já, Sára Kousková a možná i další
holky jako Tereza Melecká nebo Kristýna
Napoleaová, zatímco Klára Spilková už má
místo pro Paříž asi jisté. Nebo si to aspoň
myslím. Olympijské hry jsou pro mě aktu-
álně tím největším cílem, ale kromě toho
chci, aby se mi co nejvíc dařilo na LET.
A pak se uvidí. Samozřejmě, nosím v hlavě
i to, že chci jednou zkusit Q-School
o LPGA. Strašně ráda bych se měřila se
světovou špičkou. A ta hraje v Americe.
Také je tam i více peněz. Ale tohle je spíš
jeden z mých dlouhodobých cílů.
Vrátím se ještě jednou do Berouna
o rok zpátky. Co se honí člověku hla-
vou, když stojí na odpališti poslední
jamky a má na dosah senzační a vy-
toužené vítězství?
Popravdě si to do detailu nepamatuji. To,
co vím, že to byl neuvěřitelný stres, že ho
ani nedokážu popsat, ale zároveň jsem
se udržela v klidu. A nejen na poslední
jamce, ale v průběhu celého fi nálového
kola. Hlavně na druhé devítce. Ani to do-
dnes nechápu, jak jsem se v takovém
klidu dokázala udržet, protože se znám
a vím, jak stres a nervozita dokáží ovliv-
nit moji hru. Pro mě tehdy byla klíčová
sedmnáctka. Na ní zahrála Nicole (Nicole
Broch Estrup, pozn. red.) birdie po patu
z dvou a půl metru, mě čekal takřka iden-
tický pat, ale o metr blíž jamce. Věděla
jsem, že musím dát, abych udržela vedení
o jednu ránu. Bylo to zvláštní, jako v něja-
kém transu. Pat jsem proměnila a pak už
jsem věděla, že osmnáctku zvládnu. Bylo
to zvláštní. Byla jsem nervózní, ale záro-
veň jsem si byla jistá, že to dám.
Co je v tak vypjatých chvílích
pro vás nejtěžší ukočírovat?
Psychiku, ruce, hlavu nebo všechno
dohromady?
Je to všechno navzájem propojené. Jedno
tělo. Hlava všechno ovládá, ruce, myšlení.
Největší problém ale bývá hlava. V golfu
jsou i dlouhé přechody a mezi ranami
míváte někdy spoustu času si představit
všechny možné scénáře, které mohou
nastat. Udržet vnitřní klid je úplně klíčový
aspekt hry.
Existuje na to nějaký recept? Třeba
povídání s kedíkem nebo ostatními
hráčkami a třeba i o něčem jiném
než o golfu?
Tohle je strašně individuální a každý
hráč to má nastavené úplně jinak. Znám
hráčky, které si rády povídají s kedíkem
nebo s dalšími hráčkami. O blbostech,
prostě jen udržují pohodu a snaží se ne-
myslet na hru. Já se spíš uzavírám do ta-
kové své bubliny a nevnímám nic z toho,
co se děje kolem. Ale mám i jinou zkuše-
nost, když jsem hrála velký turnaj Aramco
v Saúdské Arábii. Byla tam spousta skvě-
lých golfi stek a byla jsem hodně ner-
vózní. Měla jsem ale výborného kedíka,
bavili jsme se o všem možném, což mi
pomohlo. Úplně jsem na nervozitu zapo-
mněla. Vyzkoušela jsem si oba způsoby,
ale pořád nevím, co mi vlastně vyhovuje
víc. Pořád tak trochu hledám.
Beroun byl bodem zlomu ve vaší
kariéře, ale jak moc se od té chvíle
změnil váš golfový život?
Poměrně dost. Zvlášť, když se na to podí-
vám zpětně.
Tak se podívejte...
Když jste amatér a hrajete čtyři roky za
univerzitu, tak je to pro vás pořád tro-
chu víc zábava než povinnost. I když i na
univerzitě se nadřete, protože tvrdě tré-
nujete a k tomu děláte školu, což není
úplně snadné. Pak se vrátíte na léto domů
a hrajete golf celé léto. Doma, v Evropě
i ve světě. Žádné prázdniny. Musím ale
říct, že od okamžiku, kdy jsem se stala
profesionálkou, jsem na golf začala na-
hlížet jinak. Jako na něco, čím se živím,
a čím lépe budu golf hrát, tím lépe se
budu mít. A taky mám pocit, že jsem
dost dospěla.
Nemůže ale to vědomí, že se gol-
fem živíte, vytlačit ten prvek zábav-
nosti? To, že je to sport, který vás
baví a máte ho ráda?
To si popravdě nemyslím. Pokud se člověk
nezadrhne na tom, že bude pořád mys-
let jen na to, že teď musím zahrát tolik,
abych si vydělal tolik a mohl jet na ten-
hle turnaj. Ano, můžou být i takoví hráči,
kteří to dělají, ale člověk se nesmí moc
obklopit myšlenkami o penězích a že je
to vaše živobytí. Když se pak nedaří, třeba
i delší dobu, může to mít na hráče strašný
dopad. Na jeho psychiku a sebevědomí.
I proto je hodně důležité, když kolem
sebe máte skvělý tým, sponzory a nemu-
síte řešit, jestli budete mít na chleba. Díky
tomu si můžete hru pořád užívat.
K týmu a zázemí se ještě vrátíme.
Mluvila jste o změnách. Byla ně-
která z nich taková, že vás zaskočila
a prala jste se s ní?
Je fakt, že když jsem si šla dělat živ-
nostenský list, moc jsem netušila, o co
vlastně jde. Pomáhala mi s tím rodina
mého přítele. Radili mi, jaké kroky mám
udělat. I tak, když jsem žádala o živ-
nosťák, neměla jsem moc ponětí, o co
vlastně žádám. Věděla jsem, že si mám
požádat o volnou živnost, ale nevěděla
vlastně proč. (smích)
Když se za rokem 2022 ohlédnete,
jaký byl?
Především se během toho roku hodně
stalo. Dokončovala jsem univerzitu
v Americe, na turnajích jsem se kvalifi -
kovala i na fi nálové akce NCAA Regional
i National, což je úplný vrchol univer-
zitní sezony. A měla jsem pochopitelně
velkou radost z toho, že se mi podařilo
takhle zakončit můj poslední rok univer-
zitní kariéry. Pak jsem se vrátila do Čech
a za měsíc přišel Beroun. Pak už to šlo
opravdu hodně rychle. Do konce sezony
jsem stihla odehrát ještě nějakých deset
Byl to jeden z mých velkých cílů vyhrát na Ladies
European Tour. Akorát jsem opravdu nečekala, že
to přijde tak brzy, ještě v okamžiku, kdy jsem stále
byla amatérkou. Ani jsem vlastně neměla čas se
sžít s prostředím na tour a už jsem měla na kontě
vítězství.